Když před pár týdny představil Apple světu nové počítače s čipy M4, M4 Pro a M4 Max, na jejich testy jsem se vskutku těšil. Je sice pravda, že jsem spíš fanoušek iPhonů a iPadů než Maců, avšak to, co Apple právě na poli svých počítačů zejména díky čipům Apple Silicon předvádí je opravdu skvostné. Recenzi MacBooku Pro M4, který jsem měl možnost testovat v posledních zhruba dvou týdnech, jsem si tedy opravdu užil a jelikož jsem jej před pár dny s těžkým srdcem vrátil a dojmy z něj se mi pomalu uležely, nezbývá než vás seznámit s tím, jaký tento stroj v reálu vlastně je.
Do rukou na test se mi dostal konkrétně vesmírně černý MacBook Pro s čipem M4 Pro se 14jádrovým CPU a 20jádrovým GPU, který byl doplněný o 48GB operační paměti a 2TB SSD. V konfigurátoru Applu tedy tento stroj vychází na 104 990 Kč, což rozhodně není málo. Jaký tedy počítač s takovouto cenovkou je? Pojďme si jej přiblížit.
Displej, který vás bude bavit
Letošní generace MacBooků Pro přichází s možností nakonfigurovat si je s matnými displeji, přesněji řečeno pak s displeji s nanotexturou. Možná vás to překvapí, ale není to poprvé, co je podobná možnost k dispozici. U některých modelů MacBook Pro (15″ a 17″) z let 2009 až 2012 totiž byla možnost objednat si matný displej jako volitelný upgrade. Matný displej byl tehdy označován jako „anti-glare“ a na rozdíl od lesklého displeje měl hliníkový rámeček místo černého skleněného. A ačkoliv se jednalo o mezi uživateli poměrně oblíbenou možnost, Apple jí bůhvíproč odpískal a své notebooky vyráběl až do letošního podzimu opět jen s lesklými displeji.
O to víc potěší, že letos Apple matné displeje oprášil a za příplatek 4000 Kč vám je do MacBooků Pro M4 přidá. A já musím zhruba po týdnu testování říci, že se jedná o upgrade, za který má rozhodně smysl připlatit. Osobně pracuji standardně na MacBooku Air s lesklým displejem, který připojuji k 32“ externímu displeji v matu, takže mám zkušenost s oběma typy displejů. Tedy, alespoň jsem si to donedávna myslel. Nanotextura na displeji MacBooku Pro je totiž oproti klasickému matnému displeji úplně jiný level.
Apple popisuje sklo s nanotexturou jako speciální povrchovou úpravu navrženou ke snížení odlesků a zlepšení čitelnosti displeje v náročných světelných podmínkách, aniž by byla ovlivněna kvalita obrazu. Povrch je upraven na nanometrické úrovni (konkrétně řečeno naleptán), což rozptyluje světlo a minimalizuje odlesky, přičemž zachovává jas, kontrast a detaily, na rozdíl od tradičních matných povrchů. A musím říci, že tento popis na displej s nanotexturou sedí naprosto perfektně. Na odlesky, které by vám jakkoliv zásadněji znepříjemňovaly práci, totiž můžete zapomenout a to přitom skutečně při zachování kvality zobrazení.
Fotogalerie
Upřímně řečeno, vlastnosti displeje s nanotexturou, který jsem měl možnost vyzkoušet, se slovy docela těžko popisují a proto pokud máte možnost se na něj jít podívat například do některého z obchodů Apple Premium Resellerů, určitě tak učiňte. Kdybych jej ale měl co nejlépe přiblížit v rámci této recenze, popsal bych displej s nanotexturou de facto jako matný displej na steroidech. Jasně, odlesky na něm lze vidět, ale je jich oproti lesklým displejům jiných MacBooků nesrovnatelně méně. Když pak porovnám práci s odlesky u nanotextury s prací u klasického matného displeje, nanotextura dokáže odlesky takříkajíc pohlcovat a přijde mi, že celkově „zmenšovat“, zatímco klasický matný displej je „jen“ zmírňuje.
To vše přitom při zachování opravdu precizních zobrazovacích schopností. Nejsem sice grafik, střihač či fotograf, ale když jsem si na displeji prohlížel fotky a videa ve vysokém rozlišení, rozdíl mezi lesklým a matným displejem jsem nezaznamenal z hlediska kvality absolutně žádný. Rozhodně se tedy není třeba bát nějaké degradace zobrazení, protože ta se opravdu nedostaví, respektive ji běžný uživatel pouhým okem nevidí a profík jí pak dle mého pravděpodobně dokáže překousnout (pokud si něčeho všimne) vzhledem k tomu, jaké benefity jinak nanotextura přinese.
Fotogalerie
Já se snažil nanotexturu otestovat jednoduše tak, že jsem s MacBookem pracoval na co nejvíce místech, abych si vyzkoušel, jak se displej chová při různých odrazech světla a to jak umělého, tak přirozeného, kterého však vzhledem k ročnímu období bohužel moc není. Ani jednou jsem pak nenarazil na situaci, kdy bych na zobrazovaný obsah na displeji viděl nějak špatně, ba právě naopak. I ve chvíli, kdy jsem seděl u stolu, nad kterým visela zářící světla, nanotextura na displeji si dokázala s odlesky poradit naprosto bravurně a já tak na obsah dokonale vidět. Pokud se pak ptáte na údržbu, zde musím říci, že i ta mi paradoxně přišla lepší než u lesklého displeje, protože se na matný displej chytá alespoň dle mého pozorování obecně méně prachu.
Displej nového MacBooku Pro vás ale bude bavit i v případě, že si u něj nepřiplatíte za nanovrstvu. To proto, že u něj Apple zvýšil i maximální jas v SDR a to ze 600 na 1000 nitů, což už je opravdu „hukot“. Takto vysoký maximální jas je totiž naprostou jistotou v tom, že se vám díky němu bude fantasticky pracovat prakticky za každých světelných podmínek. I když vám totiž bude na displej pražit slunce, díky jasu 1000 nitů bude obsah zobrazen jasně a zřetelně.
Ano, může se zdát, že navýšení maximálního jasu displeje v kombinaci s možným nakonfigurováním nanotextury na displeji relativně málo, ale říkám si, co víc by vlastně potěšilo. Podání barev je u tohoto stroje fantastické, stejně jako kontrast, displej a díky 120Hz obnovovací frekvenci i plynulost. Jasně, můžeme se bavit o tom, že OLED displej namísto nynějšího displeje s mini-LED podsvícením by nabídl kvalitnější černou či ještě živější barvy, ale když se i nyní při psaní této recenze koukám na to, jak kvalitně dokáže černou i nejrůznější barvy mini-LED displej MacBooku zobrazit, nemám vlastně prakticky žádné výtky. Rozdíl v kvalitě v porovnání s OLEDem u iPhonu je totiž opravdu maličký.
Neskutečná výdrž baterie
Když Apple nový MacBook před pár týdny představil, jedním z nejdůležitějších bodů jeho tiskové zprávy byla bezesporu prodloužená výdrž baterie, která se dle jeho slov vyhoupla u 16“ modelu až na 24 hodin v případě M4 Pro modelu. Zatímco ještě před pár lety bych si zřejmě klepal na čelo, jelikož na podobné hodnoty se prakticky nedalo dostat, s příchodem čipů Apple Silicon se staly podobně „šílené“ výdrže představitelné a díky velikosti baterie v kombinaci s úsporností čipu M4 Pro jsou konečně realitou. Jasně, je potřeba brát v potaz, že se výdrž extrémně odvíjí od toho, co zrovna na stroji děláte a pokud tedy budete potřebovat pracovat na věcech, které jsou náročné na výkon, na 24 hodin výdrže baterie se jen stěží dostanete, ale pro jednodušší práci pro vás nebude dokonce ani 24 hodin limitem.
Já používal tento MacBook Pro v posledních dnech pro svou běžnou práci s tím, že jsem se snažil z jeho baterie vymáčknout skutečně maximum. A musím říci, že 24 hodin opravdu limitem nebylo. Pro běžnou kancelářskou práci, kdy má člověk otevřený mail, prohlížeč, iWork aplikace, Zprávy a další jednodušší věci, je schopen se dostat klidně i na 26 hodin. Výdrž je tedy za mě osobně skoro až neuvěřitelná a já vlastně ani nevím, zda si lze vůbec přát ještě víc, protože to, co vám je nyní Apple schopen skrze 16“ MacBook Pro poskytnout, je prostě bomba. Protože tohle je dle mého konečně fakt počítač, který si s sebou lze vzít jak Apple rád ukazuje v nejrůznějších reklamách do buše, kde bude fotograf celý den fotit divoká zvířata, následně si vše upraví přes noc ve stanu a druhý den pojede ve stejném režimu nanovo. Ano, meziročně se bavíme „jen“ o dvou hodinách provozu navíc (tedy papírově), ale dvě hodiny navíc jsou sakra hodně času.
V hlavní roli výkon
Otestovat výkon MacBooku Pro M4 Pro je pro někoho, jako jsem já, opravdu složité. Jde totiž o zařízení, které cílí na úplně jiný typ uživatelů, než jsem já. Při mém stylu práce, který je převážně kancelářský, mi výkonově stále vyhovuje i M1, a vlastně mám jen z rozmaru MacBook Air s M3. Výkon jsem tedy ověřil jednoduše pomocí různých benchmarkových nástrojů, které umožňují získat přehled o tom, jak si tento model stojí ve srovnání s jinými zařízeními. Díky těmto výsledkům si můžete udělat dobrou představu o tom, na co tento MacBook Pro stačí a na co už ne, pokud jeho výsledky porovnáte s výkonností vašich vlastních strojů.
Samozřejmě jsem používal běžně dostupné měřící nástroje. Pro úplnost doplním, že jsem měl na MacBooku Pro aktivovaný režim vysokého výkonu, který spouští ventilátory na vysoké otáčky kvůli maximálnímu chlazení čipu. Tento režim však primárně prodlužuje schopnost zařízení udržet maximální výkon po delší dobu, než aby jej přímo navyšoval.
Fotogalerie
Konečně přirozené videohovory i něco navíc
Přestože webkamera je dle mého názoru tím posledním, co bude majitele MacBooků Pro M3 Pro/Max zřejmě zajímat, protože si budou stroj kupovat zejména pro jeho výkon kvůli svým náročným pracovním potřebám, musím říci, že je zde opravdu o co stát. Vždyť už jen to, že Apple upgradoval mezigeneračně z 1080p, tedy asi 2,07MPx webkamery na 12MPx webkameru je velkým příslibem toho, že kvalita videohovorů skokově vzrostla. A to je pravda, obraz je logicky daleko ostřejší, přirozenější a zkrátka „koukatelnější“.
Skoro se mi ale chce říci, že rozlišení je až to druhé či možná dokonce třetí, co vás bude zajímat. To proto, že u webkamery vás pravděpodobně mnohem víc zaujmou její funkce „navíc“ ve formě Center Stage a podpory Pohledu na stůl. Nejedná se sice vyloženě o novinky, jelikož tyto funkce již Apple nabízí například u Studio Displaye, nicméně funkce jsou to sakra zajímavé. Díky Center Stage vás dokáže Mac neustále udržovat v „hledáčku“, budete-li se před ním nějak rozumně (odhadem 30 cm do stran) hýbat. Super je pak to, že vás dokáže webkamera i oddalovat a v případě, že se k vám do videohovoru přidá někdo další, automaticky se záběr oddálí, abyste v něm byli všichni. Za mě tedy rozhodně zajímavá vychytávka, která funguje velmi spolehlivě.
Fotogalerie
Velmi zajímavá je i podpora Pohledu na stůl, kdy webkamera dokáže snímat jednoduše řečeno to, co máte na stole a například děláte rukama. Jedná se tedy o fajn možnost záznamu například pro nejrůznější rukodělné činnosti, vaši práci na klávesnici, podpisy dokumentů či cokoliv podobného. Je sice pravda, že kvalita záběru je v takovém případě samozřejmě horší než při klasickém využití webkamery, nicméně funkce jako taková rozhodně poslouží. A přitom se jedná o docela triviální záležitost. Jak funkce Pohled na stůl, tak i Center Stage totiž ve výsledku jen těží z toho, že Apple nasadil ultraširokoúhlou webkameru a vám pak servíruje výřez z ní. Díky tomu je tak schopen „hýbat“ s hledáčkem, abyste byli neustále v záběru, stejně jako vám vyřízne a přiblíží záběr stolu.
Fotogalerie
Konektivita nové generace – tedy částečně
Macy s čipy M4 Pro a M4 Max se pyšní mimo jiné nasazeném USB-C/Thunderbolt 5 portů s rychlostí až 120Gb/s. Oproti předešlým Thunderbolt 4 portům s přenosovou rychlostí až 40 Gb/s se tedy jedná o opravdu brutální skok vpřed, který v kombinaci s Thunderbolt 5 kompatibilními periferiemi zaručeně při přenosu velkých balíku dat oceníte. Nechme teď stranou, že podobné rychlosti využije naplno jen hrstka lidí, nasazení Thunderbolt 5 portů je totiž rozhodně pozitivem už jen proto, že i díky tomuto portu budou tyto MacBooky skvěle využitelné mnoho dalších let – tedy jinými slovy v době, kdy se Thunderbolt 5 porty budou stávat čím dál tím víc běžnými.
Fotogalerie
Zatímco Thunderbolt 5 je za mě určitě super krokem vpřed, o nasazení WiFi 6E to tak úplně říci nemůžu. V recenzi Macu mini M4 Pro jsem sice psal, že u něj WiFi 6E až tak nevadí, protože než budou sítě ve větší míře postaveny na WiFi 7, Apple pravděpodobně Mac mini aktualizuje právě na WiFi 7. Navíc se u Macu mini počítá s tím, že jej budete používat na jednom místě a připojíte jej Ethernetem, který si můžete nakonfigurovat i ve variantě 10Gbps, což ale u MacBooku Pro neplatí. Právě díky jeho přenositelnosti a tedy ve výsledku i možnosti používat jej s daleko více WiFi sítěmi je za mě docela škoda, že se u něj Apple nevydal právě cestou maximální možné rychlosti bezdrátové konektivity. Ano, i WiFi 6E je prvotřídně rychlý standard, ale říkám si, že je prostě škoda, když se takto výkonnostně, displejově i výdržově nekompromisní stroj nestal zcela nekompromisním i z hlediska konektivity.
Audio sice beze změny, ale stále jako z jiné galaxie
Ačkoliv se papírově audio letošní generace MacBooků Pro nezlepšilo, nedá mi to se o něm alespoň v krátkosti nezmínit. To proto, že zvukový výstup, který vám tyto stroje dokáží nabídnout, je zkrátka neuvěřitelný. Hi-fi soustava šesti reproduktorů s woofery v antirezonančním uspořádání, která nabízí široký stereo zvuk či podporu prostorového zvuku při přehrávání hudby nebo videa ve formátu Dolby Atmos ze zabudovaných reproduktorů je zkrátka sázkou na jistotu. Ať už chcete koukat na film či YouTube, nebo jen poslouchat hudbu nebo podcasty, můžete si být jistí tím, že vás zvuk pohltí a pustí vás až ve chvíli, kdy mu to vy sami umožníte tím, že jej ztlumíte či vypnete.
Audio soustava MacBooků Pro zní i letos mimořádně přirozeně a je si extrémně jistá jak ve výškách a hloubkách, tak i středech. Na velmi dobré úrovni jsou i basy, které dokáží opravdu solidně dunět i přesto, že vychází z malých útrob tohoto notebooku. Upřímně, když jsem si pustil své oblíbené skladby různých žánrů, sednul si před MacBook a zavřel oči, skoro jsem se cítil, jako bych seděl s danými interprety ve studiu či stál v první řadě na jejich koncertu. Tohle prostě chcete zažít.
Resumé
Apple dokázal letošní generaci MacBooků Pro posunout úroveň notebooků jako takových opět o kus dál. Tyto nedávno představené stroje jsou totiž vynikající opravdu po všech směrech počínaje nekompromisním výkonem, pokračujíc přes kvalitní webkameru, portovou výbavu či audio a konče opravdu skvostným displejem. Ano, cena – a to i základních modelů s M4 – je poměrně vysoká, ale je třeba brát v potaz jednak to, že konečně přináší v základu 16GB operační paměti, ale hlavně, že se jedná o počítače, které cílí na profíky, kteří ví, k čemu jejich technické specifikace potřebují a s ohledem na tuto skutečnost si tedy jsou schopni jejich cenu obhájit. Na druhou stranu je ale pravdou, že se o nějaký výrazný mezigenerační krok nejedná a tedy máte-li loňskou generaci s čipy M3/M3 Pro či M3 Max, přecházet se vám příliš nevyplatí. Od M2 níž se pak ale už není moc o čem bavit, protože pozitiv tyto stroje přináší opravdu dost – tedy, pokud je využijete.
