Vzpomínky zaměstnanců i vedoucích pracovníků na jednotlivé vývojové etapy společnosti Apple jsou v jistých kruzích velmi oblíbené. Většinou se však vzpomíná především na produkty. I prostory, ve kterých produkty vznikají, jsou však velmi důležité a mají své zajímavé příběhy. A právě na ty o kampusu Applu na 1 Infinite Loop si posvítíme v následujících řádcích.
Mohlo by vás zajímat
Zrození
John Sculley, který stál v čele společnosti Apple v letech 1983 až 1993, vzpomíná na to, že v době, kdy začal spolupracovat s Jobsem, měl Steve již poměrně jasnou představu o Apple kampusu – říkal tomu SuperSite. „Chtěl něco jako Disney World, s kolejemi všude kolem a zaměstnanci v pestrobarevných uniformách. Když ale skupině, pracující na projektu Mac, oznámil, že by chtěl uniformy, koukali na něj jako na blázna,“ prohlásil Sculley. Jobs mu ale nasadil do hlavy brouka, který tam setrval i po Stevově odchodu z firmy.
„Kampus postavili rychle. Bylo to světlý objekt, všichni se do něj chtěli nastěhovat. Byla to obrovská změna ve způsobu naší práce, protože jsme přešli od kójí k tomu, že doslova každý měl svou kancelář,“ vzpomíná Greg „Joz“ Joswiak, který v Applu pracoval v oblasti produktového marketingu do roku 1986. Jako první byla obsazena budova číslo 1, kde se usadilo vedení spolu se softwarovou skupinou. Budova číslo dvě byla vyhrazena projektu Mac, v „trojce“ sídlil vývoj, technická podpora a produktový marketing, ve „čtyřce“ sídlila jídelna a rozsáhlá Apple knihovna. Budovy číslo 5 a 6 byly vyhrazeny hardwaru. Infinite Loop měl i svou „budovu sedm“ – byla to restaurace Pepper Mill na bulváru North DeAnza. „‚Uvidíme se v IL7‘ ve skutečnosti znamenalo ‚pojďme pít‘,“ vzpomíná Tony Fadell.
„Původní obyvatelé všech pater si museli pojmenovat své konferenční místnosti,“ vypráví Joswiak. „Byla to opravdu podivná sbírka jmen. Měli jsme místnosti s názvem ‚Tady‘ a ‚Tam‘. Bylo pro mě těžké si to ujasnit. Která je ‚Tady‘ a která je ‚Tam‘?“. Scott Forstall, bývalý senior viceprezident softwaru, zase vzpomíná na to, že budovy připomínaly bludiště, ve kterém se velice snadno ztratil, a že jediný, kdo se spletitými chodbami neměl hned napoprvé problém, byl asistenční pes pro nevidomé.
V době, kdy kampus spouštěl svůj provoz, potýkal se Apple se značnými problémy i s personálními změnami ve vedení. Na pozici ředitele se postupně vystřídali John Scully, Mike Spindler a Gil Amelio, který na tu dobu vzpomíná slovy:“Dostal jsem kbelík smětí a pracoval tak tvrdě, jak to jen šlo, abych ho vyčistil.“. „V prvních dnech kampusu nebyl Apple zrovna úspěšnou společností,“ vzpomíná Eddy Cue. „Kladli jsme si otázku, zda vůbec bude i nadále existovat, nikoliv zda bude úspěšný.“ V době působení Gila Amelia nastoupila do Applu také Heidi Roizen. V té době byl Apple ve ztrátě a Heidiným nevděčným úkolem bylo dát sbohem 350 lidem v jejím oddělení. „Takhle jsem si zrovna zábavný rok nepředstavovala,“ svěřuje se Heidi, která svou pozici po jednom roce opustila.
Fotogalerie
Vánoční dárek
Shaan Pruden, který v Applu pracoval od roku 1989, vzpomíná na páteční noc před vánočními svátky roku 1996. Jeden z jeho přátel a kolegů mu před koncem pracovní doby zavolal a kladl mu na srdce, ať na něj počká, že si s ním potřebuje promluvit. V půl páté byl Pruden poslán domů s tím, že k ničemu nedojde, aby byl o půl hodiny později odvolán zpět do Applu. Před auditoriem IL4 stáli novináři ze San Jose Mercury News a hrstka zaměstnanců Applu. V rámci mimořádné tiskové schůze bylo oznámeno, že Apple odkoupil společnost NeXT a Steve Jobs se vrací zpět. „(Amelio a Jobs) Procházeli uličkou a mě napadly dvě věci: ‚Právě sleduji dějiny‘ a ‚Ach, Bože, jsme zachráněni!‘,“ vzpomíná Pruden.
„Schůzka se odehrávala večer,“ vzpomíná Avie Tevanian z oddělení softwarového inženýrství. „Než právníci vypracovali všechny potřebné návrhy a získali potřebné podpisy, už bylo pozdě, a potřebovali jsme učinit prohlášení.“. „Věděl jsem, že Steve by nikdy na partnerství nepřistoupil, a že mé dny jsou sečteny,“ vypráví Gil Amelio. „Ale udělal jsem vše, co jsem pro společnost považoval za správné,“ uzavírá. Jon Rubinstein ale vzpomíná na to, že po uzavření dohody s NeXTem byl Apple chvílemi jako loď bez kapitána. Pořádně přítomný nebyl ani Amelio, ani Jobs. Amelio se svým způsobem stranil dění v Infinite Loop a příliš se neukazoval ani v jídelně.
„Firmu jsem řídil velmi profesionálním, disciplinovaným způsobem,“ vypráví Amelio. „Bylo to z jednoho jediného důvodu: fungovalo to. Skutečnost je taková, že jsme vyřešili základní problémy, vytvořili jsme novou platformu. Vyřešili jsme problémy, týkající se kvality.“
Mohlo by vás zajímat
Doufáme, že se vám článek s touto tématikou líbil a rádi byste se dozvěděli více. Pokud ano, už nyní vám můžeme slíbit, že dalšího dílu se dočkáte již zítra.
