Když jsem se před pár měsíci začal poohlížet po nové židli k mému pracovnímu stolu, ani ve snu by mě nenapadlo, jaký přede mnou stojí oříšek. Vybrat designově hezkou, ergonomickou a v ideálním případě i kvalitní židli bylo totiž téměř nemožné a to i přesto, že na trhu naleznete extrémní množství všelijakých modelů různých tvarů, barev, velikostí a bůhví čeho všeho ještě. Prakticky jediným modelem, který splňoval všechny tyto mé požadavky, byla Mirra s opěrkou TriFlex z dílny Herman Miller, pro jejíž pořízení jsem se nakonec i rozhodl a to jednak pro její skvělé recenze a jednak kvůli doporučení kolegy Romana, který na svou Herman Miller Aeron nedá dopustit. A nyní – po pár měsících sezení na ní – už chápu, proč ji má tak rád.
Mohlo by vás zajímat
Pokud jste už někdy židli k pracovnímu stolu vybírali, zřejmě vám nemusím produkty Herman Miller jakkoliv sáhodlouze představovat. Jedná se totiž o jedny z nejlepších ergonomických židlí na trhu, které proslavil mimo jiné i Steve Jobs, jenž právě na Aeronu sedával ve své pracovně. Já po ní nicméně sáhl nikoliv kvůli Jobsovi, ale kvůli uživatelskému komfortu, který měla podle recenzí nabízet, a samozřejmě i výše zmíněnému designu. Svůj pracovní stůl mám totiž v jednom z rohů obývacího pokoje, kvůli čemuž jsem tak nějak chtěl, aby židle, kterou tam budu “parkovat” a která tedy bude vidět nejen mnou, ale i návštěvami, byla co možná nejhezčí. A troufnu si říci, že to se skutečně povedlo. Už na produktových fotkách se mi Mirra velmi líbila, ale když jsem jí poprvé vybalil z obří krabice, ve které dorazila, designově mi vyrazila dech mnohem více. Je na ní totiž vidět, že si s ní designérský tým skutečně vyhrál a že na ní výrobce využil i kvalitní materiály, které dávají celé židli velmi sympatický náboj.
Fotogalerie
Vraťme se ale ještě chvíli k balení a částečně i technickým specifikacím židle. Jak jsem již psal výše, rozhodl jsem se pro Mirru v kombinaci s opěrkou TriFlex, což je zjednodušeně řečeno ničím nepotažená opěrka zad z tvrdého materiálu připomínajícího plast s jemnou povrchovou strukturou. Na trhu nicméně naleznete i verzi s opěrkou Butterfly, která má tvrdý materiál potažen ještě speciální vrstvou částečně průhledného úpletu, za který si však Herman Miller nechává něco málo připlatit. Já vzal bez úpletu, protože se mi jednak líbila víc a jednak mi přijde tak nějak vzdušnější – minimálně tak alespoň působí. Co se pak týče koleček, vzhledem k tomu, že mám v celém bytě laminátovou podlahu, sáhl jsem po verzi s kolečky uzpůsobenými pro tvrdé podlahy. Máte-li nicméně doma či na pracovišti koberec, k dispozici je i verze s kolečky pro měkké podlahy, která má (alespoň co jsem vyčetl na internetu) tvrdší kolečka za účelem lepší stability a celkového pohybu. Moje verze má kolečka, respektive jejich okraje, z tvrdé gumy, která nemá tendenci drtit smítka při jejich přejíždění a tedy by nemělo dojít k odření podlahy pod nimi. Abych byl upřímný, vzhledem k tomu, že mi tu jezdí skoro každý den robotický vysavač, nejsem úplně schopný říci, zda tomu tak se škrábanci skutečně je či nikoliv, ale v mém případě žádné defekty na ploše, na které se s židlí dennodenně pohybuji, nevznikly. Ve výsledku tak není úplně potřeba kupovat kdovíjaké krycí fólie na zem za účelem její ochrany. Jednak to nevypadá úplně dobře a jednak to zde (nejspíš) potřebovat nebudete.
Jak jsem již nakousl v předešlých řádcích, židle vám dorazí v opravdu mohutné krabici a to z jednoho jediného důvodu – je totiž téměř celá složená. Jediné, co je po jejím obdržení třeba udělat, je jen nasadit na spodní kolečkový “kříž” trubku s pístem a na tu pak už jen nacvaknout sedák. Jedná se tedy o záležitost zvládnutelnou v řádu desítek vteřin a hlavně pak bez nutnosti použití jakéhokoliv nářadí, což je rozhodně fajn. Daleko komplikovanější než sestavení je pak nastavení židle přímo dle vašich parametrů. Výrobce vám sice do balení přibalí i knížečku, dle které je nastavování zvládnutelné, ale zcela otevřeně řečeno člověk jede mnohdy spíš podle pocitu než podle návodu – respektive návodu se snaží držet, ale vyladit židli přesně tak, aby mu byla příjemná a zároveň fungovala tak, jak má – tedy ergonomicky – už musí dle svého pocitu. A že je co ladit. K dispozici totiž máte skutečně extrémní množství nejrůznějších úprav počínaje délkou sedáku, přes klasiky typu výškové nastavení židle či područek až po jejich náklon do stran a tak podobně. Pohrát si dále lze s tuhostí zádového opěradla, které samozřejmě podporuje záklon, a to jak z právě z hlediska záklonu, tak i bederní části, u které je nastavený mechanismus umožňující jak zde opěradlo změkčit, tak i přitvrdit.
Nebudu vám lhát, s židlí se člověk nějakou dobu musí sžít a ideální nastavení budete hledat nejspíš pěkných pár dní, než tak nějak přijdete na to, co je vám nejpohodlnější a zároveň v rámci manuálu a doporučení i nejzdravější. Svou roli ve sžívání navíc hraje i podsedák, který je tvořen pružnou síťovinou a který de facto visí ve vzduchu na speciálně navržené synchronní konstrukci (tedy konstrukci, která se hýbe dle pohybů vašeho těla, díky čemuž by tak mělo být sezení na ní poměrně zdravé, respektive minimálně zdraví škodlivé). To jinými slovy znamená, že se vaše hýždě neopírají o nic tvrdého zespodu, ale formuje je jen vaše váha tlačící jej k síťovině. Podsedák navíc není rovný, ale tvarovaný do pomyslného kopečku, který je nejnižší v části, ze které vychází opěrka zad a pak vepředu, kde podsedák končí. Jakmile se tedy na židli posadíte, budete mít zprvu tendenci “zapadat” hýžděmi do mírné zadní prohlubně, což může být prvních pár dní trochu divné. Jakmile si na to ale člověk zvykne, sedí se mu extrémně pohodlně.
Právě neskutečnou pohodlnost bych rád u Herman Miller Mirra co nejvíce vyzdvihnul. Jakmile si ji totiž člověk přizpůsobí k obrazu svému a zvykne si na ní, bude se mu sedět jako v bavlnce a to za všech situací. Židle se díky synchronní mechanice dokonale přizpůsobuje vašemu tělu, díky čemuž tak není problém pohodlně sedět jak ve vzpřímené poloze, tak třeba i v pololeže, potažmo s hýžděmi kdovíjak nakřivo. Židle nemá problém s absolutně žádným typem sedu a díky tomu na ní tak zvládnete sedět dlouhé hodiny soustředěně a hlavně bez bolesti zad, která mě osobně zejména ve spodní části čas od času trochu trápila. Jasně, dát na ní v kuse celý den by asi nebylo nic moc stejně jako na jakékoliv jiné židli, ale ruku na srdce, opravdu se nejdete v pracovní době najíst, pro kávu, na záchod a tak podobně? V kombinaci s občasnou aktivitou a protažením tedy nebudete mít s celodenní prací problém.
Fotogalerie
V zahraničních recenzích (jelikož českých je k mému podivu jako šafránu) jsem se dočetl mimo jiné také to, že po celodenní práci na židli z ní lidé vstávají večer svým způsobem odpočatí a hlavně energičtí a nikoliv rozlámaní, jak u mnoha jiných židlí bývá. Přiznám se, že ačkoliv jsem těmto řečem tak úplně nevěřil, nyní mohu s čistým svědomím říci, že tomu tak opravdu je. Dříve jsem byl po pracovním dni rozlámaný celkem dost a kvůli tomu zralý na probírací, protahovací procházku. Co ale sedím na Herman Miller Mirra, po dokončení práce se necítím vůbec ztuhle a jsem schopný jít třeba obratem na florbalový trénink, na který bych se jinak při ztuhlosti vzhledem k tomu, že jsem gólman, neodvážil.
Když se nad židlí jakožto nad celkem zamyslím, upřímně marně přemýšlím nad tím, co bych jí vlastně vytkl. Za dobu, co jí mám, mi na ní totiž nevadí absolutně nic a spíš mi přijde, že mě baví čím dál víc. Teprve nedávno jsem si například uvědomil, jak skvěle plynulá jsou její kolečka a jak jednoduché je tedy se na ní pohybovat po větším prostoru. Naprosto zbožňuji i to, jak extrémně je tichá při jakémkoliv pohybu na ní. Ať už na ní sedím rovně, točím se na ní či se houpu, nevydá zkrátka ani zvuk, takže nikoho absolutně neruší. Jasně, můžeme se bavit o tom, že plastová opěrka zad na holou kůži trochu studí či že je na židli spousta nejrůznějších plošek, ve kterých se rád zachycuje prach, ale to mi spíš než negativum židle připadá jako vlastnost produktu jako takového, potažmo materiálu, ze kterého je vytvořen. Jednou za čas židli otřít mi navíc problém úplně nedělá. Jediné, co by podle mě mohl být pro někoho problém, je šířka židle. S mými zhruba 75 kg a 185 cm se na ní vejdu ještě se značnou rezervou, ale prostorově náročnějším lidem bych doporučil si ji raději někde vyzkoušet, než abyste pak byli zklamaní.
Kdybych tedy měl po pár měsících židli Herman Miller Mirra zhodnotit, hodnotil bych jen a pouze pozitivně, protože se jedná o skutečně skvělý kousek, na kterém je radost sedět. Cena je sice na první pohled vysoká, ale garantuji vám, že jakmile na ní pár dní strávíte, pochopíte, proč si Herman Miller účtuje tolik, co si účtuje. Jediné, co je třeba brát v potaz, je fakt, že se jedná skutečně o ergonomickou židli vyvinutou pro sedavý typ zaměstnání a nikoliv o židli, do které máte zapadnout, zaklonit se a například na ní x hodin nehybně hrát. Kvůli tomu byste zde ostatně marně hledali opěrku hlavy, jelikož ta má k ergonomii alespoň dle názoru Herman Miller daleko.
Židle Herman Miller můžete zakoupit (nyní i ve slevách) zde
Po pravdě mě to lákalo, ale vím jak často si dopřeji opření hlavy o opěrku, takže bez toho bych už židli nechtěl.
hezky, ale kdyz zidli na praci, tak jedine spinalis
Ja mam Cosm zidli od Hermana. Mira byl na me moc uzky. Cosm je za me top naprosty. Uzasne vzdusna precizni bez nastavovani. Kovovy zaklad operek ktere nejsou jen tak na paradu