Kupujete nebo registrujete doménu?

Tisková zpráva: Domény jsou domácí adresy na internetu. Každá lokalita na internetu je dosažitelná pomocí celosvětově unikátní, přesné adresy, skládající se z doménového jména a domény nejvyšší úrovně (TLD): www.domainname.tld Tyto adresy se decentralizovaně přidělují síťovým informačním centrem (NIC). Tato vydávající agentura je odpovědná za přidělování domén v určité části DNS (doménového systému názvů). DNS je hierarchicky strukturovaný, takže pokud jde o doménu nejvyšší úrovně, např. .com, vše, co se nachází nalevo od této domény odpovídá pravidlům příslušného NIC, kterým je v tomto případě Verisign.

Jak tedy podnikatelé a soukromé osoby nabývají práva k doménám .com? Registry jako Verisign nabízejí TLD za regulované ceny registrátorům doménových jmen (např. IONOS), které následně prodávají takto nabyté domény jednotlivcům nebo firmám. Registrace domény jsou však možné pouze tehdy, když dané doménové jméno ještě nebylo registrované. Zájemci o koupi doménového jména, které je již obsazené, musí najít jeho aktuálního vlastníka a nabídnout mu za něj cenu. Jak tento proces vypadá si ukážeme v další části.

Registrace domény 

Registrace domény je poměrně jednoduchý proces a zabere jen několik minut Vašeho času. Když přijdete na vhodné jméno domény, prvním krokem by měla být kontrola, zda je nebo není dostupné. Poskytovatelé domén jsou často vybavení vyhledávacím nástrojem určeným přesně k tomuto úkolu. Po ukončení vyhledávání se zobrazí výsledky dostupnosti daného doménového jména; když už je Vaše vybrané doménové jméno a příslušná doména nejvyšší úrovně obsazená jiným vlastníkem, poskytovatelé většinou nabídnou i alternativní návrhy. Přiřazování domén funguje na principu kdo dřív přijde, ten dřív bere, což znamená, že výstižné a chytlavé kombinace slov ve spojení s oblíbenými doménami nejvyšší úrovně jako .com  či .net jsou opravdu vyhledávanými komoditami. V roce 2013 představila ICANN (Internetová korporace pro přidělování názvů a čísel) sérii nových domén nejvyšší úrovně (TLD), aby předcházela problémům souvisejícím se vzácností domén.

Když je předložená žádost o registraci dostupné domény registrátorovi, předkládá se i žádost na NIC, které je odpovědné za zřízení příslušné domény nejvyšší úrovně pro požadovanou doménu. Zde existuje kompletní registr; tato ‘WHOIS’ databáze je místem, kde se uchovávají všechny uživatelské údaje, včetně kontaktů. Ani uživatelé domén, kteří jsou plně odpovědní za všechen obsah nacházející se pod danou adresou, nejsou považováni za majitele domény. Namísto toho jsou registrace domén založené na smlouvách o pronájmu, které obsahují roční nebo měsíční poplatky přispívající k financování údržby technické infrastruktury. Jakýkoliv zisk, kterého uživatel dosáhne pomocí online projektu pod nějakou doménou, zůstává jemu.

Koupě domény

I když často mluvíme o koupi domény, to, co skutečně kupujeme a prodáváme, jsou práva na používání doménových jmen; přesnější by bylo označit tyto transakce jako pronájmy. Doména je ‘prodaná’ tehdy, když registrovaný vlastník domény přenese svá uživatelská práva na ‘kupujícího’. To z něj však ještě neudělá vlastníka domény. Kupující pouze nabyl práv a povinností předcházejícího vlastníka, a to včetně měsíčních nebo ročních uživatelských poplatků. Pokud chtějí zájemci o koupi nabýt uživatelských práv k doméně, musí nejprve zjistit, kdo je jejich aktuálním vlastníkem. U stránek s oblíbenými koncovkami nejvyšší úrovně jako .com, .org nebo  .net, apod., můžete informace o vlastníkovi najít přes WHOIS vyhledávač ICANN-u. Na druhou stranu, soukromí registrátoři jako IONOS také nabízejí služby, které pomáhají uživatelům při zjištění této informace. Ne vždy však kupující přebírají iniciativu; komerční poskytovatelé specializující se na obchod s doménami často nabízí své kontaktní informace na domovských stránkách dostupných domén. Tento jev známe také jako parkování domén. Existují navíc četné platformy, které navzájem propojují potenciální kupce a prodejce.

Když se prodávající i kupující dohodnou na ceně a platební metodě, dojde k přípravě kupní smlouvy. Ta by měla být vždy v písemné formě a obsahovat formality nezbytné pro transakci: kupující má následně povinnost zaregistrovat se v příslušné NIC WHOIS databázi jako nový vlastník. K tomu se vyžaduje předložení podepsaného formuláře se žádostí o registraci transakce.