V roce 2011 koloval ve světě technologií jeden názor, jedna myšlenka, kterou předpovídala spousta lidí v oboru. Po smrti Steva Jobse se totiž spekulovalo o tom, kdo by ho mohl nahradit v roli největšího technologického guru. Tato volba padla na Jacka Dorseyeho, spoluzakladatele Twitteru a Square. Jack Dorsey měl podle mnohých potenciál ztělesnit stejné hodnoty, které představoval Steve Jobs – pracovitost, odhodlanost a schopnost předpovědět, co lidé v budoucnosti budou chtít. Ze všeho nejdůležitější ale bylo mít určitou vizi.
To všechno Jack Dorsey splňoval. Steven Levy, renomovaný novinář, o něm řekl: „Když lidé mluví o tom, kdo nahradí nebo se alespoň vyrovná Stevu Jobsovi, často zmíní Jacka Dorseyeho.”
„Talentovaní geekové dříve snili o tom, že jednou budou pracovat se Stevem; dnes si představují, jak pracují po boku Dorseyeho.”
Novinář pracující pro GigaOm Mathew Ingram jednou viděl Dorseyeho mluvit na konferenci. Příští den o něm napsal článek, ve kterém stálo, že Dorsey „je přinejmenším silným uchazečem v souboji o vyrovnání se spoluzakladateli Apple a CEO.” Ingram se zamyslel, „Může Dorsey změnit způsob jakým komunikujeme s technologií a se světem okolo nás tak, jako to dokázal Steve Jobs?”
Jedním z největších zastánců této předpovědi byl v oboru známý a respektovaný muž jménem Randy Wigginton. Když mu bylo pouhých 14 let, vstával v půl třetí v noci, aby pracoval na software pro počítače, které stavěl pro své nadřízené – pro Steva Wozniaka a pro Steva Jobse. Wigginton v Applu zůstal až do toku 1985, což byl stejný rok, ve kterém Apple opustil Jobs. Později začal Wigginton pracovat pro Google. V roce 2011 pracoval na novém startupu: druhé společnosti Jacka Dorseyeho jménem Square.
Když Steve Jobs v listopadu 2011 umřel, reportér Newsweek Dan Lyons zavolal Wiggintonovi a ptal se ho na jeho dřívejšího šéfa. Na konci tohoto rozhovoru se ho Lyons zeptal na šéfa, pro kterého momentálně pracuje.
„V současnosti pracujete ve Square, což je společnost Jacka Dorseyeho, muže, který spoustě lidí připomíná Steva. Vidíte tuto spojitost?” zeptal se Lyons. „Ano,” odpověděl Wigginton. „Jack má vizi pro věci, které ještě neexistují. Pevně věřím, že Jack je příštím Stevem Jobsem v Silicon Valley.” Je pár důvodů, proč byla tato spojitost tak často zmiňována. Zaprvé, novináři milovali tuto myšlenku. Steve Jobs nebyl pouze tím nejlepším CEO v historii Silicon Valley, byl i tím nejzábavnějším. Steve byl inspirativní, často krutý, soutěživý, vtipný, s nikým se nepáral. Novináři tedy potřebovali někoho podobného.
Zadruhé, Dorsey a Jobs měli podobné životní příběhy. Oba se v průběhu studií vykašlali na vysokou školu. Oba založili firmy, které změnily svět. Oba poté ze stejných firem dostali padáka. Oba se do stejných firem později vrátili. Třetím důvodem je to, že se zdálo, že tuto spojitost sám Dorsey lehce podporuje. V létě 2012, někdo vytvořil blog na Tumblr jménem „Duše Steva Jobse.” Spekuluje se, že tento blog byl výtvorem zaměstnanců Apple. Blog publikoval jeden článek. Nadpis zněl „Myšlenky o Jack Dorseyovi, podle Steva Jobse.”
Článek byl napsán jako dopis a byl věnován Jackovi. „Nemám problém s tvým úspěchem,” začínal. „Problém je, že si totálně ukradl mou identitu. Jsi obrovský zloděj. Nemyslím to v malém měřítku, naopak, v tom největším. Nesnažíš se být příštím mnou, snažíš se být mnou.” Poté dopis bod po bodu vysvětloval, co všechno Dorsey uskutečnil, aby se přiblížil Jobsovi. V příloze dopisu byla fotografie Jobse s jeho ikonickými kruhovitými brýlemi a fotografie Dorseyeho, na které nosí naprosto identické brýle.
Součástí dopisu také byly různé citace. V roce 1987 řekl Jobs magazínu Playboy, že poté, co byl vyhozen z Apple, se cítil, jako by ho někdo uhodil pěstí do břicha. Další citace znázorňovala, jak Dorsey jednou řekl Vanity Fair, že po padáku z Twitter se cítil, jako by ho někdo uhodil pěstí do břicha. Dopis také odkazoval na video, ve kterém Steve Jobs říká o Apple produktu, „Že nic podobného nikdo před tím nedokázal.” Další odkaz směřoval na video, ve kterém Jack Dorsey říká to samé. Dopis je tedy veden v tomto stylu, který ukazuje, jak se Dorsey neustále snažil přiblížit Jobsovi. „Je ti to tedy jasné?” říká dopis na konci. „Přestaň se snažit být mnou. Přestaň se snažit být příštím mnou. Buď prvním Jackem Dorseyem. Tvůj čas je omezený, neplýtvej ho žitím mého života.”
Následovala vtipná věc od doby, co někdo zveřejnil zmíněný dopis na Tumblr před dvěma lety. Chytří lidé v oboru přestali říkat, že Jack Dorsey je příštím Stevem Jobsem. Proč? A co se s Jackem poté stalo?
Příšerní první CEO
Co často lidé zapomínají je to, že vyhazov Steva Jobse z Apple v roce 1985 byl rozhodně správný krok. V této části jeho kariéry bylo s Jobsem abslolutně nemožné pracovat – Jobs byl nedůtklivý, hrubý a krutý. Měl skvělé nápady o produktech, ale nebyl schopen je naplánovat na čas či pod rozpočet. Přesně takhle se choval i Jack Dorsey. Byl velmi špatným prvním CEO. Dorsey byl ale špatným CEO Twitteru kvůli jiným důvodům než Steve v Apple. Zatímco Jobs byl krutý, Dorsey byl nešikovný.
V prvních kapitolách knížky „Hatching Twitter” (Zrození Twitteru) od novináře New York Times Nicka Biltona se píše o neschopnosti Dorseyeho a jeho špatných manažerských rozhodnutích. Kniha odhaluje příběh o tom, jak jednoho dne na konci Dorseyeho pozici jako CEO k němu a k celému představenstvu přišel jeden z top inženýrů.„Máme problém,” řekl. Tento inženýr, jménem Greg, přišel na to, že firma nemá zaznamenané žádné zálohy všech dat.
„Když databáze teď hned spadne, přijdeme o všechno,” řekl Greg investorům. Tím vším myslel opravdu všechno. Každý tweet, každé přihlašovací ID, celý kód Twitteru. Představenstvo z toho samozřejmě šílelo a představovalo si, jaká katastrofa by celkem lehce mohla nastat. Odešli z místnosti a sešli se s dalšímu inženýry Twitteru, kterých se zeptali na Dorseyeho. Dostalo se jim odpovědi: „Inženýrství a všechny operace jsou v katastrofálním stavu.” „On je skvělý člověk. Výborný kamarád. Zábavný šéf. Ale nemá to v hlavě srovnané.” „Je jako zahradník co se stal prezidentem.”
Na Dorseyeho obhajobu je nutné podotknout, že v této době bylo velmi těžké Twitter řídit. Společnost zaměstnávala několik anarchistů. Tradicí byly týdenní „stand-up” meetingy, kde všichni měli stát a poslouchat. Všichni až na anarchisty samozřejmě. Ti po celou dobu meetingu seděli a nadávali na manažery, kteří je vyzvali k tomu, aby si vstoupli. Jednou jeden chytrý manažer tento trend změnil a všem nařídil, aby si sedli. Co udělali anarchisté? Vstoupli si a vydrželi tak celý meeting.
Dorsey nikdy nebyl schopen tento chaos vyřešit. Z části to bylo proto, že byl rozrušený a věnoval se i jiným aktivitám. Biltonova kniha říká, že Dorsey často odcházel v 6 hodin večer připraven na jiné aktivity, jako na hodiny kreslení, jógy či vyrábění šatů. Je možné, že se Dorsey s anarchisty neuměl vypořádat, protože jedním z nich sám byl. Na předloktí má tetování symbolizující zmíněnou filozofii. Abychom byli k Dorseyemu spravedliví, musíme říct, že on nikdy nebyl skutečným CEO v Twitteru. Samozřejmě to byla jeho oficiální pozice, ale většina rozhodnutí a skutečné síly byla v rukou jiného spoluzakladatele: Eva Williamse.
V začátcích Twitter byl pouze jedním z dalších projektů Eva Williamse. Když to začalo vypadat, že se Twitter postará sám o sebe, tak se Williams zeptal Dorseyeho, jestli nechce být CEO. Williams si ponechal 70% společnosti a Dorseyemu dal 20%. V dobách Dorseyeho coby CEO firmy Williams dělal skutečnou práci všech CEO. Staral se o fundraisingové aktivity a nabídky. On zaměstnával lidi a rozhodoval o všech pozicích.
Dorseyeho plat v té době byl $70 000. Jack byl ale více produktovým manažerem, než hlavním šéfem. Většinu času měl po svém boku tým okolo 12 lidí. Jednou uspořádal Dorsey párty na počest začátku Twitteru. V Biltonově knize se píše, že se Dorsey pořádně opil z několika vodek a Red Bullů a spadl na obličej. Zranění bylo ošklivé a musel do nemocnice.
Právě díky takovýmto chybám, společně s nepořádkem ve financích a v datových zálohách a hlavně díky tomu, že se Twitteru moc nedařilo se Williams rozhodl, že on sám chce být CEO. S pomocí investorů, které si sám vybral, Dorseyeho vyhodil a udělal z něho pouze čestného člena představenstva. Tento titul umožňoval Dorseyemu říkat, že je stále členem společnosti, realita ale byla jiná, jeho pravomoce byly naprosto nulové.
Chybami se člověk učí
Dorsey z Twitteru dostal padáka na konci roku 2008. V květnu 2009 tweetoval: „Připravuju se na něco úplně nového. Těším se!” To něco nového byl Square. Oficiální příběh zrození Square spočívá v tom, že Square vznikl jako řešení pro Dorseyeho kamaráda Jima McKelveyeho. McKelvey vytvářel díla ze skla. Jednou chtěl prodat kus v hodnotě $2000 dolarů. Zákazník chtěl použít kreditní kartu, ale McKelvey neměl potřebný terminál. Jim tedy tento problém vylíčil Dorseyemu, čehož se Dorsey okamžitě chytil. A tak se zrodil Square, projekt, který pomáhá malým podnikům poskytovat platbu kreditní kartou přes smartphone. Tato konverzace s McKelveyem, spoluzakladatelem Square, nejspíš opravdu proběhla. Ale jak tomu často bývá, ve skutečném příběhu je méně toho neuvěřitelného kouzla (v případě Apple je to mýtus s garáží) a víc reality.
Dorseyeho vize byla opravdu monstrózní. Dorsey tímto projektem chtěl zcela změnit celý finanční sektor a způsobit revoluci v tom, jak lidé nakupují a prodávají. Po jeho konci v Twitter jeden zaměstnanec řekl: „Jack chtěl něco vytvořit.” Dorsey začal zaměstnávat lidi a chtěl zjistit, co to něco bude. Jednou měl představu o novém slibném projektu jménem Log, což měla být aplikace pro psaní a vytváření textů a článků. Dorsey tedy najal inženýra Tristana O’Tierneyeho, aby vytvořil Log. Projekt ale nikdy nebyl z nějakého neznámého důvodu uskutečněn. 9 měsíců poté se Dorsey zaměřil na startup jménem Squirrel. Později změnil jméno na Square.
„Viza byla taková: platby jsou na nic, celý finanční sektor je na nic,” řekl jeden z prvních zaměstnanců Square. „Všechno je na nic pro business. Všechno je na nic pro lidi, kteří chtějí kupovat, investovat a šetřit.” Dorsey věřil, že se nikdo ve finančním sektoru nezaměřoval na uživatele a na celkovou zkušenost s placením. Každý se pouze zaměřoval sám na sebe a nezkoumal, jak je na tom zákazník, což podle něho byla tragédie, protože „platby jsou celkem intimní záležitostí, obzvlášť pro malé podniky. Platby jsou pro ně jediným zdrojem peněz.” Ale Square nechtěl poskytnout řešení jen malým podnikům; chtěl být i produktem pro zákazníky. „Náš cíl a naše vize,” řekl jeden zaměstnanec, „byla zlepšit placení věcí a služeb technologií, kterou máme každý den v kapse.”
Square chtěl vlastnit oba konce transakce. Square chtěl jednoduše způsobit revoluci. První produkt Square bylo příslušenství k iPhone – malá bílá krabička, co se připojila s iPhone pomocí 3,5 mm jacku a četla údaje kreditních karet.
Dorsey tuto společnost sám založil a vybudoval. Řídil ji ale naprosto opačně než Twitter. Chtěl se poučit ze svých chyb. Toho chování se projevovalo několika způsoby.
Dorsey už nepouštěl kancelář v šest hodin večer, aby si odskočil na kurz jógy. Místo toho pracoval dlouho do noci. Pečlivě si vybírat investory a zaměstnance, co by nezpochybňovali jeho autoritu, což v Twitteru bylo na denním pořádku. Na rozdíl od svého předchozího zaměstnání také najal spoustu lidí velmi rychle a za pár měsíců vybudoval fungující společnost. Rozhodl se, že chce, aby Square měl pouze několik partnerů, ne jako Twitter, který spolupracoval s tunou ostatních firem. Dorseyemu přišlo, že jádro Twitteru nikdy nebylo schopné reagovat na změny na trhu a právě proto se mu tolik nedařilo. V Square bylo všechno jinak – Dorsey celou společnost reorganizoval každých osm až deset měsíců.
Dorsey zakázal veškeré prvky anarchie. Jeho velení bylo ultimátní, řídil společnost jako celek, měl na starost každou záležitost. Dokonce i ti nejdůležitější zaměstnanci museli jakoukoli práci nejdřív poslat Dorseyemu a čekat na jeho názor či povolení. Dorsey šel příkladem. Všechno muselo jít přes něj.
Před tím, než Square představil čtečku kreditních karet a v době, kdy měl Square pouze okolo 20 zaměstnanců, Dorsey chtěl do společnosti přivést někoho, kdo má know-how a někoho, kdo by mu pomohl řídit společnost. Setkal se tedy s Keithem Raboisem, veteránem ze Silicon Valley, který dříve pracoval pro PayPal a dlouho pro LinkedIn.
Během tohoto rozhovoru Rabois Dorseyemu vysvětlil, jak Bill Walsh, slavný trenér v NFL, přeměnil San Francisco 49ers z tragického týmu na celek, který několikrát vyhrál Super Bowl. Rabois si vzal ponaučení z Walshovo knihy „The Score Takes Care of Itself” (Výsledek se postará sám o sebe), kde se píše, jak Walsh hned po připojení se k týmu naučil všechny sekretářky kvalitně odpovídat na telefonáty. Šlo o to vytvořit tým a kolektiv, který spolehlivě funguje a kde každý ví, co se od něj očekává. V týmu byl od každého očekáván určitý standard. Pokud každý věděl, co přesně má dělat a každý plnil své úkoly, výsledek na hřišti se postaral sám o sebe.
Dorsey hned nato najal Raboise. Společnost rostla. Každý člen představenstva musel svou práci každý týden prezentovat Dorseyemu. Dorseyeho nešlo obejít.
Metafora, kterou Dorsey nejčastěji a rád používal, dávala za příklad vedení restaurace. Přesně tak chtěl Dorsey řídit jeho firmu. V kvalitní gourmetové kuchyni je běžně alespoň deset lidí, co se podílí na přípravě jednoho jídla. Každý má svůj úkol, každý je expert na něco jiného. Někdo připraví maso. Někdo zeleninu. Další má na starost brambory. Až poté se talíř dostane k vedoucímu, který každou záležitost pečlivě zkontroluje a rozhodne, zda se jídlo smí podávat. Jsou dobře připravené ingredience? Nevynechali jsme nic? Je vše na svém místě? Dorsey řekl, že jeho role je být tím vedoucím. On všechno zkontroloval a on se rozhodl, jestli všichni splnili svůj daný úkol.
Přesně tak, jak tomu u těchto CEO bývá, Dorsey byl touto technikou posedlý. Někdy to přeháněl a někdy bylo jeho chování okouzlující. Týden před tím, než Square představil a vydal svůj produkt Square Wallet v roce 2012, Dorsey měl jedno přání, jednu představu. Když uživatelé otevřeli aplikaci Square Wallet, měli mít pocit, že otevírají skutečnou peněženku. K tomu si Dorsey vymyslel, že chce, aby byla virtuální peněženka Square Wallet zabalená ve stejném papíru (samozřejmě virtuálním), jako klasická peněženka z obchodu. Dorsey tedy tento nápad navrhl Williamu Hendersonovi, produktovému manažerovi.
Henderson Dorseyemu řekl: „Hele, chápeš kolik práce to bude? Kolik času strávíme renderováním toho papíru, aby vypadal realisticky? Za týden máme vydat Square Wallet! Aplikace má spoustu bugů. Proč bychom se měli starat o papír?”
Dorsey odešel a zklamán si vše musel promyslet.
Za dvě hodiny během oběda přišel k Hendersonovi.
Dorsey se k němu přiklonil.
„Williame. Papír.”
Poté odešel.
Když Square vydal Square Wallet, peněženka skutečně byla zabalená v papíru.
Někdy z tohoto stylu vedení – společně s obrovským očekáváním toho, že každý ve firmě musí pracovat stejně dlouho jako Dorsey – lidé šíleli. Zde se vyskytuje další podobnost se Stevem Jobsem – po vyhazovu z pozice CEO Twitteru se s Dorseyeho stal (v pozitivním slova smyslu) maniak, co byl posedlý detaily a pro kterého lidé nesnášeli pracovat.
V roce 2011 Monica Langley, reportérka The Wall Street Journal, odhalila, že Dorsey monitoruje pohyb svých zaměstnanců. Když tyto zaměstnance Dorsey dlouho neviděl, okamžitě jim poslal textovou zprávu. Langley také přišla s tím, že zaměstnanci měli zakázanou dovolenou. Dorsey prý dokonce jednomu zaměstnanci zakázal rozlučku se svobodou. Zaměstnanci se samozřejmě ozvali a Dorseyemu se postavili. Na jednom meetingu se ho zeptali, proč je nutí pracovat 12 hodin denně a proč musí pracovat i o víkendu. Dorsey se ale nedal. „Máme nové konkurenty, kteří nás chtějí pokořit,” řekl. “Musíme se jim postavit, nenechat je pokračovat ve své práci. Musíme se pohybovat rychleji, než si oni dokáží představit.”
V roce 2012 zaměstnanci Square začali tento problém řešit na internetu. Na internetových stránkách Glassdoor a Quora se rozpovídali o pracovních podmínkách. Dorsey prý najímal spoustu nezkušených manažerů a nepřiměřeně tlačil na své zaměstnance. Někdo si stěžoval přímo na Dorseyeho a jeho vlastnosti.
„Ve firmě koluje spousta hovadin o tom, jak je Jack dokonalý a jaký je to Bůh. Možná je Bůh, ale pokud tomu doopravdy věříte, budete zklamáni.”
„Dorsey byl z Twitteru vyhozen proto, že neuměl řídit firmu. Stále se to nenaučil.”
Dva rozdílné návraty
Lidé samozřejmě, jak bylo řečeno, přirovnávali Dorseyeho k Jobsovi kvůli tomu, že se oba vrátili do firem, ze kterých byli vyhozeni. Dorsey se do Twitteru vrátil v roce 2011 jako člen představenstva, starající se o produkty. Dorseyeho návrat se ale velmi lišil od návratu Jobse do Apple.
Poté, co z Twitteru v roce 2008 dostal padáka, se Dorsey stál jakýmsi neoficiálním maskotem. Podával spousty rozhovorů o tom, jak založil Twitter. Cestoval po světě jako representant Twitteru. Navenek to vypadalo, že má na Twitter stále vliv.
Neměl.
Jeden člověk se v této době rozpovídal o tom, jak probíhá pohovor mezi potenciálním zaměstnancem a mezi lidmi z Twitteru. Tento člověk se zeptal, proč se dosud nesetkal s Dorseyem. Dostalo se mu odpovědi: „My tady o Jackovi nemluvíme. Není součástí společnosti. Dělá na svých projektech. Nikomu tady na Jackovi nezáleží.”
To se ale v roce 2010 změnilo. V létě tohoto roku představenstvo kontaktovalo Dorseyeho s tím, že Ev Williams není dobrým CEO. Dorsey jim řekl, aby si stěžovali jinde. O trochu později Williams dostal padáka a Dorsey byl jmenován vedoucím produktové divize Twitteru.
V Biltonovo knize se píše, že Dorsey celý proces sám vymyslel a uskutečnil ze zákulisí. Zaměstnanci Square ale nikdy nevěřili tomu, že by Dorsey dokázal být tak manipulativní. Dorsey v jednom rozhovoru přiznal: „Myslel jsem si, že by měl Ev jít do háje? Ptal jsem se sám sebe? Nevím. Možná.”
Tak či onak jeho návrat do Twitteru, narozdíl od toho Jobsovo do Apple, skončil špatně. Během prvního meetingu se zaměstnanci Twitteru na začátku roku 2011 řekl Dorsey, že dosavadní Twitter byl pouhou beta verzí, byl to pouhý prototyp, kterému říkal Twitter 1.0. Řekl, že Twitter nikdy nebyl hotovým produktem. To přirozeně naštvalo spoustu lidí.
Podle Biltona se Dorsey nikdy nevzchopil.
V červenci roku 2011 si manažeři začali stěžovat na to, že je s Jackem nemožné pracovat a že Jack neustále mění názor na všechny nápady. Pouze jeden rok Dorsey vydržel pracovat jak ve Square, tak v Twitteru. Jeden den pracoval tam, druhý tam. Zde se naskytuje další podobnost se Stevem – Jobs po návratu do Apple pracoval pro Apple a i pro Pixar.
Není ale úplně jasné, jak moc a jak kvalitně Dorsey tehdy pracoval pro Twitter. Bilton řekl, že jedna věc, kterou pro Twitter Dorsey dělal, byly rozhovory s potenciálními zaměstnanci. Někdy ale ti samí lidé přišli na pohovor se Square. Bilton vysvětlil, jak se Dorsey snažil dostat všechny talentované lidi do Square, což byla společnost, kterou plně ovládal.
V roce 2013 byl Dorseyeho velký návrat do Twitter prakticky u konce. V sídlu Twitteru se objevoval jednou za týden, nic neovládal a nikdo s ním nemluvil. Mezitím ale ani lidé ve Square nebyli spokojeni se svým CEO.
Během meetingu, kde lidé mohli anonymně pokládat dotazy a mohli si anonymně stěžovat, se doopravdy ukázalo, jaká spousta lidí Dorseyeho nesnáší. Lidé neměli rádi to, jak se o Dorseyeho kvůli jeho práci v Square a v Twitteru musí dělit. Jeho úsilí bylo kontraproduktivní – kvalitní práci Dorsey neodváděl ani v jedné firmě.
Jestli někdy nastal moment, kdy bylo jasné, že Dorsey není příštím Jobsem, pak tento meeting byl právě tím momentem.
Jeden bývalý zaměstnanec Square řekl: „Nemyslím si, že jsem někdy viděl něco tak diskutabilního a tak kontroverzního.”
Revoluce ve Square
Na začátku roku 2013 právník z New Yorku Steve Berger obvinil Square z toho, že nebyl schopen ochránit jednu zaměstnankyni ze sexuálního útoku Keitha Raboise, jednoho z šéfů Square. Berger řekl, že jeho klient chce multimiliónové vyrovnání (v dolarech). Podle Kary Swisher, členky rady Square, se Richard Curiale na tento případ zaměřil a dospěl k závěru, že vztah mezi Raboisem a zaměstnankyní byl oboustranný. Rabois ale o tomto vztahu nikomu neřekl, ani Dorseyemu. Dorsey Raboise požádal, aby odstoupil, což se nakonec stalo.
Někdo říká, že Dorsey byl rád, že Rabois odchází. Někdo s tím ale zásadně nesouhlasí a popisuje, jak Dorsey pokaždé, když bylo na stole nějaké velké rozhodnutí, „nikdy neřekl ani slovo dokud se nepodíval na Raboise, aby zjistil, co si o myslí a jestli je daná záležitost dobrý nápad.” Jiný zdroj tvrdí, že oba byli velkými kamarády a že oni dva společně v podstatě řídili Square.
Raboisův odchod ve Square zanechal obrovskou díru. Muž, který na všechno dohlížel, přesně jako to dělal jeho vzor Bill Walsh s 49ers, najednou byl pryč. Lidé najednou nevěděli, co je jejich standard. Nikdo na ně nedohlížel.
Místo toho, aby Dorsey najal jednu osobu, která by zaplnila místo po Raboisovi (pozice COO – Chief Operating Officer), Dorsey najal celý tým. Nejdůležitější role v tomto týmu měl Gokul Rajaram a Francoise Brougher. Rajaram byl bývalý pracovník Googlu, kde vybudoval první systém profitování z reklam. Poté přešel do Facebooku, kde se zaměřoval na propagaci produktů. Brougher také pracovala pro Google, kde pracovala společně s Sheryl Sandberg, která se později stala COO ve Facebooku.
Během léta 2013 Dorsey dal Rajaramovi na starost produkty a Brougher dal na starost business operace. Najednou se vše změnilo. Square už neřídily pouze dvě osoby jako dřív, místo toho jich bylo víc. Vše bylo rychlejší. Vše bylo efektivnější.
Přesně to bylo nutné – Square v té době zaměstnával skoro 800 lidí. Společnost se změnila ze dne na den. K lepšímu. Obzvlášť Rajaram byl skvělou volbou. To on zařídil proměnu společnosti.
„Když si promluvíte s 20 zaměstnanci ve Square a zeptáte se jich, jaký na ně měl Gokul vliv, alespoň 10 z nich vám řekne, že jim Gokul doslova změnil život. Je to jeden z nejlepších lidí v Silicon Valley. Je to neuvěřitelná osobnost, neuvěřitelný talent.”
Někdo zastával názor, že silné stránky Rajarama vyrovnávaly ty slabé vlastnosti Dorseyeho.
„Myslím si, že Jack je lepší vizionář než produktový strategik. Řekne vám ‘Tohle je to, co by zákazníci měli s naším produktem dokázat,’ což umí skvěle. Na druhou stranu Jack prostě není konkrétní. Naše odpověď vždy byla ‘Jasně Jacku, víme co je ta vize, je to opravdu ambiciózní. Zní to parádně.’ Ale pokaždé bylo těžké vědět, co přijde třeba po dvou letech. Na co se zaměříme? Je jedna produktová část důležitější než jiná? Tohle prostě není Jackovo silná stránka. Právě proto jsme najali Gokula.”
Vždy, když se nový zaměstnanec připojí ke Square, dostane malou dárkovou krabičku. V ní je malá knížka „The Checklist Manifesto.” Společnost stále zastává filozofii vysokých standardů. Teď ale zaměstnanec dostane checklist, ve kterém jasně vidí, co má udělat proto, aby jeho nápad či projekt byl kvalitní. Toto dříve dělal Dorsey, byl posedlý kontrolováním práce jiných.
„To je asi ta největší změna,” říká bývalý zaměstnanec. Jeho posedlost se změnila. Už nepotřebuje kontrolovat úplně všechno. To mělo pozitivní efekt, lidé mají více důvěry, víc se snaží. Celý proces je najednou o dost rychlejší.”
Co se tedy s Jackem Dorseyem stalo, když se nestal příštím Stevem Jobsem?
Stal se o dost lepším CEO, než jakým byl dříve. Dorsey je teď schopen zaměstnat kvalitní lidi, věřit jim a zaměřit se na své silné stránky.
Společnost v hodnotě $6 miliard a nuda?
V knize „Hatching Twitter” se Nick Bilton v její první polovině zaměřuje na kritizováni Dorseyeho a popisování toho, jakým příšerným CEO doopravdy Jack byl. V jednom rozhovoru Bilton vysvětlil, že Dorsey v té době měl potenciál na to stát se příštím Stevem Jobsem jako „asi každý programátor se sluchátky as modrými vlasy.”
Momentálně je ale Dorsey schopným CEO. „Má spoustu zkušeností. Square je velká společnost. Udělal spousu chyb, ze kterých se ale poučil.”
Ano, Dorsey je teď dobrým CEO. Je ale CEO společnosti, kterou chce řídit? Minulé jaro The Wall Street Journal na první stránce novin popsal, jak je Square ve ztrátě a jak mu dochází finance. Square prý zoufale hledá záchranu v podobě odkoupení společnosti Googlem či Facebookem i za méně než šest biliónů dolarů, což je momentální hodnota Square.
O několik měsíců později Miguel Helft z Forune publikoval svou verzi. Řekl, že Square rozhodně s nikým, ani s Googlem, o odkoupení nejednal. Místo toho s ním jednal o možné investici, čímž by Google získal určitý kapitál společnosti. Helft popsal, že se sám dostal k interním dokumentů Square a že na tom společnost vůbec není špatně. Citoval jednoho investora, který popsal, že Square může kdykoliv přestat investovat, čímž se ihned dostane do kladných čísel.
Square podle bývalých a současných zaměstnanců má okolo milionu podniků, co používají jeho platební systém a čtečky kreditních karet. Tyto podniky znamenají celkový příjem $30 miliard, z čehož $900 milionů je hrubý zisk. Z této části je $300 milionů čistý výdělek. Square si tedy tuto částku může ponechat a nazvat ji profitem (před zdaněním atd.), místo toho Square ale tuto částku investuje do nových cest, jak zvýšit celkový příjem. Hrubý zisk a čistý zisk se každý rok zvedají prý až o 50%.
Square tedy má spoustu zákazníků, kteří generují velké peníze. Momentálně jde ale pouze o malé podniky. Jako každý jiný subjekt v tomto odvětví (například VISA, LinkedIn či kdokoliv kdo provádí mzdové služby) se i Square snaží dostat k větším firmám, kde jsou výnosy poněkud na jiné úrovni.
Když Jack založil Square, chtěl změnit systém všech plateb. Chtěl, aby Square měl vliv jak na podniky a způsob, jakým přijímají platby, tak i na způsob, jakým zákazníci platí. Zákazníci ale systému Square nikdy nevěnovali velkou pozornost. V roce 2012 se zdálo, že k tomu má Square skvěle našlápnuto – i díky velké smlouvě se Starbucks. Zákazníci si toho ale nikdy pořádně nevšimli. Square ale i tak musel spolupráci nazvat úspěšnou, což pomohlo potvrdit, že jeho platební systémy fungují na jakékoli úrovni.
Dnes se říká, že je Square rozdělen na dvě části. Jedna je vedená Dorseyem, který stále věří, že Square změní způsob, jakým platíme a uskutečňujeme platby. Druhá část, možná ta silnější, pracuje pod dohledem Rajarama. Ten říká a věří, že Square může zvýšit jeho hodnotu z $6 miliard na $25 miliard, pokud se společnost zaměří pouze na několik projektů a bude vytvářet skvělé produkty pro malé podniky.
Chce ale Jack Dorsey strávit zbytek svého života tím, že bude vytvářet produkty pro malé podniky? Podle některých je pro Dorseyeho vedení společnosti v hodnotě $6 miliard jednoduše nuda. Jiní říkají, že se Dorseyemu líbí představa, že by poskytováním nových platebních systémů malým podnikům pomohl vytvořit nová pracovní místa.
Podle knihy „Hatching Twitter,” Dorsey vždy snil o spoustě nápadů. Někdy říkal, že se chce po moři dostat na Hawaii, že chce být módním návrhářem a jindy že se jednou chce stát starostou New Yorku.
Možná přemýšlí nad tím, co by v jeho pozici udělal Steve Jobs.
*Zdroj informací: businessinsider.com
Dobrý článek, Šimone, díky za něj.