Jedním z hlavních úkolů civilizace je hledání co nejekologičtějšího zdroje energie. Obecně je stále složitější získávat ropu způsobem bezpečným pro životní prostředí. Také panuje obava, že ropa jednoho dne zkrátka a dobře dojde a spalovací motory budou tím pádem k ničemu. Je tedy třeba se na tuto možnost připravit a sehnat snadno dostupné a ekologicky neutrální palivo. Jistě vás napadne (a slyšet jste to mohli již několikrát), že možným palivem by mohla být stará dobrá voda. Je jí pokryto přibližně 71 % Země.
S vodou je ale problém, jelikož nedokáže vytvořit jiskru nezbytnou pro spalovací motor. Bylo by tedy třeba vymyslet zcela nový pohonný systém. Na základě výzkumu, který v posledních desetiletích prováděla NASA, je myšlenka vodního pohonu technicky proveditelná. Skutečnou otázkou však je, zda je nebo není životaschopná. Jak tedy použít vodu k pohonu?
Mohlo by vás zajímat
Ve výzkumném dokumentu z roku 1997 vytvořeném vědci NASA byl nastíněn koncept pohybu poháněného vodou zvaný elektrolýzní pohon. V podstatě by elektrickým proudem procházel vodní zdroj, čímž by se rozdělil na molekuly, jež by se pak použily jako pohonné látky. Zatímco voda je obecně považována za protiklad principu pohánění spalovacího motoru, obsahuje dvě nejdůležitější věci, které by se mohli použít při výrobě energie. A sice molekuly vodíku a kyslíku. Vodíkové palivo je jedním z nejúčinnějších. Kyslík pak pomáhá dodávat teplo. Šlo samozřejmě o práci teoretickou, nicméně bylo otázkou času, než se začne zkoušet.
V roce 2021 provedla NASA testy na družicích CubeSat vybavených elektrolýzními pohonnými systémy. Zatímco byly na nízké oběžné dráze, družice přiváděly vodu z půllitrové nádrže do experimentální trysky, čímž vytvářely plynný vodík a kyslík, což by mělo napomoct k pohybu ve vesmírném vakuu. Tento systém byl doplněn solárními panely, jež čerpaly sluneční energii pro napájení procesu elektrolýzy. Design těchto CubeSatů na vodní pohon vypadal velmi slibně. Vzhledem ke skutečnosti, že voda není ve svém normálním stavu těkavá, je mnohem bezpečnější k přepravě do vesmíru na palubě běžných raketoplánů. Jakmile je družice rozmístěna, může vytvářet krátké, ale silné výbuchy pohybu generovanými plyny kyslíku a vodíku v trysce rakety, aby se vytvořil tah, což se povedlo.
Mohlo by vás zajímat
Co je ale problémem? Výše zmíněný pohon byl testován ve vakuu, kde stačí jeden silnější výbuch k uvedení věci do pohybu. Satelity CubeSat byly navíc velké jako krabice od bot. Na Zemi byste potřebovali obrovský a neustálý přísun energie. Nádrž klasického auta plná vody by tak byla pryč příliš rychle na to, aby takový pohon byl vůbec životaschopný. Kromě toho je volný vodík extrémně těkavý. Ve vesmíru je to opět menší problém, protože vodík by hořel pouze v malých dávkách. Pokud vám hořící vodík vylétá ze zadní části auta celou jízdu po dálnici, může to být pro objekty za vámi nebezpečné. Takže ne, voda použitelná pro tyto účely nebude. Vodíkové členky ovšem vypadají slibně.
Takže do auta dám nádrž s vodou, že solárních panelů na autě získám el. kterou využiji na rozložení na vodík a kyslík a ty pak budu využívat ve spalovacím motoru? Přemýšlel vůbec autor, když to psal? Nebo jde o pozdní apríl?
Zeptejte se v NASA.