Každý měsíc pro vás vybíráme tipy na zajímavé desky, které se objevily na Apple Music. A jelikož je leden již pár dní za námi, pojďme se společně podívat na to, co se ve streamovací službě Applu urodilo nového.
Mohlo by vás zajímat
Iggy Pop – Every Loser
Iggy je zpátky! Po několika výtečných, avšak původní tvorbě se dost vymykajících deskách se vrátil k syrovým kytarám, punku a oldschoolovému rocku. Kapelu má složenou ze členů dalších hvězdných kapel od Red Hot Chili Peppers po Guns N‘ Roses, takže zkušenost, vzájemná úcta i výtečná chemie jsou zaručeny. Může za to produkce Andrew Watta, který stejným způsobem vloni dělal desky Ozzyho a Eddie Veddera. Teď to zkusil potřetí a zase mu to vyšlo na výbornou!
Album na Apple Music naleznete zde
Måneskin – Rush!
Nová deska se kuchtila dlouho, první singl z ní vyšel už na podzim 2021. Ale výsledek stojí za to. Måneskin servírují téměř hodinu výtečně zahraného hardrocku a není divu, že jsou dnes nejznámější italská rocková kapela, která hraje na pódiích, o kterých se řadě Italů ani nezdá. Samozřejmě můžeme spekulovat, nakolik je to dáno účastí Måneskin v šaškárně jménem Eurovize, bez ní by na sebe takovou pozornost určitě nepřipoutali. I bez toho nám ale zůstane solidní hardrocková deska, která dokazuje, že tenhle žánr přežívá i jinde něž mezi anglofonními nadšenci.
Album na Apple Music naleznete zde
John Cale – Mercy
Legendární John Cale po více než dekádě přichází s novými písněmi. Jde o hutnou nahrávku, která má přes 70 minut, stopáž běžná u konceptuálních nebo artrockových desek, ale rozhodně ne v běžné albové produkci. Cale rozhodně překvapil, na více než polovině skladeb hostují o dvě generace mladší hudebníci, tu indierockeři, tu elektroničtí producenti, a deska je tak mozaikou nápadů i poloh, které Cale dokázal provázat do uceleného formátu. A ještě si to sám produkoval. Zkrátka mistr. Jednoznačně jedna z nejpozoruhodnějších nahrávek začátku roku, byť se neposlouchá úplně snadno.
Album na Apple Music naleznete zde
Sam Smith – Gloria
Není pop jako pop. Sam Smith je toho krásným důkazem. S něžností si bere to nejlepší z blue-eyed soulu a přenáší to do aktuálního popu. Naprosto po právu dokazuje, že střední proud nemusí rovnou znamenat nekvalitu či kýč. Smith na každé své studiovce nabízí několik zajímavých skladeb, a hlavně baví hravou prací s hlasem, což platí i pro novinku Gloria. Na ní je navíc osobnější v textech, více otevírá sobě blízká témata víry i sexuální orientace. Formou je to klasický pop, jaký se asi bude hrát vždycky, ale málokdo to umí podat jako Sam Smith.
