Pokud jste o čínské společnosti TCL nikdy neslyšeli, pak vězte, že se jedná o druhého největšího výrobce televizí a displejů na světě, přičemž před ním je už jen Samsung. Po úspěšném dobytí Číny a z velké části Spojených států se tento gigant rozhodl roztáhnout křídla a podmanit si také Evropu, kde sice působí již hezkou řádku let, ale až nyní začíná být o jeho televizory větší zájem. O to větší překvapení možná pro některé z vás bude, že se o desetinu výroby stará obrovský výrobní komplex schovaný v polském městě Żyrardów, zhruba půl hodiny cesty od Varšavy. Právě tam se děje veškerá magie, kterou zařízení od TCL oplývají. A právě do té nás TCL pozvalo, díky čemuž jsme měli možnost nahlédnout za jjeí oponu, postavit si představitele společnosti na potítko a zjistit, v čem že se vlastně společnost tak liší od konkurence.
Mohlo by vás zajímat
Továrna jako každá jiná? Ne tak docela
Po noci strávené na letištním hotelu nám zavolal Marcin, manažer tamní továrny, o kterou se poctivě stará už 16 let a zároveň se podílí na jejím dalším rozvoji. Jeho sršící optimismus a neskrývané nadšení dávaly jasně najevo, že se máme na co těšit a něco podobného nikdo z nás pravděpodobně ještě neviděl. Po krátkém seznámení se zbytkem novinářů v hotelovém lobby si nás vyzvedl řidič společnosti, který nás úspěšně protáhl valnou částí Varšavy a o nedlouho později jsme se již řítili po jedné z dálnic do přes 50 kilometrů vzdáleného městečka Żyrardów. V něm se v současnosti nachází 5 výrobních linek, které dohromady tvoří obrovskou fabriku TCL. Marcin příliš neotálel a po krátkém představení společnosti započal s prohlídkou.
Továrna stojí již od roku 1997 a za ta léta prošla řadou úprav a rozšíření, která původně malou nenápadnou továrnu proměnila na největší evropský výrobní komplex tohoto giganta. Svou premiéru si zde kdysi odbyly také staré katodové televizory od značky Thomson, s níž se TCL dlouhou dobu o továrnu dělilo. Nakonec však byl Thomson touto korporací spolknut a od roku 2007 spadá pod téže značku. V té době se pochopitelně přesedlalo na moderní technologie, a to LCD a nejnovější IPS panely.
Překvapivější je ale samotný objem výroby, který se hravě může měřit i s těmi největšími výrobců. Ročně totiž TCL celosvětově vyrobí 36 milionů kusů televizorů a necelá desetina, tedy 3,6 milionu, pochází právě z polské továrny. Během loňského listopadu navíc padl nový rekord, a to 310 tisíc kusů vyrobených za pouhý měsíc (průměrně se přitom zvládá měsíčně vyrobit „jen“ zhruba polovina). Průměrný roční objem jsou ale cirka 2 miliony kusů. Společnost má také možnost na zakázku montovat zařízení pro jiné společnosti, které se touto skutečností ale raději příliš nechlubí, jelikož svá zařízení zpravidla vydávají za zcela vlastní.
Co se procesu výroby týče, příliš se neliší od ostatních výrobců a díky několika jednoduchým krokům, jenž musí pracovníci dodržovat, si udržuje vysokou úroveň efektivity. Jako první přichází na řadu instalace softwaru, jeho zabezpečení a především základní nastavení, s nímž televizor dorazí do obýváku zákazníků. Můj zvídavý dotaz směřoval na to, zda továrna disponuje vlastním IT týmem, jenž dohlíží na případné útoky a prolomení bezpečnosti. Marcin mě však uklidnil, že si i na tento aspekt dává v dnešní době společnost pozor a specializované, trénované pracovníky pochopitelně má.
Po softwarové části přichází na řadu montáž, která je díky předpřipraveným a namontovaným obrazovkám poměrně rychlá a jednoduchá. O prvotní složení se totiž starají partnerské továrny ve městech Chengdu, Huizhou a v poslední době dosti skloňovaném Wu-chanu. Z prefabrikátu tedy stačí jen sundat kryt, obohatit tělo televize o pár elektronických vnitřností, vše opětovně smontovat a poslat dál. Vše řídí propracovaný systém a u každé linky se nachází počítač, jenž kontroluje správnost montáže a v případě chyby daný kus nepustí dál. Kromě toho počítač přiřazuje každému kusu unikátní sériové číslo, díky kterému je snadno dohledatelný a v případě poškození ho lze stáhnout z oběhu. Celkové procento podobných případů se ale díky vysokému počtu kontrol pohybuje pouze v několika promile. Společnost dokonce disponuje i vlastním vysíláním, kde pokrývá všechny nutné standardy stanovené Evropskou Unií a Spojenými státy.
Nadčasové technologie budoucnosti a vize TCL. Co skrývá pod pokličkou?
O poznání zajímavější byla kontrola kvality a testovací část, která spočívá v bouchání gumovou paličkou do zad televizoru a sledování toho, jak reaguje. Takto se zjišťují případné špatné kontakty, což je velmi často kamenem úrazu. Podle Marcina jsou dokonce závady z 98% zapříčiněny právě nedostatečným doléháním komponentů. Pak přichází proces balení, který je z valné části automatizovaný a operátor jen dává pozor na to, aby bylo zařízení dostatečně chráněné a případné riziko poškození při transportu se minimalizovalo co nejvíce. To ale ještě zdaleka není konec, továrna se totiž může pochlubit ještě celou řadou testovacích místností, kde končí 3,5% z celkového vyrobeného objemu. Testy mají za cíl odhalit, zda televizory zvládnou i drsnější, nestandardní podmínky včetně mrazu, horka, či rychlých změn teplot. Právě kvůli tomu nás Marcin spolu s dalšími kolegy zavedl do pokoje, kde se teplota pohybovala kolem 45 až 50 stupňů a saunu si v něm aktuálně užívalo zhruba 100 kusů televizorů. Další místnost naopak skýtala teplotu v rozmezí -20 až -40 stupňů, avšak z pochopitelných důvodů jsme měli možnost nahlédnout jen přes tvrzené prosklené dveře. Nechyběl samozřejmě ani drop test, tedy házení televizorů z velké výšky, zkouška jak velké napětí kus zvládne a vibrační deska spolu s plošinou, jež testuje uchycení zařízení na zdi.
Fotogalerie
Tím naše prohlídka skončila a my byli zavedeni do malé, ale útulné konferenční místnosti, kde na nás čekal Marek Mackiejewski, ředitel výroby a implementace technologických postupů pro Evropu, jenž nás seznámil pomocí krátké prezentace s plány do budoucna a podrobnějšími informacemi. Kromě chystaných modelů jsme se dozvěděli také něco o plánovaných investicích do nové generace televizorů, jež mají činit až 14 miliard dolarů, a speciálních displejích uLED, mLED a JOLED, které TCL hodlá využít v rolovacích a skládacích obrazovkách, případně v chytrých kokpitech automobilů budoucnosti. Nechyběla zmínka o umělé inteligenci, na níž gigant aktivně pracuje a má dokonce vlastní výzkumný tým ve Varšavě, a adaptivní gamě, která rozezná, v jakém módu se televize nachází a podle toho se přizpůsobí obrazu. Čestné zmínky se dočkala také technologie Dolby Atmos, jíž disponuje například soundbar Onkyo spadající pod značku TCL, a HDR 10+, které zajišťuje dokonale ostrý obraz. Letos má navíc pro high-end modely dorazit také aktualizace na Android 10 a ovládání pomocí hlasu. Společnost se zaměřuje kromě LCD A OLED zejména na výrobu QLED panelů. Zdaleka nejlepším rozlišením se ale může pochlubit vlajkové loď X10, jež disponuje tak QLED panelem, tak miniLED, tedy dodatečné vrstvy materiálu, která zlepšuje barevnost. Dohromady je tak k podsvícení využito 15 360 diod rozdělených do 768 zón, které aktivně nastavují local dimming, tedy částečné ztmavování, a kalibrují kontrast „za pochodu“.
Mohlo by vás zajímat
Snažte se věci rozbíjet aneb Desatero testování
Těsně po této krátce vsuvce nás Marek vyzval, ať využijeme tamního vybavení a otestujeme několik televizorů, které byly k dispozici. Nechybělo ani několik ovladačů, subwooferů, soundbarů a celá řada dalších vychytávek, s nimiž jsme si mohli pohrát. Zatímco kolegové využili benchmarku a porovnávali jas a barevnost jednotlivých modelů, my se okamžitě pustili do testování herního módu modelu X10 a výsledky nebyly příliš překvapující. Nastavení odpovídalo přesně tomu, co sliboval výrobce a dokonce se nám povedlo vyštrachat i několik možností navíc. Kromě všech standardů HDR nabízel televizor také Dolby Atmos, Hbb TV 2.0 a svítivost až 1100 nitů. Výrobce tak v hodnotách měření nelhal, ba naopak. Jedinou vadou na kráse bylo dlouhé načítání a prodleva, která při přepínání mezi HDMI porty nastávala. Latence byla ale jinak excelentní a kromě samotných barev zařízení překvapilo také responzivitou, která odpovídá zhruba 20 milisekundám. A není se čemu divit, model X10 šel na trh s cenovkou 65 tisíc, tudíž se rozhodně nejedná o dostupný kus cílený na masy.
Fotogalerie
Testovat jsme mohli takřka cokoliv a všechna zařízení byla v základním nastavení, tudíž si TCL v tomto ohledu nanejvýš věřilo a nechalo nás odhalit i chyby, které by se jinak konkurenční společnosti snažily co nejvíce zakrýt. Pro porovnání v místnosti stálo i několik televizorů od Samsungu a LG, s nimiž bylo také možné libovolně manipulovat. Rozhodně jsme tedy byli vděční za celkovou otevřenost Marka i Marcina, kteří se ničím netajili a naopak přiznali také drobné vroubky, jimž se televize zkrátka občas nevyhnou.
Podtrženo, sečteno – exkurze do komplexu TCL předčila naše očekávání. Popravdě jsme se obávali zbytečného PR a marketingových řečí, avšak opak byl pravdou a společnost příjemně překvapila. Uvidíme, s čím se tento čínský gigant vytasí příště, ale soudě dle jeho nabitého programu to vypadá, že se máme na co těšit. A na závěr naší skromné reportáže vás můžeme nalákat snad jen na to, že výrobce hluboko v útrobách polských i čínských továren začne kutit také cenově dostupnější modely s přelomovými technologiemi, které vám vytřou zrak.
Pekny clanek, diky