Na nový Mac mini M4 (Pro) mnozí jablíčkáři čekali jako na smilování a když jej proto Apple před pár týdny představil, setkal se veskrze s velmi pozitivními reakcemi. O to víc jsem byl zvědavý na to, jak vlastně tato novinka působí naživo, potažmo jaký ve člověku vyvolá dojem po pár dnech jejího používání. A jelikož to mám již zdárně za sebou, je na čase vás seznámit s tím, jaká tato dost možná nejžhavější počítačová novinka od Applu letoška je.
Ještě než se do hodnocení nového Macu mini pustím, přiblížím vám, co se mi konkrétně dostalo do rukou za konfiguraci. K dispozici jsem měl konkrétně model se základním čipem M4 Pro (tedy 12 jader CPU a 16 jader GPU), 48GB operační paměti a 512GB SSD diskem. Cena tohoto stroje je dle konfigurátoru Applu 53 990 Kč. Jelikož je ale Mac mini s M4 a M4 Pro ve své podstatě stejný počítač (až na výkon a Thunderbolt 4/5 porty), budu v následujících řádcích tento stroj hodnotit obecně s tím, že až v sekci výkon zabrousím vyloženě na M4 Pro. Veškeré ostatní následující řádky ale budou platit jak pro modely s M4, tak M4 Pro.
Vzhled, který znáte, ale přesto baví
Jak už jsem psal ve svých prvních dojmech z tohoto stroje, po vybalení možná budete trošičku zklamaná z toho, že novinka není až tak malá, jak se šuškalo v kuloárech před jejím představením. Kritiku ale nechme stranou, protože k těmto rozměrům měl Apple jistě své důvody v čele například s přepracovaným vnitřním chlazením, které by mělo stroji zajistit dostatečně spolehlivý odvod odpadního tepla tedy minimální přehřívání. A až za pár let přijde Apple s čipy postavenými na ještě pokročilejších výrobních metodách, miniaturizaci Macu mini nebude stát v cestě zhola nic. Do té doby si ale budeme muset vystačit s tělem o rozměrech 12,7 x 12,7 x 5 cm při 0,67 kg v případě M4 modelu a 0,73 kg v případě M4 Pro modelu.
Jen pro představu, předešlá verze Macu mini disponovala tělem s rozměry 19,7 x 19,7 x 3,58 mm při 1,18 či 1,28 kg. Byla teda podstatně širší a hlubší, zato však nižší, což jí dle mého docela hrálo do karet, jelikož dokázala lépe „splynout“ s pracovním stolem. A ať máme srovnání úplné, první dvě generace Apple TV 4K měly těla o velikosti 9,8 x 9,8 x 3,5 cm, zatímco ta nejnovější disponuje tělem o rozměrech 9,3 x 9,3 x 3,1 cm. Od nového Macu mini jsou tedy Apple TV stále docela vzdálené, přestože jsme před představením nejednou slyšeli, že by se mělo jednat o rozměrově velmi podobné produkty. Snad tedy příště.
Fotogalerie
Ačkoliv je design nového Macu mini nový, inspirace u většího Macu Studio je zde neoddiskutovatelná. Vlastně se mi skoro až chce říci, že je mini vlastně „jen“ zmenšeninou Studia, což však ve výsledku ničemu nevadí, jelikož se designově jedná o velmi pěkný kus hardwaru s pláštěm ze 100% recyklovaného hliníku v ikonické stříbrné barvě. Ta Macu mini opravdu sluší a i když jsem si při představení říkal, že je možná škoda, že jej Apple nedodává i ve vesmírně šedé, jak tomu bylo před lety ještě u Intelácké verze, s odstupem času musím uznat, že sázka na jeden odstín zde špatná rozhodně není, protože stříbrný plášť stroji sluší, stejně jako lesklé jablko na jeho horní straně. A tím vlastně hodnocení vzhledu končí.
Fotogalerie
Tedy vlastně ne tak úplně, jelikož je tu jedna věc, která se vzhledem stroje svým způsobem souvisí, i když vlastně není vidět. Na mysli mám konkrétně umístění zapínacího tlačítka, které Apple skryl „fikaně“ do levého horního rohu spodku počítače právě proto, aby nebyl vidět. Bylo to však chytré? Za mě ne. I já sice patřím mezi ty uživatele, kteří Mac zapnou po vybalení z krabice a pak jej nechávají běžet prakticky až do chvíle jeho výměny, nicméně myslím si, že dobrý přístup k vypínacímu tlačítku je zkrátka důležitý a měl by být. Protože ani Apple produkty chtě nechtě nejsou neomylné a občasným „tvrdým restartům“, kdy prostě podržím vypínací tlačítko, se nevyhnu. A právě v tom je u Macu mini háček. Abyste jej totiž stihli, musíte jej zvednout, což leckdy znamená si jej i povytáhnout, protože jej budete dost možná mít zastrčený pod monitorem. Tím si ale možná trochu rozhodíte cable management.
Druhý zádrhel nastává ve chvíli, kdy začnete šmátrat po spodní straně a hledat tlačítko. Osobně jsem jej tak nějak po intuici hledal zprvu v levém spodním rohu a poté v pravém spodním rohu, protože mi tak nějak přišlo logické, že jej Apple dá co nejblíž ruce uživatele. Nahmatat ho v levém horním rohu tedy chvíli zabralo a přestože to byla opravdu jen chvíle, byla to přesně ta chvíle, kdy vám hlava přepne z pracovního módu do módu „kde sakra to tlačítko je“ a vy vypadnete z rytmu. A je to škoda. Apple produkty mám spojené s důrazem na intuitivní ovládání a tohle se za mě prostě nepovedlo. Klidně bych překousl umístění na viditelné místo či cokoliv podobného, ale hlavně, aby se šlo ke tlačítku dostat snáz. Takto je totiž jeho poloha fakt na hlavu.
Konektivita na špičkové úrovni
Jestli si mě nový Mac mini něčím získal, pak jsou to jeho možnosti konektivity. Na mysli ani tak přitom nemám Thunderbolt 5 port v případě M4 Pro modelu, který jsem měl možnost testovat, ale spíš moudré rozhodnutí Applu nasadit konečně porty i na přední stranu. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když jsem tu měl na recenzi některý ze starších Maců mini a právě zapojování veškerých kabelů jen do zadních portů mě docela vytáčelo, protože jsem měl počítač umístěný pod monitorem tak, aby co nejméně vizuálně rušil. Jasně, tehdy bylo řešením použít hub, který by dostal porty tam, kam bych je potřeboval pro snažší připojování disků a dalšího příslušenství, ale upřímně úplně příznivcem hubů nejsem, jelikož čistý design Apple produktů většinou dost pošlapou, byť leckdy není zbytí. Letos jsme se ale konečně dočkali umístění dvojice USB-C portů s rychlostí až 10 Gb/s na přední stranu a připojování čehokoliv je hned daleko příjemnější písnička. Možná je jen trošku škoda, že Apple na záda nevměstnal alespoň jeden USB-A port, protože určitě nemám pocit, že bychom již žili v době, kdy by se na toho rozhraní už úplně zapomnělo, ale jedná se o detail, který není až tak podstatný.
Někteří zahraniční recenzenti se u tohoto stroje podivovali nad tím, proč u něj Apple nasadil jen standard WiFi 6E a nikoliv WiFi 7, kterým disponují dříve představené iPhony 16 Pro. Popravdě, moc ale tento povyk nechápu. Jasně, nejnovější možný standard by byl samozřejmě příjemný, ale Apple jednak nejnovější standardy do Maců dává naprosto vždy s ročním zpožděním a jednak si uvědomme, že aby byla WiFi 7 využita naplno, musí na ní být založena domácí síť. A upřímně si nemyslím, že je ve světě v tuto chvíli moc domácností, které mají WiFI 7 a zároveň si brousily zuby na nový Mac mini. Navíc, stále tu je Ethernet, který vám umožní napojit Mac k internetu pomocí kabelu, který bude pravděpodobně rychlejší než bezdrát, takže jakékoliv bouřlivé emoce bych zde nechal stranou.
Zvuk nenadchne, ale stačí
Z čeho si ale člověk na zadek tak úplně nesedne, je jako již tradičně zvuk. I tato generace Macu mini má integrovaný reproduktor, abyste měli k dispozici alespoň nějakou zvukovou složku v případě, že nevlastníte reproduktory. Když ale budu zcela upřímný, stejně jako u předešlých modelových řad se jedná spíše o nouzovku, nežli něco, co byste chtěli poslouchat na denní bázi několik hodin. Ne, že by reproduktor zněl vyloženě špatně, ale asi každému z nás je jasné, že skrýt kvalitní audio do tak malého těla, ve kterém je kromě reproduktoru napěchováno i vše ostatní, prostě není fyzicky možné. Na nějaké to YouTube, hovory a tak podobně tedy za mě naprosto v pohodě, ale pokud to člověk myslí s audiem vážně, nezbude mu ve výsledku nic jiného než připojit sluchátka nebo reproduktory.
Já měl naštěstí možnost testovat Mac mini v kombinaci se Studio Displayem a musím říci, že po jeho připojení byl zvuk doslova úplně jiná písnička. To ale při pohledu na technické specifikace audia Studio Displaye nemůže vůbec překvapit. Tento krasavec totiž disponuje hi-fi soustavou šesti reproduktorů s woofery v antirezonančním uspořádání, podporou širokého stereo zvuku či prostorového zvuku ve formátu Dolby Atmos. Tím chci říci, že skvělé audio ve výsledku můžete vyřešit i docela lišácky skrze připojený monitor, protože minimálně Studio Display zní fakt parádně. Jak ale píšu výše, pokud zvuk ke své práci nepotřebujete nebo ho neřešíte, interní reproduktor odvede sám o sobě solidní práci.
Fotogalerie
Měření výkonu
Otestovat výkon Macu mini s M4 Pro je pro někoho, jako jsem já, opravdu těžké. Jedná se totiž o stroj, který cílí na úplně jinou sortu uživatelů než jsem já. Vždyť při mém stylu práce, která je veskrze kancelářská, výkonnostně dostačuje stále i M1 a já mám vlastně jen z rozmaru M3 MacBook Air. Výkon jsem proto ověřil jednoduše přes nejrůznější benchmarkové nástroje, díky kterým si tak lze udělat fajn obrázek o tom, na jaké úrovni je ve srovnání s jinými stroji. Díky tomu byste si tak měli udělat dobrou představu o tom, na co stačí a na co nikoliv v případě, že výsledky Macu mini srovnáte s těmi, které naměříte na svých strojích vy. Samozřejmě jsem totiž využil měřící nástroje, které jsou zcela standardně dostupné. Pro úplnost pak jen dodám, že jsem měl na Macu mini zaktivovaný režim vysokého výkonu, který se projevuje spuštěním ventilátorů na vysoké otáčky kvůli maximálnímu chlazení čipu. Tento režim by ale měl ve výsledku „jen“ prodlužovat maximální výkon zařízení po delší dobu, než jej navyšovat.
Geekbench 6
Test rychlosti kompilace programovacích jazyk§
Jak můžete sami vidět, výkonnostně je M4 Pro na tom opravdu dobře. Že MacBook Air M3 rozdrtí bylo samozřejmě jasné předem a toto měření jsem tak do recenze zařadil spíš jen tak ze zvědavosti a možná i trochu z legrace, aby si i uživatelé s požadavky podobnými těm mým uvědomili, jak výkonnostně je vlastně tento stroj uskočený. On je však dost uskočený i Macům s čipy M2 Pro a M3 Pro, takže si myslím, že se přechod na něj vzhledem k úspoře času při nejrůznějších operacích docela vyplatí.
Co se pak týče režimu vysokého výkonu, který vůbec poprvé opustil MacBooky a dostal se do Macu mini, v zahraničních recenzích si novináři stěžovali na to, že ventilátory Macu běží velmi hlasitě. Za sebe ale musím říci, že se rozhodně nejedná o žádný extrém, ba naopak. Například větráky v posledním inteláckém 16″ MacBooku Pro „řvaly“ daleko, ale opravdu daleko víc. Stačí si tedy zapnout nahlas hudbu, podcasty či video na YouTube, popřípadě nasadit sluchátka a vězte, že vás ventilátor rušit nebude.
Kompatibilita s displeji a malý pohled na Apple Studio Display
Na úplný závěr bych se rád alespoň v krátkosti zastavil u displejů, bez kterých se samozřejmě u tohoto stroje neobejdete. Apple konkrétně na svém webu slibuje následující:
M4
Podporuje až tři displeje najednou:
- Až tři displeje: Dva displeje s rozlišením až 6K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojené přes Thunderbolt a jeden displej s rozlišením až 5K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojený přes Thunderbolt nebo s rozlišením 4K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojený přes HDMI
- Až dva displeje: Jeden displej s rozlišením až 5K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojený přes Thunderbolt a jeden displej s rozlišením až 8K a obnovovací frekvencí 60 Hz nebo s rozlišením 4K a obnovovací frekvencí 240 Hz připojený přes Thunderbolt nebo HDMI
Digitální výstup videa přes Thunderbolt 4
- Podpora pro nativní výstup DisplayPortu 1.4 přes USB‑C
M4 Pro
Podporuje až tři displeje najednou:
- Až tři displeje: Tři displeje s rozlišením až 6K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojené přes Thunderbolt nebo HDMI
- Až dva displeje: Jeden displej s rozlišením až 6K a obnovovací frekvencí 60 Hz připojený přes Thunderbolt a jeden displej s rozlišením až 8K a obnovovací frekvencí 60 Hz nebo s rozlišením 4K a obnovovací frekvencí 240 Hz připojený přes Thunderbolt nebo HDMI
Digitální výstup videa přes Thunderbolt 5
- Podpora pro nativní výstup DisplayPortu 2.1 přes USB‑C
Výstup videa přes HDMI
- Podporuje jeden displej s rozlišením až 8K při 60 Hz nebo s rozlišením 4K při 240 Hz (M4 a M4 Pro)
Já testoval Mac konkrétně v kombinaci s Apple Studio Displayem disponujícím 5K rozlišením a LG displeje se 4K rozlišením, který standardně připojuji k MacBooku Air. Abych si pak vyzkoušel různé možnosti propojení, Studio Display jsem připojil přes Thunderbolt 4 kabel, zatímco LG displej jsem k Macu připojil přes HDMI. Ani v jednom případě se pak samozřejmě neobjevil žádný problém s propojením, odezvou či čímkoliv podobným. Přesto bylo ale zajímavé si tyto dva displeje vyzkoušet vedle sebe.
Můj LG monitor jsem kupoval již před pár lety ve snaze zajistit si dostatečnou zobrazovací plochu v případě, že člověk zkrátka potřebuje prostor pro práci a to v co možná nejlepší kvalitě, ale zároveň za rozumnou cenu. Vybral jsem tehdy konkrétně model se stojanem přišroubovatelným ke stolu, matným povrchem a 32“. Pár měsíců poté přišel Apple se Studio Displayem, který byl zhruba o 40 % dražší než LG displej, který jsem si koupilale zároveň menší, s webkamerou, celkově hezčí a s 5K rozlišením. Dost mi tehdy upřímně ležel v hlavě, ale nakonec jsem jej tak nějak nechal vyšumět. A s odstupem času a i díky nynějšímu testu mohu říci, že jsem udělal docela dobře.
Apple Studio Display je opravdu krásný kus elektroniky, který je radost mí na stole. Jeho zobrazovací schopnosti jsou taktéž velmi dobré, byť bych u něj upřímně čekal trochu kvalitnější podání barev, a konektivita díky portové výbavě zezadu též potěší, stejně jako kvalitní audio. Musím ale říci, že tím mé nadšení končí. Jeho webkamera totiž mohla být určitě lepší, lesklý displej mi úplně nesedí (byť zde je to hodně o preferencích a o tom, kde máte počítač umístěný), rámečky kolem zobrazovací plochy určitě šly udělat užší už před lety a co je hlavní, v kombinaci s levnějším stojanem umožňujícím jen měnit náklon mi přijde dost nízko.
Fotogalerie
Používám stůl ve standardní výšce a samozřejmě i standardní židli, měřím nějakých 185 cm a když jsem si na stůl Studio Display položil, musel jsem na něj koukat s trochu pokrčeným krkem, jelikož jsem jej neměl v přímé výšce očí. Jasně, to lze vyřešit buď koupí nejrůznějších podstavců pod monitory, popřípadě stojanem s nastavitelnou výškou a náklonem, ale jedná se o další náklady navíc. U monitoru za 42 990 Kč bych tedy v tomto směru čekal asi trochu něco jiného. A připlatit si dobrých 12 tisíc za stojan s nastavitelný náklonem a výškou a tím pádem utratit za tento displej 54 990 Kč mi už přijde opravdu přes čáru. To už bych raději sáhl po VESA držáku a Studio Display si „pověsil“ na zeď.
Proč to ale vše píšu? Vlastně jen proto, abyste v případě chutě pořídit si Studio Display s něčím takovým počítali a nebyli překvapení tak, jak jsem byl překvapený já. Protože v obchodě vypadá tento displej vždy fantasticky, ale až jeho reálné používání nakonec ukáže jeho skrytá negativa, která mohou být pro leckoho nepřekonatelná. Nicméně kdybych měl zhodnotit jen jeho funkčnost v kombinaci s novým Macem mini, zde není opravdu co řešit. Funkčnost je totiž parádní, stejně jako tento setup lahodí oku každého technologického nadšence.
Resumé
Upřímně řečeno, nový Mac mini je skoro takový, jakého jsme si vysnili. Jasně, můžeme spekulovat nad tím, zda jej Apple nemohl udělat ještě menší, protože by to určitě potěšilo, stejně jako se můžeme dohadovat o tom, zda je 256GB v základu u M4 modelu dostatečných, nebo by měl Apple konečně přestat šetřit a „naložit“ i do základního modelu 512GB SSD, jak to dělá u M4 Pro modelů. Výkonnostně se ale jedná jak v základu, tak ve vyšších konfiguracích optikou cena-výkon o naprosto ustřelené zařízení, které vám bude dělat radost mnoho let. Nový Mac mini tedy kráčí po stejné cestě, po které se vydaly i prakticky všechny předešlé Macy s čily Apple Silicon a pokud si jej pořídíte „správně“, tedy jinými slovy zvolíte pro své potřeby správnou konfiguraci, jsem si jistý tím, že opravdu nebudete mít potřebu tento stroj pěkných pár let měnit. Ostatně, skvělým příkladem jsou majitelé MacBooků Air M1, kteří i dobré čtyři roky po uvedení tohoto stroje do prodeje nemají vlastně co se výkonu týče potřebu jít „výš“.
Na druhou stranu zde ale musím dodat, že hovořit o Macu mini jakožto o levném počítači tak úplně nelze. Tedy, jak se to vezme. Základ s M4 za 17 490 Kč je určitě cenově dostupný, stejně jako základní M4 Pro za 41 490 Kč (vezmeme-li v potaz výkon, 512GB SSD a 24GB operační paměti). Jako o dostupných nebo chcete-li levných řešeních však lze o těchto strojích hovořit dle mého jen v případě, že už doma máte starší klávesnici, myš, trackpad a monitor. Pokud tomu tak není, docela se ještě plácnete přes kapsu, což zejména ze základního M4 modelu najednou udělá stroj v ceně MacBooku či iMacu a pozlátko dostupnosti je tak rázem pryč. A právě to je třeba si uvědomit a brát v potaz. Pokud ale nějakou tu výbavu už doma máte či jste s dalšími výdaji smířeni, pak není co řešit. Mac mini s M4 či M4 Pro je dle mého názoru tou nejlepší desktopovou stanicí pro valnou většinu uživatelů, ke které se dá nyní dostat. Klidně po něm tedy skočte, protože kdybych nepoužíval MacBook Air připojený k displeji, udělám to hned také.
Mac mini M4/M4 Pro lze zakoupit například zde
