Mnozí z nás pravděpodobně mají vzpomínku alespoň na jednoho či dva učitele, ať už na základní, střední nebo vysoké škole, kteří na nás měli zásadnější pozitivní vliv a my je na naší cestě ke vzdělání považovali určitým způsobem za výjimečné. S ohledem na nedostatek lidí, jež by se věnovali tomuto povolání a prudký rozvoj v oblasti umělé inteligence nabývá otázka jejího zapojení do výuky na významu, ať už přímo jako výukový nástroj nebo pomocný prostředek vyučujících v rámci jejich přípravy na vyučování.
Umělá inteligence již vysílá vlny napříč celým vzdělávacím systémem. Mladší generace jsou obklopeny digitálními nástroji a podle odborníků je jen otázkou času, kdy se třídy ponoří do AI. Je to ale špatně? Jako v případě většiny přelomových technologií zaznívají známé obavy, jimiž je třeba se zabývat, v cestě využití potenciálu umělé inteligence rozumným a efektivním způsobem by ale nejspíš stát neměly.
Ačkoli začlenění AI nástrojů do výuky s sebou nese určitá rizika, především pak v podobě podvodného jednání ze strany studentů, jež mohou vydávat výtvory chatbotů za své vlastní, čímž komplikují práci učitelů, zejména pak vysokoškolských profesorů, odmítat předem AI jako takovou zřejmě není řešením.
Správné nasměrování AI, včetně chatbotů podporovaných naprogramovanými velkými jazykovými modely, má předpoklady pomoci žákům a studentům na nejrůznějších úrovních vzdělávání samostatně se orientovat v objemných materiálech a přizpůsobit učení specifickým nárokům.
Aniž bychom museli podnikat hluboký průzkum situace u nás, kde jsou především vysokoškolští pracovníci často zcela nedostatečně ohodnoceni a řady učitelů na základních i středních školách také volají po rozšíření počtů, je k ideálu rozhodně daleko. Umělá inteligence přitom může do určité míry tuto mezeru zaplnit tím, že vyučující zbaví některých rutinních úkonů. Zapotřebí je ovšem také to, aby se sami učitelé naučili s nástroji AI zacházet tak, aby jim jejich schopnosti hrály do karet a nikoli s nimi bojovali.
Díky integraci chatbotů a programů s podporou umělé inteligence, které se neustále učí z informací, jež jim jsou poskytovány, do výuky, lze do budoucna celý proces obohatit způsobem, který bude zohledňovat individuální potřeby konkrétního žáka. S výstupy pak mohou pracovat samotní učitelé, kteří na jejich základě získají lepší obrázek a mohou pružněji reagovat. Samozřejmě, že na této cestě jsme teprve na počátku, přinejmenším vyučujícím však nic nebrání k tomu, aby k přípravě výukových materiálů AI využívali a citelně tak zkrátili čas, který touto činností tráví pomocí běžných prostředků.
Ze svého působení na základní škole, kde se snažím seznámit žáky s hudbou, mohu říci, že mi AI nástroje stran přímého využití ve výuce umožňují velmi pružně demonstrovat třeba proces tvorby písně, kdy na základě klíčových slov vznikají pod taktovkou chatbota písňové texty a pak skrze technologie, jako jsou například boomy.com, mubert.com a další, rychlé melodie a doprovody, díky čemuž lze výsledky prakticky okamžitě prezentovat a do jejich vzniku přímo zapojit žáky.
AI experimenty společnosti Google, jako je Viola the Bird, dětem zase poskytnou alespoň rámcovou představu, jak nesnadné je snažit se ovládnout hru na nástroj, i když jen v zábavné, virtuální podobě. Každopádně tím, že se o to pokouší právě touto poutavou formou, se může jejich setkání s hudbou stát zajímavějším a rozšířit rozsah zájmů i vědomostí.
Pokud jde o přípravu výukových materiálů, lze při správném zadání za přispění chatbota generovat pracovní listy, kvízy, interaktivní i klasické testy a další výukové materiály v řádu sekund, narozdíl od klasického postupu skrze textový editor či podobné softwarové prostředky. Stačí několik dílčích úprav a jsou připraveny k tisku, importu do iPadů nebo promítnutí na zeď učebny.
Cílem začlenění umělé inteligence není učitele nahradit, ale stát se jeho technologickým asistentem a komunikačním kanálem, který množství postupů usnadní a zároveň tak poskytne prostor pro individuální rozvoj. A to se při správném stylu využití dle mého názoru rozhodně dá zvládnout.