Ronald Wayne se do historie zapsal jako člověk, který se mohl stát díky Applu miliardářem. Když byli v roce 1976 Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne oficiálně zapsáni jako spoluzakladatelé firmy, vlastnil Wayne desetiprocentní podíl v nově vzniklé společnosti. Pouhých dvanáct dní po oficiálním zahájení její činnosti ale získal pocit, že jen postává ve stínu dvou intelektuálních velikánů, a rozhodl se svůj podíl prodat za „pouhých“ 800 dolarů.
Fotogalerie
Bez milionů
„Bylo mi čtyřicet a těm klukům dvacet,“ uvedl později v rozhovoru pro magazín Cult of Mac, a dodal, že pokud by se rozhodl v Applu zůstat, stal by se s největší pravděpodobností „nejbohatším mužem na hřbitově“. Ron Wayne by se dal označit za nešťastného šťastlivce, který vyhrál loterii, ale ztratil los. Na rozdíl od Steva Jobse nebo Steva Wozniaka se mu nikdy nepodařilo stát se multimilionářem. Aby mohl i nyní bez problémů platit své účty, prodává v aukci svůj kompletní Apple archiv, čítající nejrůznější originální dokumenty a další artefakty.
Ronaldu Wayneovi je dnes 85 let a obývá dům za 150 tisíc dolarů v nevadském Pahrumpu, 16 mil na západ od Las Vegas. Zdrojem obživy jsou pro něj šeky v rámci sociální podpory a prodej vzácných známek a mincí na internetu.
Nikdy se nevzdat
Ronald Wayne se narodil v Clevelandu v Ohiu v roce 1934. Po studiu na newyorské School of Industrial Arts vycestoval v roce 1956 do Kalifornie. Poprvé se do byznysu pokusil dostat skrze společnost, prodávající herní automaty, brzy ale zjistil, že není nejvhodnějším kandidátem pro podnikání. Rozhodně ale nebyl člověkem, který by se snadno vzdával. I když ho jím založená společnost přivedla k bankrotu, vždy dokázal zaplatit těm, kteří pro něj pracovali. Od akcionářů pak jejich akcie odkoupil zpět na cenu v plné výši.
Osudové setkání v Atari a první logo
V sedmdesátých letech působil Wayne ve společnosti Atari, kde se spřátelil se Stevem Jobsem a Stevem Wozniakem. Wozniak Waynea obdivoval pro jeho dlouholeté zkušenosti, dovednosti a kreativitu, Wayne si zase na Wozniakovi cenil jeho přátelského postoje:“Kdybyste si měli vybrat mezi Stevem Jobsem a kostkou ledu, zvolili byste led pro jeho vřelost,“ uvedl. Na Jobsovi zase Wayne obdivoval jeho odhodlání, se kterým si vždy šel za svým.
Když o něco později Jobs zakládal Apple, přizval ke spolupráci právě Waynea. Jedním z Wayneových prvních úkolů bylo navrhnout právní smlouvu, která by definovala role všech tří spoluzakladatelů. Wozniak s úžasem vzpomíná, jak Wayne smlouvu sepsal během chvilky „z hlavy“. Wozniak byl podle ní odpovědný v první řadě za elektrické inženýrství, Jobsovi k této odpovědnosti přibyla ještě odpovědnost za marketing, Wayne měl dohlížet na mechanické inženýrství a dokumentaci.
Ronald Wayne byl ale také autorem historicky úplně prvního loga společnosti Apple. To se neslo ve stylu viktoriánské dřevořezby a znázorňovala Isaaca Newtona, sedícího pod jabloní. O necelý rok později bylo Waynem navržené logo nahrazené známou siluetou nakousnutého jablíčka – jeho autorem byl Rob Janoff.
Netrvalo dlouho a Wayne se rozhodl svůj podíl v Applu prodat za 800 dolarů. „Nikdo nemohl předpovídat, co se z Applu stane,“ uvedl později.
Když se v roce 1980 stala společnost Apple veřejně obchodovatelnou, pracoval Ronald Wayne v malé firmě s názvem LDF Semiconductors. S Jobsem a Wozniakem byl i nadále v kontaktu a čas od času se všichni sešli. Jobs v roce 2000 pozval Wozniaka do San Francisca na představení nových Maců, zajistil mu letenky první třídou i osobního řidiče. Po konferenci se všichni tři spoluzakladatelé Applu sešli na dlouhém obědě v kantýně Applu a zavzpomínali na staré dobré časy.
Fotogalerie
Ničeho nelitovat
Jedinou věcí, kterou ale Wayne podle svých vlastních slov lituje, byla zmíněná původní smlouva, kterou pro Apple vytvořil. Nedlouho poté, co poobědval se svými bývalými kolegy, objevil Ron v novinách reklamu obchodníka s autogramy. Vzpomněl si, že na zmíněnou smlouvu akorát sedá prach, a prodal ji obchodníkovi za 500 dolarů. Ta byla ale v roce 2001 vydražena za 1,6 milionu dolarů.
Vypadá to, že smůla provází doživotně. V jednom z rozhovorů se například podělil o to, jak byl ve svých sedmdesáti letech okraden o celoživotní úspory. Aby ztrátu nahradil, musel prodat svůj dům. Přestěhoval se do skromnějšího obydlí a rozhodně nebudí dojem člověka, který by vše vzdal a stěžoval si na nepřízeň osudu. „Prostě se zvednu a jdu dál,“ uvedl. „Nechci své zítřky marnit stěžováním na včerejšky,“ dodal.
