Apple přesně před 25 lety, tedy konkrétně 23. března 1992, představil světu Macintosh LC II, který byl výkonnější a zároveň levnější než jeho předchůdce Macintosh LC. V obou případech se jednalo o počítače s konstrukcí skříně, které byly považovány za Mac mini své doby. Stejně jako k Macu mini k němu bylo potřeba připojit příslušenství, bez kterého jste jej ovládat nemohli.
První generace Macintosh LC (respektive Low Cost) debutovala v říjnu roku 1990, nicméně její prodej se zastavil v den, kdy na scénu nastoupil Macintosh LC II.
V útrobách Macintoshe LC jste mohli najít starý procesor Motorola MC68020 s taktovací frekvencí 16 MHz a s 32bitovou architekturou. Druhá generace jablečného počítače na tom byla o něco lépe, neboť dostala procesor Motorola MC68030 s taktovací frekvencí 16 MHz a 0,5KB L1 cache, a tím pádem bylo možné do přístroje nainstalovat operační systém Mac OS ve verzi 7.0.1, který využíval virtuální paměti.
Macintosh LC II v základní konfiguraci vyšel na 1 699 dolarů a nabízel 4 MB RAM a 40MB harddisk. Oproti předchůdci byl výkonnější, ale i levnější, a to o 800 dolarů. Dražší verze s 80MB harddiskem stála 1 849 dolarů. Základní deska disponovala integrovanými 4 MB operační paměti, kterou bylo možné rozšířit až na 10 MB přes dvojici 30pinových SIMM slotů, a PDS slotem pro instalaci rozšiřující karty nebo urychlovače procesoru. Macintosh LC II byl ještě vybaven jednou 1,44MB interní disketovou mechanikou podporující diskety s kapacitami 400 KB, 800 KB a 1,44 MB. I navzdory všem uvedeným vylepšením běžel model LC II pomaleji než jeho předchůdce.
Pokud jste však v té době hledali nejkvalitnější Mac s nejlepšími funkcemi, zrovna po Macu LC II byste nesáhli. Jednalo se spíše podobně jako Mac mini o cenově dostupný počítač pro zákazníky s omezeným rozpočtem.
Zdroj: Cult of Mac, Wikipedia