Každý měsíc pro vás vybíráme tipy na zajímavé desky, které se objevily na Apple Music. A jelikož je únor již pár dní za námi, pojďme se společně podívat na to, co se ve streamovací službě Applu urodilo nového.
Mohlo by vás zajímat
Paramore – This Is Why
Na Paramore je třeba ocenit, že každá jejich deska je jiná. Jak zvukem, tak atmosférou. Z prvních singlů bylo cítit, že novinka This Is Why bude retro. Hodně retro. Pilotní singl nás přenesl až do éry psychedelických sedmdesátek a v podobném duchu nostalgických výletů proběhne i zbytek desky. Nejde ovšem o retro jako polohu, k čemuž dnes už trochu otravně sahá řada kapel. Paramore jen vzdávají hold muzice, na které vyrůstali, a pořád zůstávají sví.
Inhaler – Cuts & Bruises
Tahle kapela měla o pozornost postaráno už při svém vzniku. Frontmanem je Elijah Newson, syn Bona z U2. Po otci zdědil hlas, a tak zní Inhaler na novince podobně jako U2 před čtyřiceti lety. Je to umocněno kytarami, které jsou rozkročené mezi současným britským kytarovým popem i tamní tradiční osmdesátkovou scénou. Je vlastně fajn takovou kapelu slyšet, protože nabízí solidní muziku jak pro pamětníky, tak novou generaci fanoušků, která tu má hezkou alternativu k současným trendům.
Young Fathers – Heavy Heavy
Young Fathers byla radost sledovat růst. Ještě jako neznámá parta hrála pro pár lidí na budějovickém majálesu, dnes vyprodávají haly a patří mezi hlavní hvězdy festivalů. Pořád zůstali sví, je to energická, vygradovaná hudba s důrazem na texty. Jejich novinka je jako mistrovská paleta, nabízí koňskou dávku toho, čím si Young Fathers získali publikum, zároveň ale obohacuje melodiku a aranže tu o trochu jemnější, tu naopak o drsnější postupy, nad kterými dlouholetí fanoušci možná zvednou obočí. Příjemný progres.
John Frusciante – I. a II.
Kytarista Red Hot Chili Peppers na svých sólovkách vždycky dokázal zaujmout. Hlavně proto, že se na nich vyřádil. Nebál se experimentovat, bořit zažité songwriterské postupy, a hlavně nebral moc ohled na posluchače, hlavní bylo jeho vlastní vyjádření. Dvě alba vydaná ve stejný den dostala název I. a II. a dokazují Fruscianteho genialitu i jistou nezkousnutelnost. Dohromady mají dvě a půl hodiny a jsou na nich skladby trvající i deset nebo patnáct minut. Pařit se na to nedá, pobrukovat se to nedá, ale je to fascinující a megalomanská výpověď kytaristy, který tohle se svou domovskou kapelou hrát nemůže.
Gorillaz – Cracker Island
No hurá, konečně zase plnohodnotná studiovka Gorillaz! Už se zdálo, že se workoholik Damon Albarn zasekne v kolotoči EP nahrávek, které sice mají svůj smysl a hodnotu, ale ta kadence to přecijen trochu rozředí. Cracker Island je deska přesně tak, jak to od Gorillaz máme rádi. Trochu experiment, trochu pop, ale hlavně je zase plná skvělých a nečekaných hostů. Třeba Possession Island s Beckem je radost poslouchat a velkou lahůdkou je Oil se Stevie Nicks z Fleetwood Mac.
