Letošní podzim byl na nové Macy opravdu plodný. Poté, co se mi v pracovně vystřídaly nové Macy mini a MacBooky Pro, přichází nyní konečně na řadu i recenze iMacu M4 – tedy dost možná na první pohled nejméně zajímavé novinky, kterou Apple před pár týdny představil. O to zvědavější jsem ale paradoxně byl na to, jaký na mě udělá tento stroj dojem. Přeci jen, i malé upgrady dokáží leckdy vykouzlit úsměv na tváří a člověka přimět k tomu, aby na stroj klidně i z předešlé generace přešel. Je to ale i tento případ?
Mohlo by vás zajímat
Pro úplnost recenze dodám, že se mi na stůl dostal konkrétně iMac s čipem M4 s 10jádrovým CPU a 10jádrovým GPU, 32GB operační paměti, 2TB SSD diskem a nanotexturou na displeji. Jedná se tedy o vyšší verzi nového iMacu, který se vyznačuje mimo jiné vyšším počtem Thunderbolt portů. Cena této konfigurace je podle konfigurátoru Applu 87 990 Kč s tím, že se jedná vlastně o nejvíc, co můžete za tento iMac (vyjma jinak nakonfigurovaných Magic periferií) zaplatit. Lepší čip totiž nakonfigurovat nelze a stejně tak ani vyšší operační paměť a SSD úložiště.
Displej zkrátka nemá chybu – tedy, pokud si na něj zvyknete
Na první pohled se může zdát, že je letošní verze iMacu zcela stejná jako ty z předešlých let, tedy pomineme-li nové barevné varianty. Pokud si ale pořídíte verzi s nanotexturou na displeji, garantuji vám, že se bude váš pohled na letošní iMac od toho na všechny předešlé generace výrazně lišit. Nanotextura je totiž něčím, co když uvidíte na vlastní oči, troufnu si říci, že prostě budete chtít a je super, že jsme se nyní konečně dočkali možnosti si ji na iMacy nakonfigurovat.
Přestože by se chtělo „na první dobrou“ říci, že je nanotextura vlastně „jen“ matným displejem, pravdou je, že zobrazovací schopnosti iMacu s nanotexturou ve srovnání s externím displejem s klasickým matným displejem jsou opravdu propastné. Apple označuje sklo s nanotexturou za speciální povrchovou úpravu, která je navržena tak, aby minimalizovala odlesky a zlepšila čitelnost displeje i za náročných světelných podmínek, aniž by přitom došlo k negativnímu ovlivnění kvality obrazu. Tento povrch je upraven na nanometrické úrovni leptáním, což umožňuje efektivní rozptyl světla a redukci odlesků, přičemž si obraz zachovává svou jasnost, kontrast i detailnost – na rozdíl od klasických matných povrchů.
A musím říct, že tento popis nanotexturovaného displeje naprosto odpovídá realitě. S odlesky, které by vás při práci zásadně obtěžovaly, se prakticky nesetkáte, a přitom zůstává zachována špičková kvalita obrazu. Upřímně řečeno, vlastnosti tohoto displeje se slovy popisují těžko. Pokud máte možnost jej vidět například v některém z obchodů Apple Premium Resellerů, rozhodně doporučuji si ho vyzkoušet.
Pokud bych měl nanotexturovaný displej stručně charakterizovat, nazval bych ho „matným displejem na steroidech“. Odlesky jsou na něm sice viditelné, ale ve srovnání s lesklými displeji jiných Maců jich je nesrovnatelně méně. Když pak porovnám jeho výkon s klasickým matným displejem, nanotextura odlesky doslova „pohlcuje“ a opticky je zmenšuje, zatímco klasický matný povrch je pouze tlumí.
A co je důležité, tato technologie neovlivňuje zobrazovací schopnosti. Nejsem profesionální grafik, střihač ani fotograf, ale při prohlížení fotek a videí ve vysokém rozlišení jsem nezaznamenal žádný rozdíl v kvalitě obrazu oproti lesklému displeji. Nemusíte se tedy obávat, že by nanotextura degradovala zobrazení. Běžný uživatel si případné rozdíly nevšimne a profesionál, pokud by je vůbec zaznamenal, pravděpodobně ocení výhody, které tento povrch přináší.
Jasně, u MacBooků dává za mě nanotextura na displeji smysl podstatně větší, jelikož je u nich podstatně vyšší „riziko“, že s nimi budete pracovat na místech, kde vám bude světlo svítit přímo na displej a tím zhorší jeho čitelnost. Nicméně v případě iMacu oceníte nanotexturu třeba v případě, že máte stůl naproti oknu, přičemž světlo z okna dopadá na displej, jako to mám doma já, popřípadě když si v místnosti svítíte stropním světlem, které je schopné ozářit právě i displej. Za 4000 Kč si tedy koupíte vysokou míru komfortu.
Abych však jen nechválil, je třeba přiznat, že ne vše mě na displeji iMacu M4 bavilo. Nenarážím přitom na 4,5K rozlišení, které by mohlo být určitě už konečně zaokrouhleno na 5K jako v případě Studio Displaye, ale spíš na úhlopříčku. Ano, uznávám, že každý počítač využívá jinak, ale přijde mi, že 24“ je zkrátka na all-in-one stanici málo. Jakmile si totiž člověk potřebuje na displeji zobrazit vícero oken, čeká jej solidní tetris a hraní si s jejich velikostí.
Fotogalerie
Ano, uznávám, že jsem možná trochu rozmlsaný, jelikož jsem zvyklý u stolu pracovat na monitoru s úhlopříčkou 32“, nicméně často pracuji jen na 14“ displeji MacBooku Air a skoro se mi až chce říci, že jsem měl při testování iMacu pocit podobné stísněnosti, který zažívám právě na Airu, než že bych měl naopak pocit spousty prostoru. Je tedy určitě třeba zvážit, zda vám bude 24“ stačit, protože pokud ne, dost možná je pro vás smysluplnější pořídit si Mac mini a k němu větší displej.
Další věc, kterou bych u iMacu určitě ocenil, je možnost nakonfigurovat si u něj stojan s nastavitelným náklonem a výškou. Teď si totiž můžete pohrát jen se sklonem, což je sice fajn, ale osobně by mi displej vyhovoval o pár centimetrů výš, abych se k němu nemusel zbytečně krčit. Vím, že lze tento neduh vyřešit nejrůznějšími podstavci a také vím, že kdyby se Apple pro tuto změnu rozhodl, designově by iMac poměrně zásadně změnil, ale kvůli uživatelskému komfortu by mi tento upgrade dával smysl.
Webkamera pro nekompromisní videohovory
Pandemie covidu přinesla změny do pracovního života, zejména co se týče schůzek. Ty se ve velké míře přesunuly do virtuální podoby pomocí videohovorů, které jsou snadné na realizaci, šetří čas nutný na cestování a nabízejí rychlost i spolehlivost. K úspěšnému videohovoru stačí jen stabilní internet, mikrofon a webkamera. Právě ta však byla u iMaců dlouho slabým místem – až do letošní generace.
Apple letos konečně povýšil z dosavadní 1080p (asi 2,07 MPx) kamery na 12MPx model. Tento upgrade slibuje výrazné zlepšení kvality videohovorů, což se skutečně potvrdilo. Obraz je znatelně ostřejší, přirozenější a celkově příjemnější na pohled.
Nicméně samotné rozlišení není to nejzajímavější. Mnohem víc vás upoutají funkce jako Center Stage a Pohled na stůl, které Apple přidal. Tyto technologie už známe například ze Studio Displaye, ale i tak stojí za pozornost. Center Stage umožňuje, aby vás kamera neustále sledovala a udržovala v záběru, pokud se přiměřeně pohybujete (cca 30 cm do stran). Kromě toho dokáže záběr dynamicky přibližovat nebo oddalovat. Přidá-li se do hovoru další osoba, kamera automaticky rozšíří záběr, aby vás všechny zachytila. Funkce funguje spolehlivě a výrazně zvyšuje komfort videohovorů.
Další zajímavostí je Pohled na stůl, který dokáže snímat, co máte na stole – ať už jde o rukodělné činnosti, práci na klávesnici, podpis dokumentů nebo cokoliv jiného. Ačkoli kvalita obrazu při této funkci není tak vysoká jako u běžného režimu, rozhodně ji oceníte při specifických úkolech.
Fotogalerie
Obě funkce těží z toho, že Apple nasadil ultraširokoúhlou kameru, která umožňuje dodatečně zpracovat obraz a vytvořit výřezy podle potřeby. Díky tomu může kamera „hýbat“ s hledáčkem nebo přibližovat konkrétní detaily. Jde o chytré a praktické využití moderní technologie, které posouvá uživatelský zážitek na novou úroveň.
M4 jako dokonalý čip pro masy
Apple tvrdí o novém iMacu, že je díky čipu M4 až 2,1x rychlejší při náročných tvůrčích úlohách než iMac s čipem M1, což není vůbec špatné zrychlení. Za mě osobně je však spíš než zrychlení zajímavý nárůst operační paměti, která se u základního modelu zvýšila z 8GB na 16GB a v maximu pak vzrostla z 24GB na 32GB, které testuji i já. Už v základu se tedy jedná o skvělý stroj, který vás díky vysoké RAM paměti nenechá na holičkách snad při žádném běžném úkonu. Pokud pak sáhnete po variantě se 24 či 32GB operační paměti, zde už není skutečně co řešit, protože se jedná o konfigurace, které běžná práce absolutně nezahltí a které naopak poslouží i při náročnějších úkonech typu úprava videa a tak podobně.
Výkon jsem vedle toho, že jsem na iMacu v posledních týdnech pracoval coby na sté primární pracovní stanici, testoval i pomocí různých běžně dostupných benchmarkových nástrojů, které poskytují přehled o tom, jak si tento model vede ve srovnání s jinými zařízeními. Na základě těchto výsledků si můžete snadno udělat obrázek o tom, k čemu tento iMac stačí a kde by mohl narazit na své limity, zejména při porovnání s výkonem vašich vlastních strojů.
Fotogalerie
Test rychlosti kompilace programovacích jazyků
Konektivita neurazí, ani nenadchne
Výběr čipu paradoxně neovlivňuje jen to, jak výkonný váš iMac bude, ale taktéž to, jakou portovou výbavu nabídne. Sáhnete-li po základním modelu s M4 s 8jádrovým CPU i GPU, dorazí vám stroj se dvěma Thunderbolt/USB-C porty a bez ethernetové zdířky v power bricku. Naopak když sáhnete po konfiguraci s M4 s 10jádrovým CPU a GPU, dorazí vám počítač se čtyřmi Thunderbolt 4 porty a ethernetovou zdířkou v adaptéru, díky které tak iMac připojíte kabelově k internetu. Jasně, to lze udělat i u základního iMacu přes USB-C hub s ethernetem připojeným do jednoho ze dvou USB-C portů, nicméně elegantnější je rozhodně kabelové připojení přes power brick. A to vlastně platí i u přípojování příslušenství. 2 USB-C porty základu sice můžete rozšířit hubem, ale elegantnější je samozřejmě vše připojit rovnou do iMacu.
A proč o ethernetovém připojení píšu? Protože iMacu dopřál Apple „jen“ WiFI 6E a to i přesto, že o dva měsíce mladší iPhony 16 Pro disponují již WiFi 7, což mi přijde trošičku škoda. Přeci jen, Macy nejsou zrovna produkty, které člověk mění rok co rok a tak by u nich ty nejnovější standardy dávaly smysl. Ano, abyste WiFi 7 využili, je třeba mít celou bezdrátovou síť postavenou na tomto standardu (tedy jinými slovy mít minimálně WiFi router s podporou WiFi 7), to ale může být do pár let standardem a pak bude docela škoda, že iMac s M4 rychlost tohoto standardu nevyužije, přestože výkonnostně bude dostačovat většině uživatelů ještě dalších klidně 5 a více let.
Resumé
Letošní generace iMacu je v mých očích dalším příjemným krokem této modelové řady vpřed. Rychlejší čip M4 v kombinaci s vyšší operační pamětí vám zpříjemní práci, nanotextura na displeji pohladí oči a zvýší komfort při používání iMacu při světle dopadajícím na něj, webkamera pak posune vaše videokonference na zcela novou úroveň.
Ano, příliš mnoho novinek k dispozici není, ale nebojím se říci, že i to málo, co se Apple rozhodl nasadit, stojí za to – tedy, pokud si jste schopni dané upgrady obhájit. Myslím si ale, že zrovna výrazně lepší webkamera či nanotextura na displeji spadá mezi ty upgrady, které obhajitelné jsou, stejně jako vyšší operační paměť v základu, pokud základní modely využíváte. Za sebe se tedy nebojím tento stroj doporučit, byť uznávám, že se nejedná vyloženě o must-have upgrade, ale o stroj, který vám musí dávat smysl právě pro to, co přináší oproti tomu vašemu.
iMac M4 si můžete zakoupit například zde
Fotogalerie
