Historek, týkajících se spoluzakladatele Applu Steva Jobse, je hodně – a je těžké přijít na nějakou opravdu neznámou. Přinášíme vám další várku příběhů o Stevu Jobsovi, které jste možná ještě nikdy neslyšeli.
Vánoční příběh
Marketingový guru Regis McKenna vzpomíná na okamžik, kdy k něm dvaadvacetiletý Jobs přijel na své motorce, aby spolu probrali strategický plán proměny Applu v globální značku. McKenna se v letech 1983 až 1987 zúčastnil řady schůzek a s Jobsem si časem vytvořil skutečně blízký vztah.
„V roce 1998 jsem se svou ženou koupil svým vnoučatům k Vánocům pět iMaců,“ vzpomíná McKenna. „Pozorovali jsme, jak otevírají své dárky, a když pětiletá Molly rozbalila svůj iMac, řekla:’Život je krásný.‘. Byl to bohužel právě její iMac, u kterého se vyskytl problém – mechanika se neotevírala. Oprava však mohla trvat až několik týdnů. Poslal jsem Stevovi e-mail s dotazem ohledně politiky výměny a vrácení. Zeptal se mě, jaký máme problém, a chtěl znát jméno člověka, který nám iMacy prodal. ‚Zavolám ti,‘ řekl. Během pěti minut zavolal distributor, omlouval se a říkal, že má pro mou vnučku nový iMac. Poslal jsem Stevovi děkovný e-mail, ve kterém jsem ho ujistil, že moje vnučka má díky němu šťastné Vánoce. Steve okamžitě odepsal santaclausovské ‚Ho Ho Ho'“.
Přítel v nouzi
Heidi Roizen, která se v současné době věnuje investicím rizikového kapitálu, se s Jobsem setkala v době svého působení v čele softwarové společnosti T/Maker, která v osmdesátých letech distribuovala software pro Macy. „Prvního března roku 1989 mi Steve zavolal a já jsem hovor přijala, přestože jsem se předchozí noc dozvěděla, že můj otec náhle zemřel. Když jsem Stevovi řekla, co se stalo, zeptal se:’Proč pracujete? Potřebujete odejít domů. Přijedu hned.'“
Jobs skutečně přijel k Heidi domů, kde vedle ní proseděl na podlaze dvě hodiny, zatímco ona vzlykala. „Ano, měla jsem gauče, ale Steve nerad seděl na gaučích. Vyzval mě, ať mluvím o svém otci – co jsem na něm považovala za důležité, co jsem na něm nejvíce milovala. Steve sám přišel několik měsíců před tím o matku, takže věděl, jak se cítím, a o čem potřebuji mluvit. Nikdy na to nezapomenu a vážím si toho, jak neuvěřitelnou věc pro mě udělal.“.
Fotogalerie
Nic mu neunikne
Emily Brower Auchard, která pracovala v PR týmu společnosti NeXT, vzpomíná na to, že Steve Jobs si všímal i těch nejmenších detailů. „Jedním z mých úkolů bylo pořizování poznámek při rozhovorech se Stevem,“ vzpomíná. „Před jedním z rozhovorů jsem si najednou všimla, že mám každou botu jinou, protože jsem se ráno oblékala narychlo. Volala jsem své nadřízené a prosila o radu. Řekla, že je potřeba situaci urychleně vyřešit, protože Stevovi to rozhodně neunikne. Následovala zběsilá jízda do stanfordského obchodního domu, kde jsem si koupila náhradní pár bot, a uháněla zpět do kanceláří NeXTu.“.
Je lhaní v pořádku?
„Steve byl opravdu, opravdu, ale opravdu dobrý v interakci ‚jeden na jednoho‘. Když jste s ním mluvili o samotě, neměl potřebu se předvádět. Když ale bylo v místnosti více lidí, všechno bylo najednou jinak,“ vzpomíná jeden z vedoucích pracovníků, který s Jobsem spolupracoval koncem devadesátých let minulého století po jeho návratu do Applu. „Byl vždy zdvořilý a musel být milý, protože ode mě něco potřeboval. Krátce po svém návratu do Applu Steve lidi zkrátka potřeboval, a byl díky tomu někým, s kým se dalo pracovat. Jak postupně dosahoval větších a větších úspěchů – nejprve s iPodem, poté s iPhonem – stával se také arogantnějším. To, co dělal, nebylo vždy v souladu s tím, co říkal. Omlouval to tím, že musel změnit názor. Bylo pro něj v pořádku lhát.“.
