Když Apple na loňské vývojářské konferenci WWDC světu ukázal svůj první AR/VR headset Vision Pro, upřímně řečeno jsem si z něj takříkajíc na zadek tak úplně nesednul. Nikoliv však proto, že by se nejednalo o úžasný kus technologie, jelikož to Vision Pro bezesporu je, ale spíš proto, že mi zkrátka přišla už od prvopočátku využitelnost podobného zařízení zkrátka nulová. Jasně, najdou se určitě odvětví a činnosti, u kterých dává Vision Pro smysl, ale já jej srovnával třeba s nesrovnatelně levnějšími headsety od Mety, které toho nabízí taky dost, ale stejně nejsou uživatelsky hojně skupované. Nejednou jsem se pak právě kvůli tomuto názoru dostal do rozepře s kolegou a zároveň kamarádem Romanem, který u představení Vision Pro byl přímo na místě a který z něj byl prakticky od prvopočátku u vytržení.
Hodně lidí vnímá Vision Pro jako začátek nové produktové éry, který může v budoucnu změnit mnohé, jelikož se z ní může ve výsledku stát další iPhone. S tím ale já zkrátka nesouhlasím, jelikož se dle mého jedná o naprosto nesrovnatelná zařízení. Ano, první iPhone a posléze i jeho další generace skutečně změnil svět. Je ale třeba si uvědomit, že se jednalo vlastně „jen“ o výrazně lepší telefony než které byly do té doby na trhu. Nejednalo se vyloženě o něco nového, nýbrž o vylepšení něčeho, co lidé využívali již opravdu dlouho a nedokázali si bez toho už skoro ani představit životy. Že se pak jedná o podstatně přirozenější zařízení z hlediska používání, to je věc další. Jinými slovy, kdyby se měl Vision Pro stát dalším iPhonem, musel by podle mě svět už nyní intenzivně využívat konkurenční headsety a zkrátka na ně být „zvyklý“, což se zkrátka neděje. Jedná se ale skutečně jen o můj názor a o mé osobní vnímání tohoto produktu. Vy si o něm samozřejmě myslete, co jen chcete a je to tak v pořádku.
Tento víkend jsem měl nicméně konečně možnost si Vision Pro vyzkoušet na vlastní kůži díky tomu, že si jej Roman nedávno pořídil a díky režimu hosta, který přibyl ve visionOS 2 mi jej tak mohl snadno půjčit bez toho, abych mu „rozhodil“ jeho konfiguraci na oči a tak podobně. Tuto příležitost jsem samozřejmě s chutí využil, jelikož jedna věc je produktu nevěřit a druhá jej úplně odsoudit a nedat mu šanci, což samozřejmě nechci. A musím říci, že ač si stále trvám na svém a nemyslím si, že je Vision Pro budoucnost, to, co zde Apple technologicky předvedl mi opravdu vyrazilo dech.
Vlastně ani moc nevím, jak svůj víkendový zážitek popsat, protože abyste to pochopili, museli byste mít Vision Pro na hlavě také a vyzkoušet si jej. Virtuální svět, do kterého se díky tomuto zařízení dostanete, je ale opravdu naprosto dechberoucí a absolutně se nedá srovnat ani s těmi nejlepšími kinosály. Když jsem se přemístil mrknutí oka do zahraničních národních parků, kde jsem se mohl otáčet a sledovat okolí v kvalitě srovnatelné s tou, kterou doslova vidíte coby realitu, měl jsem skoro až husinu. Kvalita displejů je opravdu pohlcující a když ji ještě podtrhne extrémně dobrý zvuk vycházející z čelenky headsetu, opravdu se cítíte, jako byste byli na daném místě.
Jen těžko popsatelné jsou ale i „hlouposti“ typu procházení webu či sledování videí, což jsou ve výsledku činnosti, na které jste zvyklí i z počítače i mobilu. I tak vám je ale dokáže Vision Pro ukázat ve zcela novém rozměru. Když jsem si pak přehrál pár prostorových videí Romanova synka a manželky, která jej právě krmila, skoro jsem až odmítal pochopit, jak je vůbec něco tak kvalitního možné natočit a následně promítnout. Doslova jsem před sebou viděl realitu, na kterou jsem měl tendenci si sáhnout a až mé promáchnutí rukou do prázdna mi potvrdilo, že se divám jen na záznam a nikoliv na realitu. Takto přesný Vision Pro je.
Vyzkoušel jsem si samozřejmě i několik aplikací, kdy mi jedna umožnila skládat 3D puzzle pomocí mých rukou, druhá dovolila do Romanovy pracovny hodit proudový motor letadla a třetí mě pak přenesla na koncert popové hvězdy, který byl jen pro mě a já se cítil, jako kdyby opravdu zpěvačka interagovala se mnou skrze oční kontakt, gesta a tak podobně. A když pak přede mnou začala twerkovat, byl jsem v koncích už úplně.
V superlativech bych mohl pokračovat ještě docela dlouho, protože takřka vše, co jsem měl možnost s Vision Pro zažít, bylo jen stěží popsatelné. Ať už se bavíme o ovladatelnosti skrze sledování očí a gest vašich rukou, možnost si roztáhnout okna aplikací do neuvěřitelných rozměrů či „chytrost“ brýlí spočívající v tom, že když jste zavření ve svém světě třeba někde v národním parku a přiblíží se k vám osoba, headset vám ji zobrazí a vy s ní tak můžete interagovat, člověk je opravdu nadšený. Dokonce až tak, že má po pár minutách v hlavě ďábelskou myšlenku si headset koupit. Ve výsledku tedy i mé první dojmy z Vision Pro korespondují s tím, co lze slyšet od prakticky všech lidí, kteří se s touto technologií dostaly do styku. Jedná se totiž o opravdu neuvěřitelnou záležitost, která vás dokáže pohltit a docela stěží vás pouští.
Je tu však stále jedno velmi důležité ale, které bohužel přetrvává i po vyzkoušení headsetu. Čert teď vezmi jeho cenu, který je sice opravdu vysoká, ale tak nějak zvráceně si říkám, že bych ji asi i překousl, kdyby mi zařízená dávalo smysl a dělalo radost. Smysl mi ale bohužel prostě z dlouhodobějšího hlediska nedává. Protože prohlížet si fotky a videa, potažmo si hrát s pár aplikacemi je sice fajn, ale člověka to omrzí, což mi potvrdil třeba i Roman. Oba jsme se pak shodli na tom, že extrémní problém Vision Pro je nedostatek aplikací, které by vás ve visionOS světě dokázaly udržet a nepustily by vás z něj. Ať už se bavíme o hrách či vlastně čemkoliv jiném, je prostě potřeba mít na dané platformě co největší vyžití, což bohužel Vision Pro zatím neposkytuje. Ano, první dojem dokáže udělat opravdu neskutečný, ale na ten zde bohužel nelze tak úplně dát. I proto jsme tak po startu prodejů mohli velmi často číst, že zařízení lidé do pár dnů od nákupu vrátili, jelikož jim po pár dnech začalo ve výsledku jen ležet na poličce a nic jim nepřinášelo. A já bohužel vím, že přesně tohle by byl i můj případ. Když si odmyslím další negativna, která by mě osobně u Vision Pro nevyhovovaly (například izolace od vnějšího světa a tedy plnohodnotné trávení času se ženou a tak podobně), je pro mě zkrátka zatraceně zbytečné mít jen takto úzce využitelné zařízení.