V dnešní době existuje spousta malých soukromých firem či start-upů, které se zaměřují na vynášení nákladu platících zákazníků na oběžnou dráhu. Ovšem společností, které se zabývají vesmírnou turistikou a dopravou lidí na hranici kosmického prostoru je daleko méně. V podstatě byste je mohli spočítat na prstech jedné ruky. I přesto, že si hodně lidí myslí, že společnosti zajišťující vesmírnou turistiku jsou v podstatě k ničemu a jde jen o atrakci pro milionáře, kteří neví, za co by své peníze utratili, si pojďme ukázat, že i díky těmto společnostem můžeme posouvat znalosti lidstva a že i tato část kosmonautiky má mnoho využití.
Než ale přejdeme k jednotlivým firmám, pojďme si celkově popsat, jak takovéto lety probíhají. Většinou se jedná o formu tzv. suborbitálních skoků. Jinými slovy. Cestující, kteří si za let zaplatili, nastoupí do kabiny speciálně upravené pro tento druh letů. Není tak vybavena panely přístrojů, které by při klasickém letu například k Mezinárodní vesmírné stanici sloužily pro ovládání lodi. Díky tomu je v kabině daleko více místa. Poté, co se posádka usadí ve svých křeslech, přijde na řadu samotný start a jelikož není potřeba dosáhnout oběžné dráhy, stačí pro start využít daleko menší nosič. Po celou dobu letu rakety neprovádí žádné manévry, ale letí kolmo vzhůru po balistické křivce. Po určité době je vypnut hlavní motor, odpojen nosič a kabina setrvačností doletí do nejvyššího bodu dráhy, tzv. apogea. Mezitím si může posádka na palubě pár minut užívat stavu mikrogravitace. V momentě, kdy kabina dosáhne apogea, začne klesat zpět k zemi. Ve správné výšce se vystřelí padáky, které zajistí měkké dosednutí kabiny. Toto je, co se provedení týče jeden z nejjednodušších profilů turistické mise, který využívá například společnost Blue Origin u svého systému New Shepard, o kterém bude dnes ještě řeč.
Začněme ale u společnosti, která k problému vesmírné turistiky přistoupila poměrně netradičně. Řeč je samozřejmě o Virgin Galactic. Tu v roce 2004 založil miliardář Richard Branson, který také stojí za celým konglomerátem Virgin. Nyní ale zpět k Virgin Galactic. Ta místo klasického nosiče a kabiny využívá mini raketoplán pojmenovaný SpaceShip Two. Ten je poháněný vzácně využívaným hybridním motorem RocketMotor Two. Proč hybridním? Jelikož tento motor využívá jako pohonnou látku polyamide, který je v pevné formě a oxid dusný jako okysličovadlo v kapalné formě. SpaceShip Two stejně jako Space Shuttle není automatický a k řízení potřebuje dvoučlennou posádku. Co se týče cestujících, tak těch dokáže ve své 3,7 metru dlouhé a 2,3 metru široké kabině do zhruba devadesátikilometrové výšky vynést až šest. Kdo si myslí, že SpaceShip Two startuje z runwaye na letišti jako klasické letadlo, toho bohužel zklamu. Virgin Galactic zvolila netradičnější způsob.
SpaceShip Two je na letišti pověšena pod křídlo speciálního dvoutrupého letadla WhiteKnight Two. Ten s raketoplánem vyletí do výšky zhruba 15 kilometrů, kde dojde k odhození a krátce na to SpaceShip Two zapaluje svůj raketový motor, který hoří po dobu 70 sekund. Po vypnutí motoru následuje několik minut působení mikrogravitace. Pro vstup do atmosféry je SpaceShip Two vybaven systémem sklápění křídel. Ty se dokáží sklopit o 90° kvůli nižšímu odporu vzduchu při návratu. Když raketoplán dosáhne správné rychlosti, křídla se vrátí zpět a jako kluzák doletí na přistávací dráhu. Pro lepší představu se pod tímto odstavcem můžete podívat na video z letu čtyřčlenné posádky, jejímž členem byl i samotný Richard Branson.
Je ale důležité poznamenat, že ve světě aktuálně platí dvě definice, které definují začátek kosmického prostoru. Evropská je stanovena na 100 kilometrů. Po překonání této hranice již můžete tvrdit, že jste byli v kosmickém prostoru. Americká definice je stanovena na shovívavějších 50 mil, tedy 80 kilometrů a jelikož SpaceShip Two zatím nikdy nedosáhl větší výšky než 89,9 kilometru, byla splněna pouze americká definice a ve světě tak vznikaly poměrně velké debaty, jestli se raketoplánu od Virgin Galactic skutečně podařilo dosáhnout hranice kosmického prostoru a jestli členové posádky SpaceShip Two mají právo nosit titul astronauta. Toto je velmi diskutabilní, ale je jisté, že minimálně podle jedné definice ano. Co se týče vývoje Virgin Galactic do budoucna tak v plánu je raketoplán řady Delta, který by měl být připraven do roku 2025 spolu s novou verzí WhiteKnigt Two. Pokud by Vás zajímalo, kolik za tento pár minutový zážitek v mikrogravitaci zaplatíte, tak většinu asi nepotěším, jelikož na ulici to jen tak opravdu nenajdete. Aktuální cena rezervace je nastavena na 450 000 amerických dolarů v přepočtu nějakých 9 513 000 korun.
Nyní se ale přesuňme k další firmě, která se zaměřuje na vesmírnou turistiku. Tou firmou je Blue Origin, kterou v roce 2000 založil v současnosti jeden z nejbohatších lidí na světě a zakladatel Amazonu Jeff Bezos. O této společnosti v prvních patnácti letech existence vědělo poměrně málo lidí, jelikož firma nikdy nebyla a ani není moc sdílná co se týče nových informací, díky čemuž firma vypadala jako nečinná. To ale změnil příchod jejich nového suborbitálního nosiče – New Shepard. Ten je pojmenovaný po prvním Američanovi, který se vydal do kosmického prostoru – Alanu Shepardovi.
S New Shepardem o sobě dala firma vědět světu, jelikož jeho jedinný pohonný stupeň uměl něco, co do té doby žádná jiná raketa. Uměl přistát. Díky tomu může Blue Origin využívat stupně opakovaně, stejně jako kabiny pro posádku. Na rozdíl od SpaceShip Two vypadá New Shepard jako klasická raketa. Na výšku měří osmnáct metrů, jeho průměr je 3,7 metru a natankovaný váží pětasedmdesát tun. Start probíhá z klasické startovní rampy v Texasu, odkud ho zvedne jeden raketový motor BE-3, který si Blue Origin vyvinula sama. Ten jako pohonnou směs využívá hydrolox, tedy směs kapalného vodíku a kapalného kyslíku.
Rozměry kabiny New Sheparda jsou poměrně dobré. Kabina má stejný průměr jako nosič, tedy 3,7 metru a na výšku měří 3 metry. Je zde tedy dost místa pro šestičlennou posádku, která si může vychutnat pohled na Zemi skrz druhá největší okna, která kdy byla do kosmické lodi instalována. Jejich rozměry jsou 1,1 × 0,73 metru, přičemž se jich na kabině nachází celkem šest. Jak probíhá let New Sheparda jsme si probrali již na začátku článku a myslím, že není třeba to tu znovu opakovat. Oproti SpaceShip Two je tu ale jeden základní administrativní rozdíl. New Shepard běžně dosahuje výšky i 109 kilometrů, díky čemuž překonává i evropskou definici začátku kosmického prostoru. New Shepard již má za sebou celkem 23 startů a z toho 6 s posádkou. Na svou misi s New Shepardem se tak již vydali zakladatel společnosti Jeff Bezos a jeho bratr Mark, Wally Funk (nejstarší člověk, který se vydal do kosmického prostoru – 82 let), William Shatner, dcera Alana Sheparda Laura Shepard, Gary Lai a spoustu dalších. Ceny za letenku Blue Origin nikdy oficiálně nezveřejnila. Nicméně podle interních informací od zaměstnanců firmy by se měla pohybovat někde mezi 200–300 tisíci dolary, v přepočtu tedy mezi 4,2 – 6,3 milionu korun.
Ovšem není vše jen zalité sluncem a je potřeba si uvědomit, že jde stále o stroje, využívající raketovou techniku. Jak SpaceShip Two, tak New Shepard potkala za dobu jejich služby nehoda. Tu tragičtější má za sebou SpaceShip Two. 31. října 2014 během testovacího letu nového hybridního motoru došlo zhruba jedenáct sekund po jeho zážehu k rozpadu kosmické lodi. Jak jsme psal na začátku tohoto článku, SpaceShip Two vyžaduje pokaždé dvoučlennou posádku, která obstará řízení, kvůli čemuž si tato nehoda vyžádala jeden lidský život (Michael Alsbury). Vyšetřování následně ukázalo, že systém sklápění křídel se bez vědomí posádky sám aktivoval, což při práci motoru způsobilo extrémní namáhání a roztrhání lodi. Druhým členem posádky byl Peter Siebold, který s vážnými zraněními přežil díky neuvěřitelnému štěstí a mnozí dodnes nechápou, jak se mu podařilo roztrhání raketoplánu ve výšce kolem osmnácti kilometrů při nadzvukové rychlosti přežít.
New Shepard si své selhání připsal 12. září minulého roku. Při této nepilotované misi nosič stoupal podle plánu zhruba 60 sekund a ve výšce 11,5 kilometrů došlo k selhání hlavního motoru BE-3. Konstrukce New Sheparda mu ale umožňuje využití záchranného systému v podobě motoru na pevné pohonné látky, který je součástí kabiny. Ten se při tomto letu správně aktivoval a odnesl kabinu do bezpečí. Odnést si z toho můžeme jediné. Vesmírná turistika nebyla, není a nebude nikdy stoprocentně bezpečná. Nehody SpaceShip Two i New Sheparda mohou na jednu stranu vyvolat u potencionálních zákazníků oprávněný pocit nedůvěry u SpaceShip Two posílený faktem, že nemá žádnou formu záchranného systému, což je věc, která do karet nahrává Blue Origin, jelikož ta má nyní důkaz, že jejich záchranný systém si v praxi poradil se vzácnou situací a posádka by tak bez jakýkoliv problémů přečkala selhání nosiče.
Tímto bychom měli shrnutou suborbitální vesmírnou turistiku, nyní však přišel čas zvednout laťku výše a zaměřit se na oběžnou dráhu. Tam je to velmi jednoduché, jelikož zde máme pouze jedinou firmu. SpaceX pravděpodobně není třeba dlouze představovat, jelikož tuto společnost Elona Muska zná díky raketám Falcon 9, Falcon Heavy, Super Heavy Starship a konstelaci Starlink celý svět. I když se SpaceX aktivně moc neangažuje ve vesmírné turistice, občas udělá výjimku a je tu tak pár zajímavých projektů, které rozhodně musíme zmínit.
Tím prvním, který již máme za sebou, je mise Inspiration4. První orbitální mise s čistě civilní posádkou, jejímž hlavním cílem bylo motivovat lidi k finančnímu příspěvku na výzkum rakoviny v dětské nemocnici St. Jude. Posádku tvořil velitel Jared Isaacman, pilotka Sian Proctor, první specialistka mise Hayley Arceneaux a druhý specialista mise Chris Sembroski. Start se uskutečnil 16. září 2021 a posádka strávila na oběžné dráze téměř tři dny, přičemž kosmická loď Crew Dragon Resilience měla místo dokovacího portu obrovskou laminátovou kopuli, která se stala největším oknem v kosmickém prostoru. Díky této kopuli a kruhové oběžné dráze s výškou 585 kilometrů se posádce naskytl jeden z nejhezčích pohledů na Zemi, jaký mohla turistická mise mít.
Isaacman ale nezůstal jen u Inspiration4 a u SpaceX si zaplatil další lety, díky čemuž vznikl projekt Polaris. Během první mise programu Polaris by se kosmická loď Crew Dragon měla vydat na oběžnou dráhu s nejvyšším apogeem od roku 1972, kdy proběhla poslední mise Apollo. To ale není vše. Mělo by tak dojít k výstupu dvou členů posádky do volného prostoru a jelikož Crew Dragon není vybaven přechodovou komorou, bude muset být celá loď dehermetizována. Také víme, že třetí mise by měla proběhnout na palubě kosmické lodi Starship, kterou SpaceX vyvíjí na základně Starbase v Texasu. Isaacman ale není jediný, kdo si zaplatil let lodí Starship. Japonský miliardář Jusaku Maezawa se v rámci programu dearMoon vydá spolu s dalšími deseti civilisty na oblet Měsíce. V této posádce má být i Čech Yemi A.D.
S těmito vyhlídkami je jasné, že nás ve vesmírné turistice čekají velmi zajímavé časy a kdo ví, možná se do budoucna připojí další firmy s podobným úsilím. Vesmírná turistika ale není jen o dopravě milionářů za životním zážitkem. Skvěle nám to ukazuje například Blue Origin. Ta využívá New Sheparda k vynášení vědeckých experimentů, které vyžadují krátkodobé působení mikrogravitace. Tuto službu také může využít vědec, který bude moci provádět svůj experiment osobně, jelikož tyto lety nejsou tak náročné, jako ty orbitální. Těchto dalších využití je spousta a neplatí to jen pro Blue Origin. To samé se bude moci provést i u SpaceShip Two. Při misi Inspiration4 si všichni členové posádky odebíraly vzorky krve nebo slin, což vědcům opět přinese nová data. Tyto systémy tak jsou mnohem všestrannější, než se na první pohled zdá a rozhodně se nejedná čistě o turistickou atrakci. Tu můžeme vnímat jako bonus, kterou nám Crew Dragon, SpaceShip Two nebo New Shepard mohou nabídnout.
