Snad každý alespoň někdy slyšel o legendárním projevu, který v roce 2005 pronesl Steve Jobs na půdě Stanford University. Zmíněný projev se téměř okamžitě stal kultovním, a projev samotný se také stal předmětem celé řady analýz. Co je na Jobsově projevu tak zvláštního? Čím se liší od celé řady jiných, precizně zvládnutých projevů? Pojďme si Jobsovu legendární řeč připomenout v dnešním článku.
Mohlo by vás zajímat
Nervozita a přípravy
Psal se 12. červen roku 2005, a Steve Jobs byl pověřen přednesením proslovu před absolventy Stanfordovy univerzity. Jobse znali mnozí zejména z jablečných konferencí jako sebevědomého, pohotového showmana se schopností improvizace, a sršícího vtipem. Jeho žena Laurene ale naopak v rozhovoru pro knihu Becoming Steve Jobs uvedla, že tento konkrétní projev vzbuzoval v jejím manželovi spíše nervozitu. „Snad nikdy jsem ho neviděla nervóznějšího,“ přiznala. Projev na půdě Stanfordu měl pro Jobse velký význam, proto si jej také připravoval a trénoval dlouho dopředu. Snaha a hodiny přípravy, které do projevu vložil, nakonec přinesly své ovoce – záznam projevu na oficiálním youtubovém kanále univerzity má desítky milionů zhlédnutí a desítky tisíc pochvalných komentářů, a tím to zdaleka nekončí.
Překvapivě osobní
Ti, kteří Steva Jobse znali osobně, byli údajně překvapení jistou mírou intimity, kterou Jobs do projevu vložil. Existuje jen velmi málo případů, kdy by Steve Jobs veřejně odhaloval své soukromí a minulost tak, jak tomu učinil v roce 2005 na Stanfordu. Jobs ve svém projevu sdílel kromě jiného také tři příběhy ze svého osobního života. V jednom přiblížil okolnosti svého ukončení vysokoškolských studií, ve druhém se rozpovídal o svém odchodu z firmy v polovině 80. let, a ve třetím se zamýšlel nad smrtí a koncem. Atmosféra na Stanfordu byla z pochopitelných důvodů v té chvíli emotivní již sama o sobě. Svou práci zde v tomto směru nepochybně odvedl i nesporný kult osobnosti, spojený s Jobsem, a pokud připočteme fakt, že se Jobs s publikem podělil o poměrně citlivé okamžiky ze svého osobního života, se kterými se ovšem v jistém směru dokázal každý ztotožnit, je jasné, že úspěch projevu byl minimálně mezi aktuálním publikem zaručen.
Fotogalerie
Legenda mezi projevy
Na popularitě projevu měla nespornou zásluhu také jeho délka. Projev trval dostatečně dlouho na to, aby do něj Jobs vložil vše podstatné, zároveň ale skončil právě včas, takže nikoho nestihl začít nudit. Pro drtivou většinu posluchačů nebylo absolutně žádným problémem udržet pozornost po celou dobu. Díky důkladné přípravě, které se Jobs jistě věnoval s pedantstvím sobě vlastním, se mu navíc podařilo se v projevu tematicky neztratit, ale naopak dovedně propojit všechny tři zmíněné příběhy. Připočtěte pečlivě volená slova, dobře zvládnutou intonaci, a roky zkušeností s promluvami k veřejnosti, a recept na úspěšný projev je na světě.
Mohlo by vás zajímat
Pro všechny nedokonalé
V neposlední řadě Jobsův projev rezonoval i u těch, kteří vysokou školu třeba nikdy nestudovali, neměli žádné zkušenosti s podnikáním, nebo dokonce i u těch, kterým technologie nebo firma Apple vůbec nic neříkala. Jobs ve své promluvě totiž zabrnkal na strunu, která se skrývá snad v každém z nás. Dokázal dovedně poukázat na to, že úspěch se nemusí vyhýbat ani těm, kteří bojují s nepřízní osudu, špatně rozdanými kartami, těm, kteří se dosud potýkali spíše s neúspěchy, a nebo třeba těm, kteří byli odjakživa nějakým způsobem jiní a nezapadali mezi většinu. V projevu si zkrátka nakonec každý našel to své. Považujete Jobsův projev za přeceňovaný nebo legendární? Pokud se vám líbil, která část vás nejvíce oslovila?
Prikladáte moc veľkú vážnosť Steevovi. Bez schopného tímu by bol nikto a nikde… len o nich nepočujeme lebo neboli pred kamerami novinármi a členmi predstaventstva… Niekto ten maskot hold musí byť 🫃 Už len v tej garáži to nebolo len o ňom (a predsalen sa všetkých z tej garáže nakoniec zbavil)