V posledních měsících nás čím dál tím větší množství služeb pod záminkou šíření nákazy covid-19 vyzývá, abychom sdíleli svá data s ostatními uživateli, respektive s firmami, které tyto služby poskytují. Všichni bez vyjímky se vždy zaštiťují tím, že je sdílení dat přece anonymní a nikdo neví, že ten či onen počítač nebo mobil používáte právě vy. Dokonce ani GDPR a podobné věci neuznává IP adresu jako konkrétní „osobu“ a neztotožňuje ji s vámi. Dokud zkrátka neřeknete, že daný počítač nebo telefon používá Jožko Mrkvička a tím Jožkem Mrkvičkou jste vy, je vše podle PR většiny společností anonymní.
Pokud nyní nebudu spekulovat nad tím, že vás sleduje vláda nebo po vás jde rovnou někdo od iluminátů, mají informace, které poskytujete v rámci jejich sdílení největší hodnotu pro marketingové aktivity. Cílená reklama je v posledních letech tou nejcennější komoditou ve světě inzerce. Problém, který osobně vidím v sdílení informací, spočívá v tom, že inzerenti nebo velké společnosti, které cílenou inzerci prodávají, nemusí vědět, kdo jste. Stačí jim, že vědí, jaké návyky má uživatel daného telefonu nebo počítače. Je jim zcela jedno, jestli se uživatel jmenuje XXYY nebo Jožko Mrkvička. Stačí jim, že vědí, kolik oslazené vody denně vypije, jak často chodí tam, kde prodávají mleté hovězí v housce nebo že často hledá informace o nových teniskách. Jakmile tyto informace mají poskytovatelé inzerce, mohou na dané zařízení cilit svoji reklamu.
Problém je právě v tom, že v ten moment je již nemusí vůbec zajímat, jestli si nové tenisky, novou příchuť sladké vody nebo kousek mletého v housce koupí Jožko Mrkvička nebo nějaký uživatel smartphone XXYY. Je tedy pravda, že veškerá data jsou anonymizována a vlastně si nikdo nedovolí, i když by to pro něj nebyl až tak velký problém, přiřadit konkrétní jméno ke konkrétnímu telefonu nebo počítači. On to však ani nepotřebuje a vlastně by mu to bylo celkem k ničemu. Stačí, že má informace o tom, co uživatele tohoto telefonu nebo počítače zajímá a čemu se věnuje.
To, co je však neotaznější je fakt, zda nám tato situace má vůbec vadit. V současné době není příliš velký problém zapnout na svých zařízeních anonymní prohlížení, zakázat sdílení polohy a dalších dat a nepovolovat uložení Cookies. Ovšem jediné, čeho tím dosáhnete je, že se vám nebudou objevovat relevantní články, reklamy a nabídky. Nikdo nebude tušit, že se zjímáte o tenisky a tak vám místo nich budou weby servírovat reklamy, ve kterých se objeví něco, co si nikdy v životě nekoupíte, protože je to zcela mimo váš fokus.
Mám jen já ten pocit, že článek vyznívá tak, že tenhle stav věcí je v podstatě naprosto v pořádku?
Nezlobte se, Romane, ale takto ten článek opravdu nevyznívá, navíc ve 3 odstavcích popisujete dokola pořád to stejné a závěr je opravdu nepřehledný a nejasný. Btw. v češtině se nepoužívá slovní obrat „je nejotaznější“, chápu, že je to ze slovenského „je otázne“, ale přesto. Ale to je jen detail. Nic ve zlém.
Ale abych jen nehaněl, článek má moc zajímavé téma, o kterém drtivá většina uživatelů vůbec nic neví a vůbec to neřeší, dokud se jim „něco“ nepřihodí. Určitě by bylo dobře udělat nějakou sérii článků na téma „anonymita“ v kyberprostoru.
Marku, tento slovní obrat se používá i v češtině. Je ale pravda, že ne úplně často :)