Snad není pochybo tom, že se z obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou stala válka technologické. Obě mocnosti se snaží přicházet s inovativními a revolučními řešeními, které jim pomohou předehnat zbytek světa a nastolit dominanci. Nedávné rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa navíc rozvířilo vody, zejména pak kvůli obstrukcím týkajícím se potenciálního zákazu TikToku ve Spojených státech. Ačkoliv státníci tento krok přisuzují zvyšujícímu se napětí a ohrožení národní bezpečnosti, Čína to takto nevidí a naopak podobné provokace vnímá jako pokusy nahradit čínské technologie těmi americkými, které sníží vliv východu. Společnost ByteDance sice vyjednává s Microsoftem o koupi tamních operací, díky čemuž by aplikace mohla nadále nerušeně fungovat, ale to se Číně pochopitelně nelíbí a je možné, že se pokusí vybít zlost na největším západním technologickém gigantovi působicím v zemi, tedy Applu.
Nelichotivě se na adresu Donalda Trumpa i celých Spojených států vyjádřily i dva čínské deníky, podle nichž bylo rozhodnutí poněkud přes čáru a občané žádají nějakou formu odplaty. Dalo by se sice argumentovat tím, že je Čína známá svým špehováním a fušováním do fungování západních systémů, stejně tak podle bezpečnostních expertů hrozilo zneužití aplikace pro propagandu, ale přesto se jedná jen o další přilití oleje do ohně již tak pěkně nažhavených vztahů mezi oběma mocnostmi. Podle tamních deníků má země mnoho způsobů jak se proti rozhodnutí ohradit a může západním společnostem podnikajícím v zemi pěkně zatopit, zejména pak Applu. Nelibě se vyjádřili i uživatelé gigantické sociální sítě WeChat a Weibo, kde kvitovali odplatu Číny a nutnost zasáhnout proti šikaně ze strany Spojených států. Pokud tedy něco Donald Trump dokázal, tak maximálně to, že utvrdil čínské občany v pohrdání západem a nacionalismu.
K celé situaci se vyjádřil i komentátor John Gruber, podle nějž je Apple první na ráně a reálně hrozí, že se Čína pokusí o totéž co předvedla americká vláda. Ačkoliv tak pravděpodobně nedojde k omezování prodejů, či snad napadení tamních jablečných služeb, v případě App Storu bychom si tak jistí nebyli a je dost možné, že se vláda pokusí utáhnout řetěz pomocí dalších regulací. Stejně tak by si Čína mohla vybít zlost i na iCloudu, který jde ruku v ruce s iPhony. Zároveň je nutné podotknout, že Číně nejde tak docela o omezování západních korporací podnikajících v zemi, ale spíše o zesměšnění jejich integrity a nabídnutí jakési alternativy, která uspokojí poptávku a zároveň ukrojí část podílu západním společnostem. Tak či onak, na finální rozhodnutí si ještě počkáme.
Jen trouba se může dožadovat zveřejnění důkazů ze zdrojů tajných služeb, ani Microsoft, AVAST či Eset nezveřejňuje informace, které by informovaly hackery, co se o nich ví a jaké protiopatření mohou očekávat.
Trollové zde zřejmě budou donekonečna podsouvat různé pochybné analogie s kauzou Huawei, ty ovšem vesměs kulhají na obě nohy. Samozřejmě, i aplikace Apple či Microsoft (jako každý software či hardware) obsahují tzv. „backdoor“, sloužící k servisnímu přístupu (který může být i zneužit) … V případě Huawei jde o něco jiného. Jde totiž hlavně o to, kdo přístupem disponuje!
Jednoznačným dokladem nepochopení nebezpečí nekritické sinofilie a iluzí o mírumilovné Říši středu jsou zlehčující a zpochybňující komentáře hlupáků ke kauze Huawei. Přiléhavou analogií by ovšem bylo, pokud by světové vlády a firmy nakupovaly v předvečer II. světové války komunikační zařízení od nacistického Německa či Japonska.
Jen hlupák může věřit úsměvné báchorce, že Huawei může „vzdorovat pokusům o zasahování do své činnosti“ ze strany čínské tajné služby a armády (která koordinuje kybernetickou špionáž a je pod absolutní kontrolou komunistického režimu , úhlavního nepřítele Západu), to je blábol na úrovni tvrzení soudruha Čuby, že „JZD Slušovice je absolutně nezávislá organizace na kterou nemá žádný vliv ÚV KSČ ani StB“ :) Však příznačné je už to, že zakladatel společnosti Žen Čeng-fej je bývalý důstojník armády a dlouholetá předsedkyně společnosti Sun Ja-fang pracovala před nástupem k Huawei na Ministerstvu státní bezpečnosti (analogii máme v ruské softwarové společnosti Kaspersky Lab – na Západě rovněž podezírané ze spolupráce s ruskými tajnými službami – jejíž zakladatel Jevgenij Kasperskij byl absolventem špionážní akademie, školy sovětské rozvědky KGB).
A pokud notoričtí lháři jako soudruh Filip alias agent Falmer anebo čínský maskot Zeman prohlásí, že jde o „umělou kauzu“ anebo „konspiraci obchodních konkurentů“, je to de facto svědectví dosvědčující, že Huawei nemá čisté svědomí.
Pravdu mají ovšem komentátoři, označující kauzu Huawei za kauzu politickou. Jakýkoliv čínský koncern nemůže být považován nejen za standardního obchodního partnera, ale ani za ryze ekonomický subjekt.
V případě maoisticko-konfuciánské despocie — která je založena na absolutní kontrole všech segmentů společnosti i ekonomiky komunistickými úřady a jejich tajnou službou, mezinárodní špionáži a masovém loupení cizích patentů, kopírování zahraničních technologií a zaplavování světového trhu padělky – je obezřetnost i podezření z podvratné činnosti jakékoliv čínské firmy na místě. Není žádným tajemstvím, že čínské tajné služby a bezpečnostní složky disponují 100-násobně větším počtem pracovníků než USA a EU dohromady a např. hackerské skupiny jsou jimi přímo úkolovány (stejně jako v případě ruské „trollí fabriky“ / tzv. Agentury pro výzkum internetu).
A propos: Nejde ani tak o samotné mobily, jako o sofistikované technologie pro servery, datová centra a cloudové služby (procesorové čipy, které mohou sloužit jako zadní vrátka do zahraničních firemních i vládních počítačových sítí).
Vždyť každý ajťák ví, že součástí každého softwaru či hardwaru jsou tzv. „zadní vrátka“ (backdoor), která jsou využívána např. pro servisní přístup, ale mohou být i zneužita. Tudíž velmi záleží na tom, KDO má k těmto „zadním vrátkům“ přístup.
Pokud někdo nevidí rozdíl třeba mezi americkou firmou Apple či Microsoft a firmou čínskou, sídlící v zemi, kde každý sektor společnosti je podřízen kontrole komunistické strany a její tajné služby, pak mu nikdo oči neotevře. Přirovnávat působení západních (evropských, amerických, japonských) a čínských společností a rizikovost jejich produktů je irelevantní. Nejen proto, že jsem ještě například neslyšel, že by americké firmy kradly a kopírovaly čínské patenty a pašovaly kopie čínských výrobků do celého světa.
Rozhodli se „obchodovat s ďáblem“ (např. stažením aplikací z Applestoru umožnujících Číňanům neomezeně surfovat po internetu), tak ať si teď nestěžují že je ďábel svině.
Nikdo je ke kšeftům s Komoušema nenutil.