Ta nejzvučnější jména, spojená s jablečnou společností, zná asi každý z nás. Slýcháme je ve spojitosti s tiskovými prohlášeními, novými produkty a službami, nebo v rámci Keynotes. Většina z nás také dobře zná tváře jejich nositelů. My se vám v našem novém seriálu pokusíme přiblížit i příběhy předních osobností Applu a ukázat je i z trochu netradiční stránky. V tomto díle vám představíme Johnyho Sroujiho.
Fotogalerie
Mohlo by vás zajímat
Johny Srouji působí v Applu jako senior viceprezident pro hardwarové technologie. Patří mezi členy nejvyššího managementu a zodpovídá se přímo Timu Cookovi. Do cupertinské společnosti nastoupil Srouji v roce 2008, kdy vedl tým, odpovědný za první Applem navržený procesor. Podobně jako někteří jiní zaměstnanci působil i Srouji před svým nástupem do Applu ve společnostech IBM a Intel, kde pracoval převážně na pozicích, spojených s vývojem a designem. Srouji absolvoval technologický institut v Izraeli, kde získal bakalářský i magisterský titul v oblasti výpočetní techniky.
Šedá eminence za iPadem Pro
Bloomberg označil Johnyho Sroujiho jako nejdůležitějšího výkonného zaměstnance Applu, o kterém nejspíše slyšelo nejméně lidí. Je pravda, že navzdory důležitosti Sroujiho role v Applu je jeho jméno podstatně méně známé, než jména jiných důležitých lidi v managementu firmy. Významnou práci odvedl relativně nedávno například při vývoji iPadu Pro.
Tablet, kterým chtěla jablečná společnost vyjít vstříc zejména profesionálům z nejrůznějších oborů, měl být původně osazen procesorem A8X, který poháněl například iPad Air 2, představený v roce 2014. Vydání tabletu se ale neustále odkládalo. Postupem času došel Apple k závěru, že tablet bude vydán spolu s iPhonem 6s, osazený tehdy žhavou novinkou – čipem s označením A9.
Byl to právě Srouji, kdo dal bleskurychle dohromady tým, odpovědný za to, aby byl nový iPad Pro vybaven pokročilejším čipem A9X. Práce na procesoru byla navzdory šibeniční lhůtě dokončena včas a iPad Pro s ohromujícím výkonem mohl úspěšně spatřit světlo světa. Odměnou se Sroujimu stal mimo jiné prosincový bonus v podobě 90 tisíc akcií Applu a povýšení do nejvyššího managementu.
Od píky
Když Steve Jobs v roce 2007 s velkou slávou představil světu první iPhone, byli si v Applu všichni velice dobře vědomi nedostatků nového smartphonu. První iPhone postrádal přední kameru, výkon baterie nebyl kdovíjak oslnivý a pokulhávala také konektivita. Podle jednoho z bývalých inženýrů Applu bylo na vině kromě jiného i to, že přístroj byl poskládán ze spousty komponentů, pocházejících z nejrůznějších zdrojů. Srouji později uvedl, že v Applu rychle došli k závěru, že ideální cestou k dovedení iPhonů k dokonalosti je produkce vlastních čipů.
Tehdy přišel ke slovu Bob Mansfield, který se ze strany Jobse těšil velké důvěře. Ten do řad zaměstnanců Applu rekrutoval Johny Sroujiho, kterému přislíbil lákavou možnost pracovat na velkých věcech od samého počátku. Snadná práce ho ale nečekala. Zatímco softwarové chyby lze většinou napravit vydáním záplaty v aktualizaci, u hardwaru je to o hodně těžší. „Křemík je nesmlouvavý,“ uvedl kdysi Srouji v rozhovoru pro Bloomberg.
Když Srouji nastoupil do Applu, pracovalo na jeho čipech zhruba čtyřicet inženýrů. Tento počet se v dubnu roku 2008 rozšířil na 150 – Apple tehdy odkoupil startup s názvem P.A. Semi. První výsledky práce Sroujiho týmu se dostaly na veřejnost až v roce 2010, kdy společnost představila svůj iPad a tehdy revoluční iPhone 4. Procesor A4 představoval upravenou verzi čipu, navrženého společností ARM Holdings, a byl sestaven tak, aby splňoval nároky nových Retina displejů.
Dříč a vzorný student
Johny Srouji se narodil v izraelské Haifě jako třetí ze čtyř dětí arabských křesťanů. Od svých deseti let trávil víkendy i letní dny v podniku svého otce, kde mu pomáhal s výrobou součástí motorů, lékařského vybavení a dalších kovových výrobků. Na střední škole vynikal Srouji v matematice, fyzice, chemii a vědě. Kromě angličtiny, kterou hovoří se znatelným přízvukem, ovládá Johny Srouji také arabštinu, hebrejštinu a francouzštinu.
Jeden z mála lidi ze současného Applu, který i nadále odvádí naprosto fenomenální práci.