Jméno Jerry Manock bohužel spoustě lidí nic neřekne, jedná se ale přitom o člověka, jehož role v historii společnosti Apple byla velmi významná. Jerry Manock je někdy také nazýván otcem skupiny, která měla v Applu na starost průmyslový design, a stál u zrodu i vývoje řady významných jablečných produktů. Dnes šestasedmdesátiletý muž, který se podílel například na vzniku počítače Apple II, poskytl interview serveru Cult of Mac, a podělil se v něm o několik barvitých příběhů z jablečné minulosti.
Po absolvování Stanfordovy univerzity začal Manock nejprve podnikat na volné noze, když mu v roce 1977 zavolal Steve Jobs s nabídkou, aby se připojil k jeho startupu. Manock podle svých vlastních slov považoval práci v Applu za další z projektů z oblasti elektronického designu, a rozhodl se na Jobsovu nabídku kývnout. Mezi jeho první úkoly patřil návrh šasi pro počítač Apple II. Osobní počítače v té době rozhodně nebyly samozřejmou součástí všech domácností a využívali je spíše ti, kteří byli zapáleni do výpočetní techniky, Jobs ale i přesto chtěl, aby stroje od Applu vypadaly co nejlépe. Jobs Manocka postavil před šibeniční lhůtu v délce dvou měsíců, Manock si za svou práci řekl o 1800 dolarů s tím, že pokud mu Apple zaplatí do deseti dnů, může zaplatit méně.
Mohlo by vás zajímat
Vítěz jménem Apple II
Apple II se pro začínající Apple stal hitem. Tak velkým hitem, že se Manock dokonce pokoušel zpětně vyjednat licenční poplatek ve výši jednoho dolaru za každý prodaný kus, na což Jobs pochopitelně nepřistoupil. „Řekl mi:’Kdybys věděl, kolik kusů Apple II se v dalším roce prodá, věděl bys také, že něco takového nemůžu udělat‘,“ vzpomíná Manock. Jobs mu nabídl, aby se stal pátým zaměstnancem vzkvétajícího Applu, Manock ale trval na tom, že zůstane na volné noze a pro Jobse bude pracovat za hodinovou mzdu. Když se Apple stal v prosinci roku 1980 veřejně obchodovatelnou společností, Manock svého rozhodnutí zůstat na volné noze začal litovat – člověk, který se namísto něj stal pátým zaměstnancem Applu, získal prakticky přes noc hodnotu 75 milionů dolarů. Někteří se v této souvislosti Manocka ptali, zda byl kvůli tomu naštvaný, on to ale popírá. Apple s ním prý zacházel dobře. „Nelituji ničeho, co se týče toho, co jsem udělal a co se mohlo stát. Byli ke mně velmi velkorysí, dávali mi za mou práci bonusy. Zacházeli se mnou dobře,“ vzpomíná Manock.
Hity i omyly
Každý počítač, který Manock navrhl, se ale nestal masivním hitem. Příkladem může být Apple III, který přišel po veleúspěšném Apple II. Manock na designu tohoto počítače neshledává nic špatného, a vzhled počítače nevadil ani uživatelům. Apple III ale nebyl příliš spolehlivým počítačem a u lidí si nezískal dostatečnou důvěru. Manock vzpomíná na to, jak si lidé v Applu až příliš pozdě uvědomili, že Apple III není zralý na veřejné uvedení. Steve Jobs při příležitosti představení počítače uspořádal mimo jiné exkluzivní večírek pro vybrané v Disneylandu, kam v té chvíli nikdo jiný neměl přístup. Bylo příliš zkrátka pozdě na to vzít cokoliv zpět. Manock zpětně toto rozhodnutí pokládá za velkou chybu.
Mohlo by vás zajímat
Počátkem osmdesátých let minulého století se Manock oficiálně stal zaměstnancem Applu – získal pozici korporátního manažera pro produktový design. Začal pracovat na projektu Macintosh, a je také jedním z těch, kteří opatřili první Macy svým podpisem. Manock svou práci na projektu Macintosh za své největší potěšení. Vzpomíná na to, jak firma měla dostatek peněz, které si mohla dovolit investovat do designu, a jak absolutně nemusel škemrat o finanční prostředky. „Měl jsem možnost vytvářet prototypy a modely,“ uvádí. „Bylo to celkově neuvěřitelné přijetí, a velmi, velmi potěšující,“ dodává. Poté, co byl první Macintosh vydán, opustil Manock – podobně jako řada dalších lidí z týmu – společnost Apple. Cítil se vyhořelý. Se svou ženou a dětmi se přestěhoval do Burlingtonu ve Vermontu, kde měl původně zůstat po dobu šesti měsíců. Nakonec se zde usadil natrvalo a provozuje zde svou vlastní designérskou společnost.
Poslední setkání s Jobsem
Manock i po přestěhování zůstával s Jobsem v kontaktu – zhruba třikrát do roka si poslali e-mail. Jednoho dne se rozhodl Jobsovi nabídnout, aby v rámci jedné ze svých cest navštívil také Burlington. „V té době ho poznali všude, kam přišel,“ vzpomíná Manock, a dodává, že kamkoliv se Jobs hnul, byl obklopen doslova davem lidí. Jobs právě z tohoto důvodu Manockovu nabídku odmítl a raději se rozhodl strávit čas se svou rodinou. Po roce 2000 se ale Manock vydal do San Franciska. V té době vlastnil zhruba pětatřicet akcií Applu, a rozhodl se navštívit jedno ze setkání akcionářů. Jobsovi o své plánované návštěvě neřekl a na setkání usedl se svou ženou do čtvrté nebo páté řady. Manock vzpomíná, jak si Jobs z pódia prohlížel publikum, poznal ho a jemu i jeho ženě krátce zamával. Pravé překvapení ale přišlo až na konci Jobsova projevu, kdy jmenovitě Manocka i jeho ženu ještě předtím, než se publikum rozešlo, zmínil. Když Manock zavzpomínal na to, jak Jobs přede všemi zmínil jeho jméno v souvislosti se zásluhami na Apple II, Apple III a Macintoshi, načež se dočkal potlesku vestoje, nedokázal se ubránit dojetí. To bylo naposledy, co Manock Jobse viděl.
Zapomenutý zaměstnanec
V současné chvíli to ale spíše vypadá, že Apple na Manocka zapomněl. Firma například některým svým bývalým zaměstnancům čas od času posílá své nejnovější produkty – Manock ale na seznamu těchto zaměstnanců není. On sám v této souvislosti uvádí, že ignorace vlastní minulosti je pro Apple v jistém směru typická. Před několika lety se Manock spolu s dalšími bývalými zaměstnanci Applu rozhodl ve firmě navštívit Jonyho Iva. Ten ale den před plánovanou návštěvou setkání bez udání důvodu zrušil.
