Každý měsíc pro vás vybíráme tipy na zajímavé desky, které se objevily na Apple Music. A jelikož je květen již takřka za námi, pojďme se společně podívat na to, co se ve streamovací službě Applu urodilo nového.
Mohlo by vás zajímat
Kesha – Gag Order
Málokterá zpěvačka si na scéně prošla takovou proměnou jako Kesha. Proslavila se trochu otravným hitem Tik Tok, ale kolovrátkovému mainstreamu se začala s každou další nahrávkou víc a víc vzdalovat. Gag Order je prozatímním vrcholem na cestě k hudebně autonomní experimentátorce. Mísí tu psychedelii s gospelem, elektroniku se soulem, inspiruje se lo-fi scénou i konceptuálními umělci. Nahrávce trochu škodí příliš mnoho producentů, protože se jí tím zvukově drolí základ. Nic to však nemění na tom, že se z Keshy stává jedna z nejzajímavějších autorek v současném šoubyznysu.
Paul Simon – Seven Psalms
Paul Simon se sice zařekl, že jeho Stranger to Stranger z roku 2016 byla poslední autorská studiovka, protože proč se snažit dál, když už nic lepšího nenatočí. Je dobře, že se rozhodl ještě jednou vrátit do studia. Seven Psalms je totiž jedna z jeho nejsilnějších a nejoriginálnějších nahrávek. Není rozdělená na tracky, jde o souvislý půlhodinový proud decentně nahrané hudby. Simon se doprovází na kytaru a jen velmi vzácně ho podbarví další nástroj či aranže. V silných textech se obrací k biblickým motivům a vyjadřuje svůj názor na otázky, které si na konci života klade řada lidí bez ohledu na jejich víru. Fascinující nahrávka.
Dave Matthews Band – Walk Around the Moon
Dave Matthews je jistota. Se svou kapelou vždy točí výborné desky a odehrává fantastické koncerty. Na Walk Around the Moon se lehce podepsal covid, zprvu vznikala v menším kolektivu, než je Matthews zvyklý. Nová je tak napůl, většinu skladeb už roky hrává naživo, ale protože do Česka nejezdí, pro tuzemské posluchače půjde z velké části o nový materiál. Pro tuhle partu je typická improvizace a radost z hraní, proto nejde o klasické rockové songwriterství. Prim tu hraje hlavně skvělá chemie mezi spoluhráči. Takových desek vychází jen pár do roka.
Moby – Resound NYC
Moby byl vždycky svéráz. Na dvacáté desce pokračuje v předělávání starých skladeb do orchestrální podoby, tentokrát se nesoustředí ani tak na hity jako na konkrétní místo a období: skladby na desce složil mezi lety 1994 a 2010, kdy žil v New Yorku. Nově se zaměřil i na hostovačky, staré skladby nyní přezpívali třeba Gregory Porter nebo Nicole Scherzinger, která se po několika letech odmlky pomalu znovu vrací na scénu. Pro někoho to bude poněkud zbytečné album, pro jiného naopak bude mít svou hodnotu, protože přearanžovat tvorbu pro symfoňák je jiná liga než třeba unplugged verze. A Mobymu to jde výborně.
Ed Sheeran – –
Britský písničkář pokračuje v sérii desek s matematickými znaménky místo názvu, tentokrát došla řada na -, tedy mínus či Subtract, jak se deska v médiích taktéž uvádí. Na začátku byl zvláštní pokus, Sheeran se s producentem Aaronem Dessnerem na měsíc zavřel ve studiu a složili třicet skladeb, tedy v průměru jednu za den. Pod takovým tlakem logicky nejde vymáčknout ze sebe jen samé zázraky, nicméně úkol splnili. Na Subtract je několik skladeb, kterými Sheeran bude dojímat fanynky i za několik let, a víc vlastně nikdo od jeho desek nečeká. Subtract není jeho nejlepší deska, ale je to dobrá lekce z tvůrčí profesionality. A Dessnerovu produkci je vždycky zajímavé si poslechnout, ať už dělá s kýmkoliv.
