Zavřít reklamu

Možná budu znít až moc nostalgicky, ale s Applem jsem strávil posledních 20 let a díky tomu, že máme LsA a Jablíčkář, tak si troufám říct, že 20 poměrně intenzivních let. Během nich jsem měl možnost sledovat Apple z různých úhlů pohledu, ovšem ten, který mám nejraději a díky kterému jsme o něm před 20 lety začal psát mám do dnes. Je to pohled fanouška, člověka, který miluje vše okolo Applu snad ještě víc než produkty samotné. Abych to vysvětlil, jsme ais jediný člověk na světě, který byl víc hotový z toho, že jsem měl mít možnost v Infinite Loop, než o den později v Apple Parku.

Apple si mě před mnoha a mnoha lety získal všemi těmi drobnostmi, které postupem času přestal nabízet. Byly to nálepky v balení, byl to MagSafe konektor na MacBooku, bylo to svítící jablíčko na víku MacBooků nebo například pulzující tlačítko pro zapnutí PowerMacu G4, které pulzovalo, když byl počítač uspaný, svítilo, když pracoval a bylo zhasnuté, když jste jej vypnuli. Krabice od nového Macu voněla tak, že vznikla dokonce i svíčka s touto vůní, a i když každý věděl, že jediné, co způsobuje tuto typickou vůni je lepidlo, které zasychalo ještě v krabici, tak kolovaly doslova legendy o tom, jak to je vůně Steva Jobse a podobně. Byly to pro někoho možná naprosté blbosti, ale pro mě to bylo to, čím se Apple lišil od ostatních výrobců.

Postupem času se tyto blbosti, které pro mě osobně všechny dohromady tvořili kouzlo Applu začaly vytrácet až z nich nezbylo téměř nic. Apple je samozřejmě jen běžná spotřební elektronika, ale těch pár drobností, které uměl Apple a ruku na srdce především pak Steve Jobs skvěle prodat bylo něčím, co jeho produkty odlišovalo od zbytku světa a dělalo je do jisté míry i tak trochu tajemné a kultovní. Je to škoda, ale na druhou stranu chápu, že možná na podobné záležitosti je už původní generace, Applu tak trochu stará a ta nová by je brala spíš s posměchem než s něčím kultovním.

Dnes nejčtenější

.