Zavřít reklamu

Dotykový proužek Touch Bar je součástí MacBooků Pro již od roku 2016, od loňska pak dokonce součástí nedílnou. I přesto mu však stále mnozí jablíčkáři nemohou přijít na jméno a označují jej jako naprosto zbytečnou věc, která jim u stroje nedává v podobě, jakou má nyní, smysl. Za sebe však musím říci, že čím déle MacBook s Touch Barem používám, tím větší smysl mi začíná dávat. Za zbytečný bych si jej proto rozhodně nedovolil označit. 

Touch Baru musely u MacBooků Pro ustoupit funkční klávesy Fn, které šlo sice využít při správném nastavení na relativně velké množství úkonů, avšak je důležité si uvědomit, že tyto úkony byly de facto fixní. To Touch Bar je v tomto směru písnička zcela jiná, jelikož se dokáže inteligentně přizpůsobit vámi spuštěné aplikaci, se kterou začne záhy kooperovat a vy jste díky němu schopní jejího jednoduššího ovládání – pokud o něj tedy stojíte. Chápu, že pro mnohé z vás nemusí být aktivace nejrůznějších funkcí aplikace přes Touch Bar tím pravým ořechovým, ale pokud se jej naučíte využívat na maximum, myslím, že vám již Fn chybět rozhodně nebudou.  Důležité je však znovu poznamenat, že je nutné se jej naučit používat a to v ideálním případě na maximum nebo minimálně intenzivně. Jedině tak totiž dokážete jeho kouzlo náležitě ocenit. 

Učení se s ním nemusí být zprvu úplně jednoduché, protože je přeci jen nezvyk “přepínat” z fyzických stisků kláves na dotyky u Touch Baru. Totéž se dá říci i o přizpůsobení Touch Baru jako takového, které je dle mého pro jeho maximální využití též velmi důležité, jelikož vás de facto “donutí” používat vaše oblíbené prvky, ke kterým vám poskytne rychlý přístup. Přizpůsobovat navíc nemusíte jen pomocí nativních možností, ale i nejrůznějších utilit, které lze stáhnout běžně na internetu. Osobně používám například utilitu, která do Touch Baru promítne aplikace z mého Docku po stlačení určité klávesové zkratky, díky čemuž si je přes něj můžu rychle a jednoduše spouštět. Jasně, není to nic, co bych nebyl schopen udělat tahem prstu po trackpadu, avšak přijde mi příjemnější, když jsem tyto věci schopen udělat vyloženě v klávesnicové části. Za zmínku ale stojí třeba i utilita, která dodá Touch Baru haptickou odezvu projevující se na trackpadu Macu, díky které je jeho využití zase o něco “fyzičtější”. Na druhou stranu lze samozřejmě “chytrý” Touch Bar zcela deaktivovat a nechat si na něm zobrazovat klasické funkční klávesy, díky čemuž se skoro dostanete na klávesnici bez něj. 

Podtrženo, sečteno – Touch Bar není určitě věc, bez které by se nedalo žít. Na druhou stranu však otevírá velmi zajímavé možnosti využití klávesnice, díky kterým se dá pracovat rychleji, efektivněji nebo minimálně pohodlněji. Jde jen o to jej vnímat nikoliv jako pokus o revoluci, která se nepovedla, ale spíš jako snahu o zpříjemnění zaběhlé klasiky, jelikož jedině tak bude dávat smysl. Revoluční totiž rozhodně není a nemá smysl si to nalhávat. Práci na Macu však dokáže zpříjemnit opravdu slušně – stačí jen vědět, jak jej k tomu využít. 

Dnes nejčtenější

.