Zavřít reklamu

Skoro se mi ani nechce věřit, že je to dnes bez jednoho dne přesně měsíc od chvíle, kdy jsem začal používat nový iPhone 15 Pro. Do rukou se mi totiž dostal hned v první den prodejů, díky čemuž mám tedy nyní i jedinečnou možnost vám po měsíci používání říci, jak na mě coby člověka, kterému prošly za poslední roky rukama snad všechny iPhony a který se o ně zajímá jak v osobním, tak i pracovním životě, působí. Přeci jen, dojmy z dlouhodobějšího používání bývají leckdy jiné než ty, které člověk získá po prvních pár dnech hraní si s telefonem za účelem tvorby recenze.

Ještě než se do čtená následujících řádků pustíte, rád bych důrazně upozornil na to, že se jedná jen o mé osobní hodnocení vycházející ze zkušeností a pocitů, které z iPhonu 15 Pro po měsíci používání mám. Je tedy klidně možné, že se v některých částech (nebo klidně v celém článku) budu s vašimi pocity a dojmy z telefonu rozcházet. A špatně to v žádném případě nebude. Každý holt můžeme mít na telefon jiný názor utvořený na základě specifických zvyklostí a stylu používání.

Co baví

USB-C

Přiznám se, že když se začalo už loni psát o tom, že se iPhony 15 (Pro) dočkají USB-C portu namísto Lightningu, nechávaly mě tyto informace relativně chladným. Nikoliv však proto, že bych byl nějakým přehnaným fanouškem Lightningu, ale spíš proto, že se vše snažím řešit bezdrátově a tedy zdířka portu pro mě není něčím, co bych měl potřebu vyloženě řešit. Když jsem však začal iPhone 15 Pro s USB-C naplno používat, uvědomil jsem si, že tento port otevírá člověku skutečně dveře ke zjednodušení života. USB-C kabely totiž chtě nechtě kolem sebe máme daleko víc než ty s Lightningem na konci a je zkrátka super mít možnost nabít iPhone stejnou nabíječkou jako MacBook. Sám mám ostatně MacBook na pracovním stole „napíchnutý“ přes HUB k elektrické síti neustále, zatímco iPhone na tom samém místě nabíjím přes magnetický stojánek. Lightning byste zde tedy hledali opravdu marně a to proto, že jej vlastně k ničemu nepotřebuji. Bylo proto opravdu fajn, že jsem mohl iPhone „píchnout“ na nabíječku z MacBooku, když jsem jej potřeboval rychle nabít, aniž bych musel hledat Lightning kabel a nabíjet přes něj. A o možnosti propojit iPhone s monitorem přes USB-C už nemluvím vůbec. Jasně, tohle iPhone zvládal už před lety, ale vždy k tomu byla potřeba redukce, což už nyní neplatí. V mých očích je tedy USB-C obrovským zjednodušením, které zřejmě ještě naplno doceníme časem.

Akční tlačítko

Když jsem „patnáctku“ poprvé viděl naživo, byl jsem z akčního tlačítka celkem paf. Podobné vychytávky mám totiž opravdu rád a vlastně mě i celkem mrzí, že je Apple u svých produktů nenasazuje častěji. Ano, stejně jako v případě USB-C se jedná „jen“ o zjednodušení používání telefonu, jelikož přes akční tlačítko urychlíte to, co byste jinak spouštěli přes displej. Jenže právě to je super. Ať už se vracím večer domů po sportování či si potřebuji v bytě jen na moment posvítit, je pro mě lepší poslepu nahmatat akční tlačítko a přes to spustit svítilnu, než se „mordovat“ s aktivací svítilny přes displej. Ano, musím přiznat, že čím déle telefon a tedy i přístup k tomuto prvku mám, tím se stává běžnějším, a mrzí mě u něj i omezená využitelnost ve smyslu jen jediné možnosti pro programování, ale i zde nemám problém chválit.

Hmotnost

Hmotnost iPhonu 15 Pro sice meziročně klesla „jen“ o 19 gramů, což se může zdát na první pohled opravdu málo, ale věřte, že čím déle máte telefon v ruce, tím více těchto necelých 20 gramů cítíte. Nejvíce si pak rozdíl uvědomíte ve chvíli, kdy telefon odložíte a do ruky chytnete některé ze starších „želez“. Garantuji vám, že první myšlenka, která vám bleskne v hlavě, bude: „Proč je sakra ten telefon tak strašně těžký?„. Pak si ale uvědomíte, že on vlastně těžký tak úplně není. To jen ten váš je oproti předešlým generacím díky použití titanu nezvykle lehký. A věřte mi, že skutečně vím, o čem píšu. Vždyť na 15 Pro jsem přecházel z iPhonu 14 Pro, který mi přišel hmotnostně naprosto zlatý. To proto, že jsem na něj přecházel pro změnu z iPhonu 13 Pro Max. Opravdu tedy vím, o čem mluvím.

Výdrž baterie

Na nejrůznějších diskuzních fórech na internetu či pod našimi články jsem četl relativně velké množství komentářů narážejících na to, že výdrž baterie nových iPhonů 15 Pro za moc nestojí. Mám však upřímně opačný názor. Oproti iPhonu 14 Pro totiž pozoruji při naprosto stejném vytížení vcelku slušné zlepšení výdrže. Zatímco s iPhonem 14 Pro jsem ulehal do postele zhruba s 20 %, nyní nemám problém při stejné zátěži ulehnout se 30 či dokonce 40 %. Jasně, není to až tak markantní skok, ale osobně razím teorii, že výdrž baterie je do značné míry o klidu uživatele a když někam vyrážím, jsem prostě rád, když vím, že to telefon zvládne ještě lépe než to zvládal dříve, protože člověk nikdy neví, co se může stát. Jedním dechem zde ale musím dodat, že například takové CarPlay je pořád extrémním žroutem baterie a zahřívačem telefonu, čili zde se posun kupředu rozhodně neodehrál.

Kombinace iPhonu 15 Pro s iOS 17

Poslední věcí, která mě baví a kterou v kombinaci s iPhonem 15 Pro vnímám jako pozitivum vlastně tak úplně s tímto modelem nesouvisí, respektive tak napůl. Dost mě totiž baví novinky, které si pro nás Apple připravil do iOS 17 a přijde mi, že je díky nim telefon i celkově zábavnější. Ať už se bavíme o klidovém režimu, který jsem si zamiloval, či třeba pohlednicích kontaktu, jsou to věci, které se mi líbí a který celkový dojem z telefonu alespoň v mých očích zlepšují. Ano, moc dobře vím, že jsou tyto věci dostupné i na starších iPhonech, ale jsem si jistý tím, že když mi loni dorazil iPhone 14 Pro, softwarově mě ani zdaleka tak nebavil jako letošní „patnáctka“. Apple je holt v tomto směru mistr propojení a nový iPhone dokáže  právě softwarem tak výrazně okořenit, že u něj přestanete vnímat pomyslnou hranici mezi tím, co nové přináší a tím, co je skryto v OS pro všechny. Stejně tak mě třeba baví i Apple Watch Series 9. Ano, vím, že je to pořád to stejné „železo“ dokola, ale když jej Apple vyšperkoval uživatelsky zajímavým watchOS 10 se spoustou změn, člověk hned vnímá produkt jakožto celek úplně jinak než kdyby v něm dorazil již okoukaný OS.

Co štve

Omezené možnosti nastavení foťáku

Když Apple na zářijové Keynote oznámil, že do 48Mpx bude u širokoúhlého objektivu možné fotit i ve formátu jpeg, opravdu mě tím potěšil. Fotky z vysokým rozlišením totiž samozřejmě chci, ale zároveň mě u 14 Pro neoslovila možnost fotit do ProRAW, protože nepatřím mezi upravovače fotek a zároveň ty, kterým nevadí, že jim fotka zabírá desítky MB. Mé nadšení však trochu opadlo po zjištění, že telefon fotí nativně (tedy standardní fotky) do maximálně 24Mpx s tím, že abyste fotili do 48Mpx, je třeba zaktivovat formát jpeg max. To je sice jedno kliknutí prstem na displej, nicméně když na to člověk zapomene, má smůlu a fotku vyfotí jen v nižších Mpx. Vše lze sice operativně vyřešit přes aktivaci zachování posledního nastavení foťáku před uzavřením aplikace, čímž tedy Fotoaparát nastartujete klidně už s aktivním jpeg max, nicméně pokud si pohrajete s nastaveními a následně aplikaci ukončíte, otevíráte ji „rozladěnou“. Byl bych proto rád, kdyby do budoucna Apple umožnil fotit do 48Mpx standardně s tím, že pokud se bude telefon automaticky přepínat na 24Mpx či 12Mpx podle světla a tak podobně, nemám s tím sebemenší problém.

Prakticky nulový posun u ultraširokoúhlého objektivu a teleobjektivu

Pamatujete si ještě na první rozhovory s předními představiteli Applu poté, co vyšly první iPhony s ultraširokoúhlými objektivy? Pokud ano, určitě si vybavíte ty pasáže, ve kterých lidé z Applu tyto objektivy vyzdvihovali s tím, že si je jablíčkáři žádali, protože focení s efektem rybího oka je velkým trendem. Musím říci, že i já jsem si tehdy ultraširokoúhlý objektiv zamiloval a fotit na něj mě baví vlastně doposud. Například v lese se poměrně často přistihnu, jak si na ultraširokáč fotím majestátné stromy všude kolem mě, což následně vypadá na displeji iPhonu opravdu parádně. Právě proto docela zamrzí, že se Apple letos opět primárně zaměřil jen na jeden ze tří objektivů (nebudu-li počítat teleobjektiv u modelu 15 Pro Max) a zbylé dva nechal takříkajíc ladem. Ano, máme díky tomu k dispozici vynikající širokoúhlý objektiv, ale focení na ultraširokoúhlý objektiv a teleobjektiv přestává být kvůli absenci zlepšení taková zábava. Snad tedy za rok.

Chybí zrychlení kabelového nabíjení a to i přesto, že máme „nový“ port

Jak jsem psal výše, patřím mezi ty uživatele, kteří se snaží valnou většinu věcí řešit bezdrátově. Nabíjím tedy takřka jen na bezdrátových nabíječkách, k přenosu dat využívám AirDrop a když toho pak potřebuji přetáhnout víc, je mým kamarádem iCloud. Čas od času se však člověk dostane do situace, kdy po kabelu sáhnout musí, protože dává v porovnání s bezdrátovým řešení větší smysl. Na mysli mám konkrétně nabíjení, které ve své kabelové verzi to bezdrátové i nadále překonává a to takřka dvojnásobně. Háček je však v tom, že tak tomu je už druhým rokem. iPhone 15 Pro totiž zvládají podle dostupných informací neoficiálně 27W kabelové nabíjení, což je sice podstatně lepší než 15W přes certifikovaný MagSafe, avšak stále je to oproti androidí konkurenci žalostně málo. Ne, opravdu nepotřebuji iPhone nabíjet 120 či 240W, jak je nyní u Androidů trendem, ale mít možnost telefon „nakrmit“ jednou za čas rychleji díky podpoře 40 či 50W by byla zkrátka super. A teď už se zkrátka nelze vymlouvat na to, že by to Lightning neustál. S USB-C by to problém nebyl, jelikož jej k těmto účelům využívají všichni, takže je jasné, že se zde jedná ryze o rozhodnutí Applu.

Design se změnil tak nepatrně, že si člověk užije jen bez krytu

Doby, kdy Apple měnil po třech generacích iPhonu výrazně design jsou zřejmě zapomenuty. Na letošek připadal právě onen čtvrtý rok, který měl přinést kýženou designovou změnu, což se však nakonec nestalo. Tedy, jak se to vezme. Apple design iPhonu 15 (Pro) sice skutečně pozměnil, nicméně bavíme se o opravdu kosmetickém upgradu, který snad ani nestojí za řeč – tedy minimálně v porovnáním zaoblených a ostrých hran u iPhonů 11 a 12. Nebudu vám lhát. Hranaté iPhony se mi líbí po letech, kdy je máme na očích, o poznání víc než ty zaoblené, jelikož mi připadají celkově modernější. Na druhou stranu se určitě nepovažuji za konzervu a nějaký ten designový upgrade potěší zkrátka vždy – minimálně proto, aby telefon nezevšedněl. Letos jsme ho ale dostali opravdu málo. Minimální zaoblení hran je totiž skoro až nepostřehnutelné a i když musím přiznat, že se díky tomu telefonu drží podstatně lépe než tomu bylo dříve, jakmile na něj „nacvaknete“ kryt, rázem vypadá 15 (Pro) jako modely z loňska, předloňska či roku 2020. Ne, opravdu nepotřebuji před kamarády machrovat, že mám nový telefon a jsem rád, že jej poznávají na první pohled, ale zkrátka sám nemám rád, když se mi věc každodenního použití okouká a pak mě začne nudit. A toho se zde trošku bojím.

Užší rámečky kolem displeje zkrátka nevidím

Ještě před představením nových iPhonů mnozí leakeři hlásali, že má Apple v plánu i řady 15 Pro nasadit nejužší rámečky kolem displeje, které kdy byly u telefonu použity. To sice Apple na Keynote nepotvrdil, přesto se však jejich mírným zúžením pochlubil. Realita je ale taková, že si toho člověk zkrátka nevšimne – tedy minimálně ne v případě, že přecházíte z některého z novějších iPhonů. Budete-li srovnávat s iPhony 12 a staršími, zde věřím, že už nějakou tu desetinku či setinku milimetru zaznamenáte a telefon na vás díky tomu bude působit celkově svěžím a modernějším dojmem. Pro člověka, který má poslední generace „v oku“, se však nejedná o žádné terno, ba co víc – kdybych o mírném zúžení rámečků nevěděl, klidně bych vám odpřísáhnul, že k němu dle mého nedošlo. Nemůžu sice říci, že by mě to vyloženě mrzelo nebo štvalo, ale kdyby byly rámečky užší, zas by měl člověk z telefonu trochu jiný pocit. Jenže na kdyby se v životě nehraje.

Dnes nejčtenější

.