Napadá vás nějaký důvod, proč byste si měli dobrovolně nonšalantně sedat na klasický radiátor? Takových důvodů asi moc nebude. Radiátory jsou zkrátka na sezení – nota bene nonšalantní – příliš nepohodlné a obvykle také příliš horké. Pokud jste ale úspěšným ředitelem velké společnosti, je celkem pravděpodobné, že vás dříve či později někdo vsedě na topení vyfotí. Nebo vleže, opřené o monitor počítače. Nebo v nějaké jiné, zcela nepřirozené poloze. Proč?
Mohlo by vás zajímat
Generální ředitelé velkých společností vydělávají miliony dolarů a řídí celé týmy lidí. Když ale dojde na focení, jsou často nuceni ke skutečně bizarnímu pózování – ať už je to již zmíněný radiátor, venkovní truhlík s květinami nebo opěrka gauče. Když se nad tím zamyslíte, příliš přirozeně nebo důstojně to nevypadá.
Když Albert Watson v roce 2006 fotografoval Steva Jobse, údajně ho během focení instruoval, ať si „představí, že sedí u stolu s pěti dalšími lidmi, kteří s ní nesouhlasí, ale on ví, že má pravdu“. Výsledkem byl jeden z nejikoničtějších Jobsových portrétů. Společnost Apple dokonce v roce 2011 Watsona požádala, zda může jeho dílo použít na svém webu u Jobsova nekrologu.
Proč ale tolik ostatních fotografií takto vysoce postavených lidí vypadá tak … zvláštně? Stejně jako cokoliv jiného podléhá i fotografie – nejen ta portrétní – jistým trendům. Steve Jobs či Bill Gates pózují na snímcích z osmdesátých let minulého století ve značně nepřirozených pózách, obklopení počítači. Robyn Selman, která v rámci své práci pro magazín Forbes nafotila od roku 2012 stovky portrétů vedoucích pracovníků ročně, uvádí, že zatímco řada současných snímků ředitelů, okupujících topení, opěrku gauče nebo cihlovou zeď, může působit trochu chladně, zmínění Gates s Jobsem jsou alespoň vyfoceni ve svém „přirozeném prostředí“. „Když kupříkladu vidíme lidi sedět na radiátoru – radiátor není pohodlné místo k sezení – postrádá to intimitu Billovy fotografie,“ uvádí.
Fotogalerie
Současné portréty předních postav Silicon Valley se více než na to, co dotyčný CEO vytvořil, soustředí na nenucenou, uvolněnou estetiku. „Nikdo nechce vypadat jak obtloustlý ředitel na fotografii ze školní ročenky,“ píše magazín Vox. Trendy ve fotografii jsou často ovlivňovány avantgardou. Avantgarda je velmi blízká těm, kteří fotografují celebrity. Robyn Selman nazývá tento trend, který si pomalu nachází svou cestu i do korporátní fotografie, „umělým realismem“. „To je to, co si myslím, že se snažíme vidět, když někoho posadíme na radiátor,“ vysvětluje. „Snažíme se najít v daném prostředí jakýkoliv komfort,“ dodává. „Nacházíme se v těchto mizerných prostorách, kde nad ničím nemáte skoro žádnou kontrolu,“ popisuje fotografování vysoce postavených pracovníků Cole Wilson. „Jsou tu nízké stropy a opravdu nudný kancelářský nábytek. Není tu nic esteticky inspirativního, s čím by se dalo pracovat,“ uzavírá.
Další problém, který je spojený s focením ředitelů velkých společností, spočívá v jejich obrovsky nabitém rozvrhu – fotografové mají na pořízení dokonalého snímku často doslova jen pár minut. Robyn Selman popisuje focení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který uprostřed celého procesu musel odejít na důležité jednání. Po deseti sekundách se ale vrátil, protože trval na tom, že si vybere snímky, které se mu líbí. Důležité je také propojení s fotografovanou osobností. Robyn Selman uvádí, že je důležité o dotyčném smýšlet více jako o člověku, než jako o řediteli společnosti. Výsledkem podle ní může být reakce lidí ve stylu:“Tedy, vypadá milejší, než jsem si myslel.“
Fotografovaným záleží na výsledku stejně, jako fotografujícím. „Každý se chce cítit atraktivně a vypadat dobře,“ říká Robyn Selman.
