Listopad je měsíc, kdy vydávání desek vrcholí. V prosinci už do rádií nemilosrdně nastoupí stokrát omleté vánoční hity, lidé si užívají advent a novým nahrávkám se málokdy podaří prosadit. Pojďme se podívat, jaké zajímavé desky listopadový vrchol albové sezóny přinesl.
Mohlo by vás zajímat
Zpátky v plné síle
AC/DC – Power Up
Stalo se to, co nikdo nečekal. AC/DC vydali novou desku s navrátivšími se bubeníkem Philem Ruddem, basákem Cliffem Williamsem, ale hlavně zpěvákem Brianem Jonesem. Ten z kapely odešel před čtyřmi lety kvůli zhoršujícímu se sluchu a vypadalo to, že AC/DC si budou muset buď najít nového frontmana nebo skončit. Nestalo se ani jedno (živé hraní s Axl Rosem nepočítejme), Jones i AC/DC se na Power Up vrací v plné síle. Deska nabídne přesně to, co mají fanoušci rádi: přímočarý, našťavený hard rock, který si na nic nehraje a chce prostě jenom bavit. To AC/DC uměli vždycky a je fajn slyšet, že ani po letech ze svého kouzla nic neztratili.
Album naleznete na Apple Music zde
Na chvíli zapomenout
Kylie Minogue – Disco
Na novém albu australské zpěvačky Kylie Minogue nejvíc překvapí, že prim hraje výraz. Ona sama i její produkční tým chtěli přijít s retro diskotékovým zvukem, který byl na vrcholu popularity na konci sedmdesátek a začátku devadesátek a tomu podvolili všechno ostatní. Není to album nápaditých melodií ani zásadních hitů, při jeho poslechu je hlavní celistvost konceptu, s jakým se přeneseme na chvíli časem na parket vedle Travolty. Disco chce roztančit, bavit, nechat posluchače na chvíli zapomenout na ten šílený rok 2020 a prostě se jen houpat do rytmu. Každá taková nahrávka má v současné době svůj význam.
Album naleznete na Apple Music zde
Plnohodnotné pokračování
Smashing Pumpkins – Cyr
Legendární kapela amerického altrocku to v posledních letech neměla snadné. Změnila se na doprovodné těleso frontmana Billyho Corgana, který okolo sebe točil muzikanty jak na orloji a hudebně byl jen matným stínem předchozích dekád. Jenže předloni se do kapely vrátili členové nejslavnější sestavy, bubeník Jimmy Chamberlin a spoluzakladatel Smashing Pumpkins James Iha. Vydali album s šíleným názvem Shiny and Oh So Bright, Vol 1 / LP: No Past. No Future. No Sun., které patřilo mezi nejlepší alba kapely nahraná po roce 2000. Novinka Cyr je druhá nahrávka v konceptu navazujících desek a od prvních tónů je slyšet, jak kapelu návrat k téměř původní sestavě pokropil živou vodou. Tady se nejede ze setrvačnosti, tady se stále chce tvořit velké věci.
Album naleznete na Apple Music zde
Nejen přehlídka celebrit
Miley Cyrus – Plastic Hearts
Doby, kdy si Miley Cyrus táhla na noze kouli v podobě dozvuků hvězdy Disney Channelu, jsou pryč. V roce 2020 je z ní sebevědomá interpretka, která si i popmusic umí vykládat po svém a nutno dodat, že dost zábavném způsobu. Přesně v tom duchu se nese její sedmá studiovka Plastic Hearts, která ovšem nabízí ještě jeden zajímavý prvek: nevídanou škálu hostů. Uslyšíme rockové klasiky Joan Jett, Stevie Nicks nebo Billy Idola, současný popový lesk naopak dodávají jména jako Dua Lipa či hvězdný producent Mark Ronson. S takovými lidmi za zády prostě nejde natočit špatné album a letošní lehce mátožný pop dostal v podobě Plastic Hearts celkem šťavnatou vzpruhu.
Album naleznete na Apple Music zde
Tak se dělá country
Chris Stapleton – Starting Over
Není žádným tajemstvím, že americká country hudba se dost liší od té české. Zatímco u nás jde o žánr vycházející z trampské tradice, který se navíc po roce 1989 posouval stále víc na okraj zájmu, v USA je to regulérní tahoun hudební průmyslu, který v číslech často překonává popmusic. Americká country je hudba „do plnejch“, s dotaženou produkcí, stadionovou výpravou i důrazem na autenticitu žánru, který se desítky let nemění, jen se adaptuje na nové technologie i hudební trendy. Chris Stapleton je ukázkovým příkladem takového interpreta, v současnosti jedna z největších hvězd střední generace americké country. Zároveň je ale snadno uchopitelný i mimo hranice USA, což řada jeho žánrových kolegů rozhodně říct nemůže. Starting Over je proto výtečná deska, která funguje dobře jako seznámení se současnou vrcholnou americkou country produkcí i jako odrazový můstek k dalším méně známým country umělcům.
Jako návrat ke klasice bych viděl spíš Disco na ARD v roce 1973 s ikonickou znělkou…
https://youtu.be/3uJIwUegxSo
S taky Musicladen na ZDF v tel době.