Můj podzim se již řadu let nese ve znamená testování nových hardwarů, které v jeho průběhu Apple pravidelně představuje. Zatímco však v předešlých letech mi na stůl mířily primárně iPhony, Apple Watch, iPady či AirPods, letos tomu chtěl osud jinak a přihrál mi na test zbrusu nový MacBook Pro a to ne jen tak ledajaký. Do rukou se mi totiž dostal konkrétně jeden z králů jablečných laptopů ve formě 14“ MacBooku Pro M3 Max se 128GB operační paměti a 8TB SSD úložiště, jehož cena atakuje na Apple Online Storu stěží uvěřitelných 207 tisíc korun. Bavíme se tedy o tom nejlepším, co si lze v rámci 14“ MacBooků Pro nakonfigurovat a co tedy bude v nadcházejících měsících to nejlepší, co vám Apple nabídne. O to zvědavější jsem na test byl a jelikož jej již mám – troufnu si říci – zdárně za sebou, nezbývá nic jiného než vás s mými dojmy ze stroje seznámit.
Mohlo by vás zajímat
Design baví, ale to už třetím rokem
Jak jsem již psal ve svém unboxingu a prvních dojmech z tohoto stroje, do rukou se mi konkrétně dostala vesmírně černá varianta, kterou Apple v originále označuje jako Space Black. Ta mě upřímně zaujala už na první pohled a čím déle mám tento stroj na stole, tím mě baví víc. Na můj vkus sice mohl být stroj ještě tmavší, nicméně oproti všem Macům, které doposud Apple vydal, je Space Black MacBook Pro suverénně nejtmavší a díky tomu působí alespoň dle mého tak nějak nejprofesionálněji. Nechápejte to prosím tak, že bych měl potřebu podle barvy jakkoliv „škatulkovat“ daná zařízení, avšak u Pro řady Apple produktů mě vždy potěší, kdy jejich odstín dokáže podtrhnout jejich výjimečnost, což se zde rozhodně podařilo. Space Black totiž výjimečnou barvou bezesporu je a to jednak díky své exkluzivitě, ale taktéž třeba i díky tomu, jak moc se dokáže měnit v závislosti na dopadajícím světle na jeho povrch. Právě to totiž dokáže Mac přeměnit ve stříbrný, ale klidně i v takřka 100% černý, což je minimálně na pohled dost efektní.
Fotogalerie
Výjimečná je ale vesmírně černá varianta třeba i pro své povrchové opracování. Apple o něm ve své tiskové zprávě píše konkrétně toto: „Díky přelomovému chemickému procesu jsou navíc notebooky pokryty anodizovanou vrstvou, takže na nich tolik neulpívají otisky prstů,“ a já musím dát jeho slovům za pravdu. Otisky prstů či jiné nečistoty totiž na těle Macu skutečně ulpívají podstatně méně než tomu je na jiných MacBoocích, což je pro mě osobně poměrně zásadní zpráva. Ze srdce totiž nenávidím umatlaný MacBook, kvůli čemuž jsem ostatně nyní věrný stříbrnému MacBooku Air, na kterém nejsou tyto patálie až tak moc vidět. V živé paměti mám nicméně doby, kdy jsem pracoval na 16“ MacBook Pro (tehdy ještě s procesorem Intel) a jak mě vnitřně ničilo vidět jeho víko neustále „zapatlané“ otisky prstů, které se na něm zachytávaly snad při pouhém pohledu na něj. A ač jsem Mac tehdy čistil, jak jsem jen mohl, po pár dnech jsem to zkrátka vzdal, protože jsem pochopil, že jej ušpiním snad i v gumových rukavicích ve vakuu. Zde ale nic takového ani po dobrých dvou týdnech testování nepozoruji. Jasně, nějaké ty drobnosti na těle MacBooku zůstanou, ale nejedná se o žádné extrémy. Dokonce se nebojím říci, že otisky prstů jsou na tomto stroji viditelné méně než na mém pracovním MacBooku Air a to i přesto, že je tělo modelu Pro podstatně tmavší a tedy by na něm vše mělo být vidět daleko lépe. Apple tedy v tomto směru za mě odvedl skoro až neuvěřitelnou práci a já se modlím, ať stejnou technologii nasadí příští rok i u MacBooků Air a já se můžu s klidným srdcem vrátit na tmavý počítač.
Displej si zkrátka zamilujete
Jak jsem už psal výše, MacBook mi dorazil na test v konfiguraci jak pro inženýra z NASA nebo SpaceX, přestože sám jsem při použití vesmírné terminologie jen klučina hrající si na pískovišti s plastovou raketkou. Jinými slovy chci říci jen to, že výkonnostně je tento stroj zkrátka naprosto „ustřelený“ (ale o tom až později) a z mé pozice by proto byla hloupost říci, že si mě právě touto věcí stroj získal. Co však hloupě znít určitě nebude, je to, že si mě tento MacBook naprosto získal svým fenomenálním displejem, pro který ani po dobrých dvou týdnech nejsem schopen najít slova, kterými bych jeho kvality vystihl. A je to svým způsobem jasné. Kombinace vynikajícího rozlišení, mini LED podsvícení, ale hlavně jasu až 1600 nitů v HDR či 600 nitů v SDR a ProMotion s adaptivní obnovovací frekvencí až 120Hz totiž zkrátka baví i mě jakožto „kancelářskou krysu“ živící se psaním textu, elementární úpravou obrázků, sledováním fotek a videí, tvorbou jednoduchých grafik a tak podobně.
To, co dokáže displej Macu zobrazit, je prostě fantazie a s mým MacBookem Air se to absolutně nedá srovnávat, což je samozřejmě logické. Podání barev je skvělé, černá vypadá taktéž velmi dobře a celková ostrost zobrazovaných objektů taktéž snese ty nejvyšší parametry. Co ale člověk pocítí asi nejvíce, je právě ProMotion. Zde musím ale jedním dechem dodat, že abyste si uvědomili, jak málo je 60Hz obnovovací frekvence u MacBooků Air, je třeba si skutečně vyzkoušet počítač se 120Hz obnovovací frekvencí či dokonce vyšší. Do té doby totiž budete tvrdit, že vám 60Hz stačí, což je do jisté míry pravda. Ono to totiž stačí, ale při pohledu na 120Hz MacBooku Pro si uvědomíte, že vlastně nechcete, aby vám to stačilo. Je to zkrátka ta stejná písnička, kterou známe z iPhonů v posledních třech letech. Dokud se mi před lety nedostal do rukou iPhone 13 Pro s podporou ProMotion, vůbec jsem si neuvědomoval, jak výrazně se uživatelský zážitek z používání telefonu může díky vyšší obnovovací frekvenci zlepšit. Jakmile jsem jej však do ruky dostal, na plynulejší zobrazování pohyblivého obsahu (tedy scrollování a tak podobně) jsem si navyknul natolik, že když se mi nyní dostane do ruky iPhone bez ProMotion, musím na něj „přepnout hlavu“, jelikož z něj mám skoro až pocit, že je rozbitý. Že mám tento pocit i z iPhonu 15 mé přítelkyně vydaného letos, kterému stále ProMotion chybí, zatímco já mám v ruce iPhone 15 Pro coby generaci iPhonu řady Pro s ProMotion je pak už na trochu jinou diskuzi, ze které by Apple už tak pozitivně nevyšel. Nechme to proto raději stranou a vraťme se ještě v krátkosti k MacBooku.
Opravdu nerad bych zde působil jako notorický vychvalovač, ale u displeje zkrátka nemůžu jinak. Coby dlouholetý uživatel MacBooku Air totiž musím říci, že právě displej je vlastně tou jedinou, zato však zcela zásadní věcí, která mě nutí přemýšlet o tom, zda si v budoucnu neudělám radost a namísto Airu opět nesáhnu po modelu z řady Pro. Příplatek je zde sice značný i za základní model, nicméně rozdíl mezi displeji MacBooků Air a Pro je natolik výrazný, že jej zkrátka nelze jen tak při výběru Macu přehlédnout a mávnout nad ním rukou.
Vše je o výkonu
M3 Max se 16 jádry CPU, 40 jádry GPU, 16jádrovým Neural Enginem a 128GB operační paměti. Tak takto nekompromisní srdce tluče v útrobách tohoto stroje, z čehož je asi každému jasné, že výkonnější laptop byste ve světě hledali stěží. To je sice na jednu stranu fascinující, na stranu druhou mě to však postavilo do extrémně složitého úkolu ve formě pokusit se alespoň nějak tento výkon otestovat.
Přestože absolutně nejsem cílovkou podobně výkonné konfigurace, snažil jsem se vymyslet test, který by alespoň trochu ukázal, co v tomto Macu je. Mé testování spočívalo konkrétně v benchmarku CPU přes Geekbench 6, dále pak v exportu videa v DaVinci Resolve a nakonec v provozu gpt4all. A musím říci, že ve všech případech Mac zabodoval.
Co se týče Geekbench 6, v tom dosáhl MacBook Pro konkrétně 3225 bodů na jedno jádro a 21222 bodů na více jader, což je opravdu úchvatné skóre. Vždyť MacBooky Pro s M2 Max představené letos na jaře dosahovaly na jedno jádro kole 2600 bodů, na více jader pak zvládaly získat maximálně necelých 15000 bodů. Nebojím se zde tedy hovořit o skokovém nárůstu. Skoro až neuvěřitelné je pak to, že M3 Max částečně překonává z hlediska CPU v Geekbench 6 i M2 Ultra, tedy donedávna suverénně nejvýkonnější čip Apple Silicon. Ten totiž zvládá na jedno jádro „jen“ něco kolem 2650 bodů, zatímco na více jader se pak pohybuje kolem 21000 bodů (tedy na úrovni M3 Max). Jinými slovy, z hlediska CPU se MacBook Pro (tedy notebook!) dokáže vyrovnat pracovním stanicím ve formě Maců Studio či Maců Pro. Nevím jak vám, ale mě osobně tuto skutečnost skoro až hlava nebere. Právě Mac Pro pro mě totiž byl donedávna brutálního výkonu v nepřenosném těle a nyní tu před sebou mám laptop, který v pohodě strčím i do malé brašny a který je z hlediska CPU srovnatelný právě s Macem Pro.
Druhá část testu se točila kolem výše zmíněného DaVinci Resolve a exportu videa s mírnými úpravami barev. Exportováno bylo konkrétně video o délce 1 minuty z iPhone 15 Pro natočené v ProRes 4K ve 24fps, přičemž bylo exportováno do 4K 24fps h265. Na export stačilo stroji pouhopouhých 9 vteřin, přičemž při práci s videem se Mac absolutně nesekal, byl schopný de facto v reálném čase zobrazovat mnou nastavené úpravy a celkově běžel naprosto fantasticky. Jen pro zajímavost jsem stejný test prováděl simultánně i na MacBooku Air M1, kterému sice trval export „jen“ dvojnásobek času, ale taky se sluší dodat, že při práci s videem už bylo znát znatelné zpomalení softwaru, přičemž přidání multicam či efektů už bylo pro Air de facto instantní smrtí, zatímco Pro si „jelo“ svou krasojízdu vesele dál. A vlastně o té celý tento počítač je. Ačkoliv jeho výkon využije naplno jen málokdo (myšleno úplným vytížením procesoru softwarem), právě jeho neuvěřitelné množství je zárukou toho, že stroj poběží spolehlivě i v situacích, kdy už na to ostatní zkrátka nemají nebo se minimálně již začínají zadýchávat. Zkrátka a dobře, z M3 Max čiší jistota, kterou cítíte a oceníte.
Kromě videa z iPhonu jsem si v DaVinc Resolve pohrál taktéž s videem natočeným z RED kamer, které je na stránkách RED k dispozici zdarma. Konkrétně se jednalo o video v 8K rozlišení v 96fps, byť bohužel bezplatná verze DaVinci Resolve nabízí podporu jen pro 4K 60fps. I toto rozlišení ale krásně ukázalo, jak silný M3 Max v MacBooku Pro je. S videem jsem si na něm totiž mohl hrát naprosto dle libosti, aniž by se u Macu objevovalo byť sebemenší sekání a co víc, neroztočily se ani ventilátory. Psát sem, že totéž video spuštěné na MacBooku Air M1 jej prakticky znefunkčnilo kvůli brutálním zásekům je pak asi zbytečné.
Poslední test CPU se skládal z gpt4all, což je možnost rozběhnout si chatgpt lokálně. Velmi zjednodušeně lze funkčnost této „věci“ popsat tak, že k funkčnosti využívá nějaký dataset, který si vyberete podle zaměření toho, co zrovna chcete provádět, ze kterého následně všechny výpočty pro generování chatu provádí lokálně. Rychlost, se kterou jsem se zde setkal, mi skutečně vyrazila dech. Zatímco MacBook AIr M1 zvládá nějakých 12 až 13 tokenů za sekundu, MacBook Pro M3 Max se dostával na 55 až 60 tokenů. Bavíme se tedy o pětkrát vyšší rychlosti, kterou už zkrátka poznáte chtě nechtě.
V rychlosti jsem provedl i test disků a to konkrétně přes aplikaci Blackmagic Disk Speed Test. Výsledky testu si můžete prohlédnout ve screenshotu níže. Asi nepřekvapí, že jsou vskutku působivé.
Jak už jsem několikrát psal výše, plně si uvědomuji, že cílovou skupinou tohoto stroje nejsem a je mi tedy i jasné, že jsem mu v testu zatopil velmi pravděpodobně jen minimálně. Nicméně i z toho mála, co mi stroj ukázal, chápu, jak moc „ustřelený“ z hlediska výkonu je. Toho je totiž zkrátka tolik, že vám poskytne při práci jistotu ve formě plynulosti, spolehlivosti softwarů a zároveň perfektní rychlost všeho, na co si jen vzpomenete. Je to holt to nejlepší, co Apple doposud v laptopech představil a je to sakra znát. Víc prostě není.
Víc se toho (papírově) nezměnilo a vlastně ani nebylo třeba!
Podzimní generace MacBooků Pro je bezesporu primárně o výkonu díky čipům M3, M3 Pro a M3 Max, přičemž druhým upgradem je monitor a třetím pak nová barevná varianta, budeme-li jí stavět na stejnou úroveň jako první dvě jmenované věci. Když jsem na úplném konci krátce po 1 hodině ráno, když Apple tyto stroje představoval, seděl ve tmě ve své pracovně před zářícím Macem ve snaze napsat na článek o představení na náš magazín, hlavou se mi honilo, zda je ze strany Applu vůbec možné představit jen takto minimálně aktualizovaný počítač. Tato myšlenka mi pak v hlavě zůstala i dalších pár dní po představení a držela se mě vlastně až do chvíle, než mi tento MacBook dorazil na otestování. A troufnu si říci, že pak jsem to vše pochopil. Apple si takto zdánlivě nepatrně aktualizovaný MacBook Pro může dovolit představit z naprosto jednoduchého důvodu – vypiloval u něj totiž vlastně jen to, co v danou chvíli dávalo smysl zlepšovat. Zbytek stroje je totiž na tak vysoké úrovni, že zde zkrátka není moc co vymýšlet.
Fotogalerie
Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří Apple za vše bezmezně chválí, což ostatně potvrzuje i spousta kritických článků na našem magazínu z mého „pera“. Zde ale zkrátka není co kritizovat, tedy přesněji řečeno u mé konfigurace. Třeba reprosoustava skládající se z šesti reproduktorů s woofery v antirezonančním uspořádání a podporou širokého stereo zvuku zní tak, jak dle mého žádná jiná, kterou v laptopu naleznete. Zvuk stroje je jedním slovem pohlcující a doslova vás donutí odhodit sluchátka a konzumovat jej bez ostychu hezky nahlas ideálně někde v klidném prostředí, které nechá vyniknout jeho přenosti, hutnosti a přirozenosti. A to píšu jakožto člověk, kterému spadla před pár lety čelist z reproduktorů 16“ MacBooků Pro s Intelem, které byly taktéž na svou dobu naprosto neskutečné a když jsem si na nich pouštěl například Nothing Else Matters od Metallicy, měl jsem husí kůži. Když si tentýž song pustím nyní na MacBooku Pro M3 (Max), zážitek z něj je doslova elektrizující. Prostě fantazie!
A ve stejném duchu, byť samozřejmě s mnohem menším nadšením, bych mohl vlastně pokračovat i dál. Třeba taková portová výbava je za mě vybrána taktéž naprosto ideálně a nemyslím si, že by bylo třeba jí jakkoliv rozšiřovat či naopak krátit. Jen pro zajímavost, když Apple MacBooky Pro se staronovými porty v roce 2021 ukázal, moc jsem nechápal, proč nenasadil i USB-A. Když se však zpětně zamyslím nad tím, co s USB-A se mi vlastně od té doby dostalo do rukou a dávalo by smysl to zapojit právě do Macu, upřímně nevím. Veškeré externí disky, které jsem měl možnost testovat pro recenze, vždy disponovaly kvůli maximalizaci rychlosti rozhraním USB-C, stejně jako třeba NAS stanice, huby a tak podobně. A dokonce ani flashky ke mně v USB-A už dlouho nedoputovaly, jelikož je nahradily ty s USB-C, ale mnohem více pak spíš internetová úložiště a cloudové služby, které fyzické nosiče do značné míry vymýtily.
Neuráží mě v žádném případě ani výdrž na baterii. Apple na svém webu píše konkrétně o 12 hodinách bezdrátového prohlížení webu, což je jen pro zajímavost o 3 hodiny méně než kolik by měl zvládnout MacBook Air M2 a M1. Výsledek je ale takový, že když jsem MacBook Air za Pro v posledních dnech vyměnil a pracoval jsem na něm tak, jak jsem zvyklý, což obnáší ve velké míře právě procházení internetu, dostal jsem se na tytéž, ne-li ještě lepší hodnoty, než na které jsem zvyklý. Celodenní práci tedy na tomto stroji zvládnete levou zadní a výrazně víc od něj snad ani nikdo nečeká.
Trochu té kritiky si však přesto neodpustím, byť se netýká přímo mé konfigurace, nýbrž základního MacBooku Pro M3. U něj totiž prostě stále nedokážu pochopit, proč dostal do vínku jen 8GB RAM, když si za něj Apple účtuje dobrých 50 000 Kč. Chápu, že se jedná o vstupní zařízení do světa MacBooků Pro a tak k němu i Apple přistupuje, ale sakra, za 50 000 Kč bych zde minimálně 16GB RAM čekal. Vždyť za cenu jednoho MacBooku Pro M3 seženete bez problému dva MacBooky Air M1 či s trochou štěstí i dva M2. Bavíme se tedy o opravdu vysoké částce, které by za mě měly odpovídat specifikace – a to se tu úplně neděje. A slova Applu o tom, že 8GB RAM u Macu jsou ekvivalentem k 16GB RAM u Windows brát v potaz příliš nechci, protože jsem sám důkazem toho, že i při kancelářské práci dokáže být 8GB RAM na Airu limitujících a já bych tak klidně snesl právě 16GB RAM. Tohle zkrátka zamrzí.
Resumé: To nejlepší pro náročné
Krok kupředu, jak se patří. Tak přesně takto bych v krátkosti zhodnotil to, co se Applu u letošních MacBooků Pro povedlo a vlastně myslím, že takovéto hodnocení i docela stačí. To proto, že se bavíme o stroji, u kterého jeho majitel ví, proč si jej kupuje, respektive z jakého důvodu. Jakékoliv hodnocení z mé pozice je tedy docela zbytečné a spíš než přesvědčí cílovou skupinu těchto strojů ke koupi je přiblíží těm uživatelům, pro které jsou svými specifikacemi skoro jak z jiné planety. A že vím, o čem mluvím. Vždyť jak už jsem psal několikrát výše, do druhé skupiny se řadím i já sám a nestydím se za to. Přesto však můžu rozhodně říci, že jsem si testování této bestie nesmírně užil a jsem rád, že i člověka, který není její cílovou skupinou, dokáže některými prvky zaujmout a to tak výrazně, že musí před Applem smeknout. Takže milý Apple, já před tvým počítačovým umem hluboce smekám a moc se těším na to, čím mě potěšíš u MacBooků Air příští rok!
To se čte samo :) bravo Jirko, díky za přiblížení něčeho, co si sice taky nikdy nekoupím, ale o to víc mě zajímá pohled někoho jako jsem já
Je v článku.
Mohu potvrdit, je to paráda :-) Velká spokojenost