Každý měsíc pro vás vybíráme tipy na zajímavé desky, které se objevily na Apple Music. A jelikož je červen již chvíli za námi, pojďme se společně podívat na to, co se ve streamovací službě Applu urodilo nového.
Mohlo by vás zajímat
Garbage – No Gods No Masters
Už z názvu sedmé studiovky americké kapely Garbage je slyšet angažovanost a nejde o klam, novinka obsahuje ty nejangažovanější texty, jaké kdy Garbage napsali. Z hudebního hlediska to bohužel žádná sláva není, kapele se už nejspíš nikdy nepodaří překonat první dvě desky, v rámci sdělení jde ale o album velmi výrazné a typické pro tuto dobu tak, že i za třicet let podle poslechu půjde odhadnout, kdy je asi tak hudebníci natočili. A zpěvačka Shirley Manson stále zpívá fantasticky, i když jí sem tam ve studiu pro špinavější nebo drásavější efekt protáhli hlas filtry.
Serj Tankian – Disarming Time: A Modern Piano Concerto
Kapelu Systém of a Down není třeba českému publiku představovat, mají tu fanouškovskou základnu, o které se řadě jiných zahraničních kapel ani nezdá. Frontman SOAD Serj Tankian ovšem dovede překvapit nečekaným skokem do úplně jiných žánrů, jeho novinka je totiž kompozice pro klavír. Má necelou půlhodinku, neustále graduje a Tankian v ní dokazuje mnohem širší skladatelský záběr, než jaký by do něj člověk řekl. Podobných odskoků k vážné hudbě se v rocku moc nevidí, o to víc stojí za pozornost Tankianův plán v této vážné poloze následující roky pokračovat. Kdo ví, čeho se ještě dočkáme?
Marina – Ancient Dreams in a Modern Land
Walešanka vystupující dříve jako Marina and The Diamonds podobně jako Garbage na nové desce (i v klipech) reflektuje současné dění a kritizuje nerovnoprávné postavení žen. Dělá to ovšem po svém, jízlivě, pestrobarevně, originálně a zábavně. Marina vždy svůj pop na pomezí elektroniky a alternativního rocku dokázala podávat tak, že si ji prostě nešlo na scéně splést s nikým jiným, a to jí zůstalo i zde. Její hlasová ekvilibristika je fascinující a její použití v mainstreamu vlastně až přidrzlé, o to větší hodnotu ale její hudba v popmusic má. A je dechberoucí, jak ze sebe pořád dokáže sypat výtečné melodie, které v kombinaci s tím hlasem dělají z poslechu desky hotové představení.
Noel Gallagher’s High Flying Birds – Back The Way We Came: Vol. 1 (2011-2021)
Vydávat bestofku, když za sebou máte jen tři studiovky a dvě EP, zní jako drzost. Tuplem když ta bestofka je rovnou dvojdisk, na to se totiž pomalu vejde celý repertoár. Noel Gallagher, kdysi skladatel a kytarista Oasis, byl ale vždycky drzoun, co si dělal věci po svém a nikoho se na nic neptal. A hlavně má svůj rukopis stále pevný, takže si jeho sólová tvorba nijak nezadá i s největšími hity Oasis. Za pozornost stojí ale hlavně deluxe edice, která obsahuje třetí disk s alternativními nahrávkami a mixy, protože dvě nové skladby na základní verzi ten neodbytný pocit, že kupujete znovu tu samou muziku, úplně nerozptýlí.
Tyler, the Creator – Call Me If You Get Lost
Pokud máte ve svém okolí kverulanta tvrdícího, že hip hop je na jedno brdo, pusťte mu rappera říkajícího si Tyler, the Creator. Je svůj, kašle na trendy, v hudbě navazuje spíš na poctivý west coast rap místo vyvoněných MTV hvězd, a hlavně je neuvěřitelně vtipný! Dokáže se smát všemu a všem včetně sám sobě, jeho texty jsou plné narážek i sofistikovaných fórů, které nemají rozesmát jako Ivan Mládek, ale spíš trknout posluchače zpětně, kdy si pobaveně odfrkne nad vší tou komičností světa. Ovšem pozor, Tyler, the Creator není komik ani rapper co dělá před kamerou ksichty. Je to hořkosladký kritik všeho toho marasmu okolo nás a na nové desce se nebojí klidně i minutových glos, což je stopáž vzácná nejen v rámci žánru. Fascinující umělec.
