Prosinec a leden jsou měsíce, kdy si řada lidí dává nová předsevzetí – začít cvičit, přestat kouřit, jíst zdravěji, začít chodit běhat. Kdybyste ale mému lednovému „já“ řekli, že o deset měsíců později bude o osm kilo lehčí, a že se pro něj běhání stane důležitou součástí života, dívala bych se na vás hodně nevěřícně. Proč a jak jsem začala běhat, a jakou roli v tom hrály Apple produkty?
Mohlo by vás zajímat
Na úvod článku bych ráda podotkla, že jsem a pořád budu takzvaný „hobík“ – hobby běžec bez jakýchkoliv větších ambicí. Jedná se o můj osobní pohled na mou cestu k běhání. Každý je jedinečný, každému vyhovuje něco jiného, a obrovská spousta lidí se při běhání obejde bez jakékoliv elektroniky, aplikací a pomůcek. Tito lidé mají můj hluboký respekt, v tomto článku se nicméně chci věnovat mimo jiné tomu, proč a jak mi právě Apple Watch, iPhone a hrstka aplikací pomohla mé běžecké pokusy nevzdat.
Sloní mládě
Od dětství jsem obdivovala vytrvalostní běžce. V mladším školním věku mě bavil orientační běh, na ovál byste mě ale nedostali ani párem volů. Věnovala jsem se baletu, se skautským oddílem jsem absolvovala dlouhé pěší túry, ale daleko větším lákadlem pro měl počítač, časopis ABC s návody na základy programování v QBASICu, místní knihovna, a v neposlední řadě videopůjčovna. Sice jsem nebyla tlusté, pohybu neschopné dítě, moje fyzická kondice ale nebyla ničím, čím bych se chtěla chlubit. Na druhém stupni základní školy se pro mě běh stal doslova utrpením. Dodnes si vzpomínám na své dusání po oválu při běhu na 1500 metrů, kdy se mě dokonale štíhlá mladá tělocvikářka ptala, proč běhám jako sloní mládě, zatímco já jsem přemýšlela, jestli je výhodnější vyplivnout plíce nebo rovnou omdlít. Běžecké ambice byste u mě hledali marně. Maratonce jsem obdivovala i nadále, zároveň jsem ale byla bytostně přesvědčená o tom, že běh není nic pro mě. Totéž jsem o pár let později tvrdila i svému trenérovi muay thai, který se mě snažil přesvědčit, že běhat může téměř každý.
Mohlo by vás zajímat
Běžet pět minut v kuse
V posledních letech jsem se po stránce pohybu věnovala maximálně józe a občasnému posilování s vlastní vahou. Nenechte se ale zmýlit – obojí stačilo jen k tomu, abych se jakž takž udržela v přijatelné formě. Na běh jsem nadále neměla ani pomyšlení. Změna přišla přesně 8. května letošního roku. U nás ve městě se konaly amatérské závody v běhu do schodů, a já jsem si při pohledu na lidi, kteří vysoké schody vyběhli bez větších obtíží, řekla, že bych přece jenom mohla dát běhu šanci. Vědoma si svých možností jsem si stanovila za definitivní cíl dokázat běžet pět minut v kuse – tak špatně jsem na tom byla. Hned druhý den jsem si stáhla aplikaci C25K a vydala se „běhat“. V nohách jsem sice měla něco přes dva kilometry, ovšem formou intervalů, kdy jsem střídala 90 vteřin svižné chůze s šedesátivteřinovými bloky, v jejich rámci jsem se pokoušela o běh.
K mému opravdu velkému překvapení mě první pokus neodradil, a já jsem aplikaci byla věrná ještě nějaký čas. Bohatě mi stačila její bezplatná verze, protože moje ambice dokázat běžet pět minut v kuse a neumírat u toho pořád ještě přetrvávala, a žádné vyšší cíle jsem si nekladla. Pomalu ale jistě jsem se ale začala zajímat i o další aspekty svého běhu, jako je tepová frekvence, kadence, tempo a vzdálenost. Stáhla jsem si aplikaci Strava, kde jsem příslušné parametry mohla lépe sledovat. Doba, po kterou jsem byla schopná běžet bez zastavení, se mezitím pomalu ale jistě prodlužovala. Vzhledem k tomu, že jsem nebyla sama schopná systematicky a účinně provádět protahování po běhu, případně zahřátí před během nebo doplňující cviky (ne že bych nevěděla, jak na to, ale jsem v tomto směru spíše typ ovečky, která preferuje pokyny), jsem si připlatila za prémiovou verzi Stravy, ke které jsem získala přístup do aplikace Recover Athletics. Ta nabízí spoustu cvičebních, posilovacích i rehabilitačních programů nejen pro běžce.
Fotogalerie
Běhání mě začalo bavit a já jsem pomalu zapomněla na svůj původní cíl. Snažila jsem se chodit běhat ob den, ne vždy se zadařilo. V druhé polovině června jsem slavila první tři kilometry, uběhnuté v jednom kuse. Aplikaci C25K jsem dala sbohem, ale stále jsem běhala na vzdálenosti okolo 3-4 kilometrů a snažila se postupně zvyšovat tempo. V srpnu mě sice načas vyřadil z provozu zraněný kotník, po rehabilitaci jsem ale začala prodlužovat vzdálenosti. Z pěti uběhnutých kilometrů se postupně stalo osm, v současné chvíli je mým cílem uběhnout 10 km v jednom kuse. Co bude dál, se uvidí.
Mohlo by vás zajímat
Aplikace coby motivace
Jak jsem již psala v úvodu článku, je spousta lidí, kteří zkrátka jen nazují boty a vyběhnou. Toho bych v tuto chvíli už byla schopná i já, zejména v začátcích mi ale zmíněné aplikace hodně pomohly. Sledovat pomalý, ale přece jenom nějaký postup pro mě bylo hodně motivující. Kromě zlepšujících se čísel v aplikacích pro mě bylo přínosem sledovat další běžce v aplikaci Strava. Ve sledování zón srdeční frekvence mi pomáhala aplikace Zones v bezplatné verzi, doplňkovou pohybovou aktivitu jsem provozovala s pomocí appky Nike Training Club (bezplatná). Jednu dobu jsem zkoušela i řízené běhy v aplikaci Nike Run Club, ty mi ale příliš nevyhovovaly. A protože mám ráda čísla, s oblibou je sleduji nejen ve Stravě, nativní Kondici nebo zmíněných Zones, ale také ve widgetech aplikace Run.
Fotogalerie
Zpočátku jsem běhala se sluchátky, do kterých jsem si pouštěla buďto běžecký playlist z Apple Music, nebo nejrůznější podcasty, poslední dobou mi ale nejvíce vyhovuje běhání bez sluchátek. Žádná speciální sluchátka pro běh jsem si nepořizovala, vystačila jsem si s tradičními AirPody. Pro mě hobby běhání jsou zatím bohatě postačující Apple Watch, láká mě ale i Garmin.
Mohlo by vás zajímat
Kromě bot a oblečení jsem v rámci svých běžeckých pokusů zakoupila ještě podložku na cvičení, set posilovacích gum a masážní válec. Jednalo se o investice v řádu stovek korun, a toto vybavení mi zatím vyhovuje. Pokud chodíte běhat s iPhonem a řešíte otázku, kam s ním, můžete vyzkoušet pouzdra na paži, případně běžecký opasek.
Závěrem
Pokud chcete začít běhat, a věnovat se běhu pouze jako občasnému koníčku, mohou vám aplikace značně pomoci, a zároveň do nich vlastně nemusíte vůbec investovat. Nenechte si namluvit, že bez appek to nejde. Jde. Pro mě představují především užitečnou motivaci, a také mě v nich baví sledovat, jak se (ne)zlepšuji. Pokud si nějaké ty aplikace postahujete, s největší pravděpodobností si vystačíte s jejich bezplatnou verzí. Spíše než do aplikací tedy investujte do kvalitních bot, při jejichž výběru si určitě nechte poradit. Poradenství můžete využít také v oblasti techniky běhu, neuškodí ani specializovaná zdravotní prohlídka. Hodinky, aplikace ani telefon rozhodně nejsou nezbytnými společníky pro běh. U mě osobně ale mělo toto vybavení výraznou zásluhu na tom, že jsem se z gaučového knedlíka proměnila v někoho, koho běh baví, a pro koho se běhání nakonec stalo nejoblíbenější formou pohybu.
Klobouk dolů za článek a hlavně za překonání odporu k běhu a tím k lepšímu životu. Chtěl bych jen poradit všem podobným jednu věc. Podle přísloví někdy míň je víc. Uvědomte si, že jakýkoliv amatérsky provozovaný sport, cvičení, stravování, zdravý životní styl by měl být tzv. udržitelný. Tzn. prakticky napořád dokud to zdraví a věk dovolí. Většinou to bývá naopak, kdy se objeví nápad, předsevzetí, nadšení, lámání rekordů (půl maratony apod.) a po měsících či letech přichází konec, lenost, nechuť, zklamání a v lepším případě pokusy o návrat.
Proto raději vše s mírou (Mírou :-) a trvale. Přeji všem hodně štěstí!
Ja zkousel behat 2x – poprvy jsem striktne behal denne, presne po mesici me to prestalo bavit, asi po dvou letech jsem to zkousel znovu s tim, ze budu behat podle casu a nalady, coz bylo cca 3x tydne a vydrzel jsem to opet jen mesic.
Treba rok bych to nejak vydrzel, ale predstava ze tohle bych musel absolvovat v podstate porad byla naprosto silena.
Proto mam respekt pred lidmi co to dokazi.
PS: Tim nerikam, ze bych byl pecival, diky zamestnani, zahrade… v prumeru denně tech 10 tisic kroku dam, v lete jezdim rad i na kole, ale potit se „den co den“ pri behu jsem zkratka nedal….
Běhám skoro každý den (velmi pomalu) Naučil jsem se za Covidu s kamarádem (ten je cca 30 km daleko) ráno vstát, vzít Airpody, zavolat si a běžet cca 6 km a probrat vše možné i nemožné. Je to skvělý vstup do nového dne. Občas se mi nechce, ale když kámoš napíše, jestli jdu, tak se hecnu a pak jsem rád, že jsem vyběhnul.
Bežíte ku nabíjačke lebo tá hračka vydrží len pár hodín?