Na poli technologií se za posledních pár desetiletí odehrál ohromný pokrok. Vidět to je pochopitelně i na spotřební elektronice, přičemž zásadní krok (alespoň u mobilních telefonů) se udál v prvním desetiletí. Když se podíváme na mobilní telefony dnes a v roce 2014, o zas tak velkou změnu nejde. Apple v září roku 2014 ukázal iPhone 6 a dá se říct, že je to takřka hotový produkt. Jde o placku s dotykovým displejem, operačním systémem, miliony aplikací a fotoaparátem. Samozřejmě, od té doby se zvýšil výkon, kvalita fotoaparátu a podobně. Když se ale podíváme na rok 2004, telefony byly naprosto jiné, byť už i zde byly nějaké náznaky (vyšla například Nokia 6630 s operačním systémem Symbian).
V tomto článku chci poukázat na mobilní telefony, se kterými jsem jako „puberťák“ přišel do styku. Jsem ročník 1994, takže jsem coby školou povinný mobilní telefony velmi vnímal, neboť šlo o malé zařízení, v němž se daly hrát hry, poslouchat hudba, pořizovat fotografie a používat Bluetooth. Pro kluka v 5. či 6. třídě naprostý sen. Mí rodiče si nemohli dovolit koupit mi nový telefon, tedy jsem o nich aspoň četl a pozoroval, jak je používali jiní. Níže vám poskytnu pohled na několik, dnes už, historických telefonů, které se kolem mě v době mého dospívání pohybovaly, a které jsem toho času vnímal jako naprosto přelomové. Vaše postřehy budou jistě jiné a budu rád, pokud v komentářích zmíníte, které mobily před zhruba 20 lety nejvíce „zasáhly“ vás.
Mohlo by vás zajímat
Nokia 6210
V období kolem roku 2000 válcovala trh finská Nokia, která chrlila jeden model za druhým. Tento model byl mým prvním telefonem, který mi přinesl Ježíšek někdy v roce 2003. Dostal jsem jej od táty. On v té době měl firemní telefon Alcatel OT 735, který jsem později rovněž dostal. Ale zpět k této Nokii. Šlo o mobil představený v roce 2000 s monochromatickým displejem, 6 řádky, rozlišením 96 x 60, Snakem II, infračerveným portem a skvělou výdrží baterie.
Siemens A50
Telefon, kterého bylo v mém dětství všude plno a který jsem nenáviděl. ne že by snad byl špatný. Rozčilovalo mě ale oranžové podsvícení displeje. Siemens A50 byl představen na podzim roku 2002. Měl monochromatický displej s rozlišením 101 x 64 a 5 řádků.
Nokia 3510i
Nyní se již pustíme do segmentu barevných telefonů. Velice povedený model, na který šla nahrát (po zaplacení poplatku) kdejaká hra, vyzváni či obrázek. Zřejmě si pamatujete, když na zadní straně TV magazínu vás pobízely za nesmyslný peníz ke stažení vyzvánění Titanicu či nějakého obrázku. Nokia 3510i měla barevný displej schopen zobrazit 4096 barev, rozlišení 96 x 65 a poměr stran 3:2. Vydána byla v posledním čtvrtletí roku 2002.
Sony Ericsson T630
Telefon, který měl v té době jeden z mých nejlepších kamarádů. Barevný displej s 65 tisíci barvami, 1,78″ displejem 128 x 160 (jemnost 115 ppi). Poměr displeje k tělu byl tehdy velmi slušných 22.7%. A paměť? Celé 2 MB. Tento model byl vydán v posledním čtvrtletí roku 2003. Přítomen byl infraport i Bluetooth.
Motorola RAZR V3
Nelze se nedotknout rovněž legendárních „véček“. Tento futuristický telefon dorazil ve třetím čtvrtletí roku 2004. Měl obrovský 2,2 “ displej s 256 tisíci barvami, rozlišením 176 x 220 a poměr displeje k tělu o velikostí 29, 3 %. Interní paměť byla 5,5 MB, takže to žádná hitparáda nebyla. Byl zde VGA fotoaparát bez blesku.
Sony Ericsson K700i
V jeden moment začala ohromná éra Sony Ericssonu. Tento konkrétní moment měl ve své době kolem mě snad každý druhý. Měl v sobě již zabudovanou podporu MP3. Kdo tedy nešel s mobilem a nepouštěl Freestyle nebo Black Eyed Peas, jako by nežil. Omezením tohoto telefonu byla jeho paměť, která činila pouhých 41 MB. Písniček jste tam tedy nahráli pouze pár. Problémem byl rovněž joystick, který byl poměrně poruchový. Displej měl 65 tisíc barev a rozlišení 176 x 220 pixelů. Rovněž dorazil s Bluetooth, VGA fotoaparátem s bleskem a FM radiem. Světlo světa spatřil v květnu roku 2004.
Sony Ericsson K750i
O zhruba třičtvrtě roku později od předchozího modelu dorazil K750i, který naprosto pobláznil mé okolí. Skvělý telefon, jenž opravil některé konstrukční nedostatky K700i, a zároveň umožnil 38 MB paměť rozšířit o SD kartu o velikosti až 2 GB. Čili písniček mohl být už poctivý počet. Vzrostla rovněž kvalita TFT displeje, který nyní byl schopen zobrazit 256 tisíc barev. Rozlišení bylo 176 x 220, jemnost 157 ppi a poměr displeje k tělu 22.2%. Samozřejmostí bylo Bluetooth. Zajímavý byl rovněž 2 MPx foťák s LED bleskem. Nespočítal bych, kolikrát jsme na tomto telefonu s kámoši hráli ve skupině Playman Summer Games.
Sony Ericsson K800i
Velice povedený model, který dorazil v únoru 2006 a s mnoha vylepšeními především v oblasti displeje. Opět zde byl TFT displej schopný zobrazit 256 tisíc barev. Nicméně vzrostla úhlopříčka na 2″ a s ní i rozlišení, které činilo 240 x 320 (200 ppi). Poměr displeje k tělu činil 25,1 %. Interní paměť byla 64 MB a opět rozšiřitelná o 2 GB za pomoci SD karet. Bluettoh přišlo ve verzi 2.0, fotoaparát s rozlišením 3,15 MPx s xenonovým bleskem. Fotoaparát byl v té době skutečně nadprůměrný.
Sony Ericsson W810i
Sony Ericsson měl rovněž velmi populární řadu W (Walkman). Ta většinou sázela na kombinaci černé a oranžové nebo bílé a oranžové barvy. Především šlo pochopitelně o poslech hudby. Model byl vydán v prvním čtvrtletí roku 2006. Měl 1,9″ TFT displej s rozlišením 176 x 220. Šla vložit SD karta o velikosti až 4 GB.
A kde je ta nejdulezitejsi a nejznamejis Nokie??? To je pak uplne vo hovne tendle clanek
To jsou jeho telefony z jeho děctví. Čemu na tom nerozumíš? 🤔🤔🤔🤔
Tys asi necetl nadpis tohodle clanku, co😉. Tam totiz nic vo autorove detstvi neni
Nadpis? no oni většinou lidé, když něco komentují, tak si přečtou celý článek, ne jen nadpis… pěkný den.
No vůbec bych ale neřekl že SE chtěl každý. Možná spíš zná je každý ale né že je chtěl. Já měl například ze SE jen F500i. Byla to šedivka z Polska u nás se prodávál K500i který byl v podstatě stejný ale měl jiné barvy. Pak už jsem měl Nokie se symbianem a posléze HTC s Windows mobilem. Android a teď iPhony už asi ani zmiňovat nemusím.
v SE byla daleko více přelomová T610, tam byl opravdu velký zájem napříč operátory, bohužel nástupci už nebyly tak spolehlivý např. na ovládací joystick. Ale to jako desetiletý chlapec nemohl autor článku vůbec vnímat.
Když jste nakousl jak se to posunulo nutno poznamenat že před 20. lety to byli opravdu mobilní telefony a bylo to primárně určené pro telefonování. Postupným zdokonalováním se s toho stali mini počítače s možností telefonovat. Proto to dneska vypadá tak jak to vypadá. 😁😁😁😉
No, já začínal na Alcatelu OT Easy- byl v trojúhelníkové krabici jako GO sada od Eurotelu, pouze single band, fungoval i na 3 tužkové baterky. Vzpomínám si, že jsme byli se základkou někde u Tábora v kempu a kamarádi měli mobil Sagem a operátora Paegas a lovili signál, pak ho našli na jednom stromě 😂 a já jen vytáhl z Alcatelu cca 10cm anténku a s Eurotelem volal a přitom se v klidu procházel bez přerušení spojení…
Motorola RAZR V3 klidně bych ji nejraději používal i ted,nádherný, nadčasový design. Prostě nádhera.
Samozřejmě tady chybí více značek než jen Nokia, ale vždycky to vyvolá vzpomínky na moje mladistvé roky 👌
Jedna chyba ,sonyericssony používali memory stick duo a ne SD karty
Já jsem o něco starší, první mobil jsem měl v roce 98: Ericsson A2618, jestli si dobře vzpomínám. Pak Ericsson T65 a zmiňovaný Sony-Ericsson T630, ten mám ještě doma a funguje. Máma měla tu Motorolu Razer V3, už tenkrát se s ní těžce loučila, do dnes jí taky máme a od té doby neměla nic jiného než véčka. Taky jsem měl o dost později Nokii N95 8GB, to bylo na tu dobu dělo, posuvný displej na obě strany, Symbian, stereo reproduktory atd. Ale nejlepší kousek co mám je Nokia 9000 komunikátor, rozevírací mobil velký jako prase s naklápěcí anténkou, qwerty klávesnicí, ohromným infraportem, dvěma displeji bez podsvícení, faxem, redukcí na nabíječku a vnějším i vnitřním reproduktorem pro handsfree. Ty co autor zmiňuje jsou už taková končící éra mobilů a počínající éra video-audio přehrávačů, herních konzolí a minipočítačů, ale tohle byl opravdu mobilní telefon. Mám toho doma slušnou sbírku, po čem jsem kdysi taky toužil byl ten Sony CMDJ X, mělo to vibrační vyzvánění realizované ne pomocí vyoseného motorku, ale reproduktoru přehrávajícího nízkofrekvenční tón, po technické stránce dost odvážný krok. Nechybí mi ani ty klasické Nokie 51 10, 33 10 atd, ale mě třeba některé ty Ericssony tenkrát přišli odolnější a poctivější než celá Nokia. Pamatuju si na alternativní vysokokapacitní baterii pro jednoho toho Ericssona, ten telefon s ní opravdu vydržel běžet skoro měsíc v kuse, dneska něco neuvěřitelného. Pak následoval Samsung S4 Mini, krásný telefon u něhož mi bouchla baterie, Iphone SE (ten původní,) a Iphone 11 Pro. Stejně by mě zajímalo, co budou mít moje dcery až jim bude tolik jako mě.