O Stevu Jobsovi bylo zdánlivě řečeno snad vše. Existuje ale přece jenom pár příběhů, které veřejnost tolik důvěrně nezná. S magazínem Forbes se o ně podělili Jobsovi kolegové, známí a přátelé.
Mohlo by vás zajímat
Schovejte Porsche
Softwarový inženýr a bývalý majitel společnosti NeXt Randy Adams v roce 1985 odmítl nabídku Jobsovu nabídku obohatit řady zaměstnanců NeXTu. Nebyl zkrátka připravený vrátit se do práce po prodeji své vlastní firmy, Jobs ale na odmítnutí nebyl příliš zvyklý. „Kazíte si to, Randy. Tohle je vaše životní příležitost a vy ji chcete promarnit,“ vyčítal Adamsovi, který nakonec neodolal a do NeXTu nastoupil. Prodej vlastní společnosti vynesl Adamsovi dostatek prostředků na pořízení nového vozu – své Porsche 911 si pořídil ve stejné době, jako Jobs. Jednoho dne vtrhl Steve do Adamsovy kanceláře a naléhal na něj, ať svůj vůz přeparkuje. „Musíme schovat obě Porsche. Ross Perot (v té době velmi známý a velmi vlivný investor) je na cestě sem a zvažuje investici do firmy – nechci, aby si myslel, že mám hodně peněz!“. Přeparkování obou luxusních aut za budovu NeXTu se zjevně vyplatilo – Ross Perrot do společnosti investoval 20 milionů dolarů a získal křeslo v představenstvu.
Adams sice z NeXTU později odešel do vývojářského týmu Adobe, své práce pro Jobse ale ani náhodou nelituje. „Jeho charisma bylo jako elektřina – dokázal vám dodat neuvěřitelnou sílu. Byl inspirativní. Dokázal člověka pozvednout. Když jsem byl se Stevem, věřil jsem tomu, že zvládnu cokoliv, že dokážu změnit svět. Když zemřel, o část těchto pocitů jsem přišel,“ svěřil se Adams rok po Jobsově smrti.
Velké malé nedokonalosti
V roce 2004 se Steve Jobs sešel s hrstkou reportérů, aby jim představil nový Apple obchod v Stanford Shopping Center v kalifornském Palo Alto. Prodejna měla ve srovnání s tehdejšími Apple Stores poloviční rozlohu, bílý osvícený strop, kovové stěny s otvory pro ventilaci ve stylu PowerMacu G5 a bílou podlahu z materiálu, který se podle Jobse používal v leteckých hangárech. Těsně před slavnostním odhalením ale Jobse čekal šok v podobě zjištění, že reálný prostor nevypadá tak dobře, jako na papíře. Na stěně byl viditelný úplně každý otisk, podlaha byla pokrytá drobnými škrábanci a šmouhami, které po sobě zanechali lidé, připravující prodejnu na otevření. Novinářka Connie Guglielmo z magazínu Forbes vzpomíná na to, jak Jobs po otevření povolal do prodejny odpovědné návrháře a nechal je, aby noc strávili na kolenou čištěním povrchů.
Fotogalerie
„Oni si zvyknou“
Marc Andreessen, jeden ze „spoluvynálezců“ webového prohlížeče Netscape, vzpomíná na své schůzky s Jobsem v době, kdy měl být vydán první iPhone. „Na podzim roku 2006 jsme se já a moje žena Laura setkali s Jobsem a jeho skvělou, milující manželkou Laurene. Vytáhl z kapsy svůj osobní prototyp iPhonu a řekl:’Něco vám ukážu.‘ Provedl mě všemi funkcemi a možnostmi nového zařízení. Byl jsem tehdy ovlivněný Blackberry, takže jsem se Steva zeptal, jestli lidem nebude vadit zadávání textu přímo na obrazovce. Probodl mě pohledem a odvětil:’Oni si zvyknou.'“. A měl pravdu. Zvykli si. Všichni jsme si zvykli.
Trapné situace
Guy Kawasaki (americký marketingový specialista) zase vzpomíná na to, jak jednou v roce 1984 – krátce po představení Macintoshe – seděl ve své kanceláři, kde se náhle zjevil Jobs v doprovodu dalšího člověka. Chtěl znát Kawasakiho názor na program od vývojáře s názvem Knoware. „Řekl jsem mu, co si myslím, což bylo extrémně negativní,“ vypráví Kawasaki. „Když jsem skončil, obrátil se (Jobs) ke svému doprovodu, poté se podíval na mě, a pak řekl:Ģuy, tohle je CEO Knoware.'“. Uvádění lidí do podobných situací patřilo podle Kawasakiho mezi Jobsovy speciality. „Když jste chtěli dělat skvělou práci, mohli jste ji dělat v Applu. Cenou za tuto příležitost ale často bylo veřejné ponížení.“
Ve dne, v noci
Nolan Bushnell, který stál u zrodu Atari, se se Stevem Jobsem setkal v roce 1974. „Steve byl prvním člověkem, kterého jsem ráno běžně nacházel spát schouleného do klubíčka pod stolem po noci plné práce. Spousta lidí si myslí, že úspěch spočívá ve štěstí a v tom, být ve správnou dobu na tom správném místě. Já si ale myslím, že pokud jste odhodlaní pracovat tvrději než kdokoliv jiný, vytvoříte si dostatek svého vlastního štěstí sami.“.
Tak tohle je opravdu ostuda. Gramatika na úrovni základní školy. Když něco píšu, tak si to po sobě alspoň přečtu.
Asi jako ty pod sobě, ze? 😉