Zavřít reklamu

Pokud se aktuálně rozhodnete pro pořízení Macu, tak ve většině případech získáte v základní konfiguraci SSD o kapacitě 256 GB. Na první dobrou se takto velké úložiště může zdát dostatečné, jelikož ještě před několika roky Apple dokonce v základu nabízel pouhých 128 GB. Pravdou ale je, že existuje hned několik důvodů, proč byste se v dnešní době měli SSD o kapacitě 256 GB obloukem vyhnout. V tomto článku se společně na 5 těchto důvodů podíváme a věřím, že si nákup vašeho budoucího Macu po přečtení rozmyslíte.

Budete se muset omezovat

Hned na začátek je nutné zmínit, že se s SSD o kapacitě 256 GB budete muset omezovat. Ano, prvních pár měsíců rozhodně nebudete mít problém – během nich ale bude postupně docházet k zaplňování SSD, až se nakonec dostanete k blízké hranici plné kapacity. Ve skutečnosti stačí, abyste si po boku klasických dat například stáhli nějakou hru, vložili do úložiště fotky anebo třeba měli stažené nějaké filmy. Kapacita úložiště se opravdu razantně plní a i když se zprvu může zdát 256 GB jako dostatečných, tak věřte, že to tak růžové jednoduše není.

Budoucí náročnost na úložiště

V případě, že se řadíte mezi nenáročné uživatele, kteří nemají v plánu do úložiště nic moc ukládat, tak si můžete říct, že pro vás zmíněné omezování neplatí. To máte sice pravdu, ale jen dočasně. Je nutné si uvědomit, že Mac s Apple Silicon by vám měl bez problémů vydržet více než 5 let. Mířím tím k tomu, jak se za poslední dobu zvyšuje náročnost na velikost úložiště. To znamená, že pokud vám nyní bude 256 GB dostačovat, tak věřte, že za těch pár let bude tato kapacita úložiště jediným důvodem, proč budete uvažovat o upgradu na novější zařízení s větším SSD. A pokud k tomu dojde, neměli byste stejnou chybu provést znova – to je poučení pro jedince, kteří už Mac s 256 GB SSD nyní vlastní.

U novějších MacBooků je pomalejší

Pokud pravidelně sledujete náš magazín, tak jistě víte, že před nedávnem Apple představil a začal prodávat 13″ MacBook Pro M2 a MacBook Air M2. Jak už názvy napovídají, tak tyto stroje přichází hlavně s výkonnějším čipem M2, je ale nutné zmínit, že došlo k razantní změně na poli SSD. Pokud si totiž pořídíte jeden z těchto strojů v základní konfiguraci s 256 GB SSD, tak bude oproti předchozí generaci zhruba o polovinu pomalejší, a to jak z hlediska čtení, tak zápisu. Může za to fakt, že u nového 13″ Pro a Airu s 256 GB využívá jediný NAND čip o kapacitě 256 GB, zatímco předchozí generace využívaly dva NAND čipy o kapacitě 128 GB. I tohle tedy může být důvodem k tomu, abyste se 256 GB variantě vyhnuli.

m2-m1-13-macbook-pro-cipy-nand-rozdil

Externí SSD není ideální řešení

Za větší kapacitu SSD si nechává Apple pořádně zaplatit a jedná se o velmi kontroverzní záležitost. Právě vysoká cena je často důvodem, proč si uživatelé kupují stroje se základní kapacitou úložiště s tím, že pokud jim místo dojde, tak si pořídí výrazně levnější externí SSD. Jak se tento pohled na věc může zdát finančně výhodný, tak věřte, že se nejedná o úplně ideální řešení. Ano, samozřejmě ušetříte, ale už s sebou musíte externí SSD všude nosit a navíc k tomu vám také zabere jeden z konektorů, což může být problém. Neříkám, abyste si nutně kupovali největší úložiště SSD, které vychází o desítky tisíc dráž. Stačí sáhnout o jedinou úroveň výše, se kterou už každý obyčejný uživatel získá dostatek volného místa.

macbook air úložiště

Zapomeňte na virtuální počítače

I přesto, že s příchodem Maců s Apple Silicon jsme přišli o Boot Camp, skrze který bylo možné na jablečné počítače instalovat Windows, tak to neznamená, že ho využít nemůžeme – ba naopak. Stačí, abyste si pořídili nějakou virtualizační aplikaci, která dokáže spustit Windows či jiný operační systém přímo v rámci macOS. Nejznámější je v tomto případě Parallels Desktop, kde Windows na nových Macích funguje na jedničku. Takový virtuální počítač však zabírá desítky, popřípadě stovky gigabajtů v úložišti. Takže pokud jej budete chtít na Macu využít, rozhodně se SSD o kapacitě 256 GB obloukem vyhněte.

Dnes nejčtenější

.