Jak jste si již mohli před pár hodinami na našem magazínu všimnout, do redakce nám dorazil na vyzkoušení nový MacBook Pro s M4 Pro a jelikož jsem na něj byl moc zvědavý, jeho testování jsem si „urval“ pro sebe. Zatímco na recenzi budu samozřejmě potřebovat ještě pěkných pár dní, protože „osahat“ si podobný stroj není nic jednoduchého, své první dojmy z něj vám mohu už nyní sdělit bez problému. Jen pro jistotu znovu upozorním na to, že následující řádky budou skutečně jen prvními dojmy z počítače po pár desítkách minut zkoušení. Rozhodně se nejedná o recenzi, která by si kladla za cíl tento Mac jakkoliv hlouběji zhodnotit, jelikož to opravdu po tak rychlém testování nelze. Nyní tedy budete číst skutečně jen to, co se člověku honí hlavou poté, co mu na stole podobný stroj přistane.
Mohlo by vás zajímat
Designově je nový MacBook Pro prakticky stejný jako jeho předešlé generace, tedy až na jednu dost podstatnou, byť nakonfigurovatelnou, věc. Na mysli mám konkrétně nanotexturu na displeji, kterou si lze „dokoupit“ za příplatek 4500 Kč. Nanotextura je speciální povrchová úprava skla, kterou Apple používá na některých svých displejích v čele s Pro Display XDR, Studio Displayem či nyní nově i MacBooky Pro a iMacy. Tato technologie minimalizuje odlesky a odrazy, aniž by snížila kvalitu obrazu nebo ostrost. Povrch skla je upraven na mikroskopické úrovni tak, aby rozptyloval světlo. Výsledkem je lepší viditelnost v prostředích s intenzivním osvětlením, aniž by došlo ke ztrátě kontrastu nebo přesnosti barev. Nanotextura je však dražší a citlivější na údržbu, protože je potřeba používat speciální čisticí hadřík. Tato technologie je oblíbená mezi profesionály, kteří vyžadují špičkovou kvalitu obrazu v náročných světelných podmínkách. Musím ale říci, že oblibu si tato vychytávka najde bezesporu i mezi neprofesionály, až jí Apple uvolní třeba na MacBooky Air.
Fotogalerie
Je totiž velmi působívá a odlesky světla dokáže eliminovat opravdu skvostně. Vzhledem k ročnímu období a dnešnímu počasí nemám sice samozřejmě možnost říci, jak dobře funguje na slunci, ale pod umělým světlem, které mi dnes svítí celý den v pracovně, je displej MacBooku Pro s nanotexturou daleko lépe čitelný než lesklý displej MacBooku Air. Poměrně zajímavé je pak to, že nanotextura jako kdyby měla tendenci světlo zvenčí „pohlcovat“ než lámat a odrážet. Alespoň tak na mě působí ve srovnání s mým matným LG displejem, který používám pro rozšíření pracovní plochy mého Airu. Matný povrch na tomto displeji totiž sice taktéž eliminuje odlesky, nicméně spíš stylem, že na něm „zůstanou“, než že by se lámaly a dále deformovaly obraz. Ano, uvědomuji si, že se jedná o docela zmatečný popis, ale upřímně, zrovna nanotextura je skutečně věc, kterou je fajn vidět naživo než popisovat. Za sebe ale můžu říci, že pokud jí Apple dodá v budoucnu i jako nakonfigurovatelnou možnost pro MacBooky Air, váhat nebudu.
U displeje ještě chvíli zůstanu, jelikož právě ten vás dle mého zaujme nejvíce třeba i díky navýšení maximálního jasu, který vzrostl mezigeneračně z 600 nitů v SDR na až 1000 nitů, což už je opravdu znatelný rozdíl. Můj Air zvládá 500 nitů a do dnešního dne mi přišlo, že jeho displej na maximum září dost. A ne, opravdu nezáří. Co se pak týče dalších vychytávek displeje, chválit Apple za 120Hz je sice už svým způsobem zbytečné, jelikož se o novinku nejedná, ale přesto se na plynulost krásně kouká a ještě krásněji zvyká. Sledování pohyblivého obsahu na displeji, nebo třeba jen pohyb kurzoru po něm, je prostě super. Co naopak super není, je hmotnost. 2,14 kg v případě 16“ verze M4 Pro a 2,15“ kg v případě 16“ verze M4 Max už je totiž sakra cítit a docela obdivuji dobrodruhy, kteří mají chuť něco tak těžkého nosit v batohu s sebou.
Fotogalerie
Opravdu značného upgradu se dočkala i webkamera, která nově nabízí rozlišení 12MPx spolu s podporou funkce Center Stage a Pohledu na stůl. To znamená, že vás webkamera dokáže při videohovorech pomocí umělé inteligence automaticky udržet v obraze tak, že na vás bude neustále ostřit a de facto navíc hýbat s obrazem, přičemž díky jejímu širokému zornému poli navíc dokáže snímat i prostor klávesnice a tedy to, co na ní děláte, potažmo co děláte na pracovním stole. Zní to skvěle, funguje to zrovna tak a přitom se nejedná o žádnou vědu. Apple vlastně jen na maximum využil výhody ultraširokoúhlého objektivu se širokým zorným polem, ze kterého pomocí softwaru vyřezává přesně to, co potřebuje. Zkrátka geniální, byť samozřejmě již nějakou dobu existující.
Fotogalerie
Hodnotit jakkoliv komplexněji výkon tohoto stroje je v tuto chvíli samozřejmě zcela zbytečné. Přeci jen, už jen z podstaty věci a s ohledem na technické specifikace, které testovaný stroj nabízí (připomeneme, že se jedná o vesmírně černou 16“ verzi s nanotexturou na displeji, čipem M4 Pro se 14jádrovým CPU, 20jádrovým GPU, 48GB operační paměti a 2TB SSD) je tak nějak jasné, že se při běžných úkonech nemá absolutně šanci zadýchat. Já jej z legrace zkusil zahltit novými okny v Safari a Chrome a u 40 otevřených oken jsem to vzdal. Už se tedy docela těším, na jaké hodnoty se dostanu v benchmarkových měřeních.
Podtrženo, sečteno – nový MacBook Pro M4 Pro se po prvních desítkách minut musí líbit snad úplně každému. Zejména ve verzi s nanotexturou na displeji je totiž opravdu o co stát a pokud si člověk dokáže obhájit vysokou cenovku tohoto stroje v kombinaci s méně kompaktními rozměry a v případě 16“ verze i vyšší hmotností, věřím, že mu tato mašinka bude dělat radost dlouhé roky. Jak ale píšu výše, je třeba, abych se s ní seznámil podstatně víc, než budu schopen udělat jakékoliv větší závěry.
Nanotextura na macbooku bude peklo! To bude prvni v čem budou obtisknuté rohy kláves… To se samozrejme netýká jen apple, ale dnes už všech výrobců, kvuli honbě za tenkostí těla.
Akorát připlatit si 4500 a mít to po chvilce podřené by mě fakt vadilo.
Uvidíme, tohle ukáže až čas. Zatím je vynášení podobných soudů předčasné a my můžeme jen doufat, že se tak nestane.
A co zvuk, cítíte tam nějaký rozdíl oproti předchozí verzy?
Řekl bych, že zvukově se MacBook oproti loňsku neposunul. To ale asi ani nevadí, hraje super.
Překvapuje mě autor článku, který se podivuje nad tím, že je někdo schopen přenášet notebook v batohu. Proč bych si jinak kupoval notebook, když bych ho nepotřeboval přenášet? To bych si za stejné nebo menší prachy mohl koupit třeba Mac mini v plné palbě nebo třeba apple studio. Mám 16 MBP M1 Pro a přenáším ho naprosto běžně. Díky výdrži zase nemusím třeba nosit nabíječku. Zdravý heterosexuální muž by snad mohl na zádech unést 2 kila.
Ja se ale nepodivuji nad tím, ze ho někdo přenáší v batohu. Jen píšu, že už je to fakt cihla, která se pronese. Sám jsem měl 16” model s posledním Intelem a ten byl rozměrově přijatelnější. Toť vše.
Ale u přenášení o rozměry právě úplně nejde. Jestli má notebook o 5mm větší nebo menší tloušťku je úplně jedno – do batohu se to vejde tak jako tak. Ano, váha na přenášení znát je. Proto jsem nikdy nechápal snahu Applu za každou cenu notebooky ztenčovat.
Nechytejme se hned za slovo. Do rozměrů jsem počítal i hmotnost, jen jsem se blbě vyjádřil. A o kompaktní zařízení se prostě už nejedná, to je jasné. Na druhou stranu ale ano, z hlediska výkonu se zde není o čem bavit. Nějaký ten diskomfort pramenící z vyšší hmotnosti a větších rozměrů lze s ohledem na další specifikace přejít. Není to ale určitě stroj do kavárny pro influencery.
Myslel jsem to obecně na Apple, který byl tloušťkou často úplně posedlý. Přitom pro většinu uživatelů by bylo důležitější, aby se notebook nepřehříval, aby měl větší baterii, aby zde bylo více portů, aby šel lépe opravit apod. Možná u telefonů tomu trochu rozumím, protože do kapsy je menší tloušťka určitě přínos – i když i tady bych místo iPhonu Air ocenil větší baterii.