Exkluzivní rozhovor s hvězdou filmu Steve Jobs Sethem Rogenem, který si zahrál Steva Wozniaka

Hlavní hvězdou filmu Steve Jobs je pochopitelně Michael Fassbender, se kterým jsme vám již přinesli rozhovor, stejně jako rozhovor s Kate Winslet. Ovšem tuto dvojici musel doprovodit samozřejmě také Steve Wozniak, kterého ve filmu, jenž se dostane na pulty obchodů na DVD a Blu-ray již 16. 3. 2016 nikdo jiný než Seth Rogen. Díky spolupráci s Bontonfilmem vám přinášíme exkluzivní rozhovor s mužem, který si zahrál Steva Wozniaka.

Ve světě výpočetní techniky je jméno Steve Wozniak dobře známé. Když se zeptáte na společnost Apple mimo tuto sféru, první jméno, které obvykle padne, je Steve Jobs.

Ano, myslím, že je těžké říct, kdo byl kým ve společnosti Apple. Myslím, že ani teď to nejde přesně říct. Během natáčení jsme přemýšleli nad tím, co se asi jednotlivým postavám honilo hlavou během těch tří významných okamžiků. Sám sebe bych zahrnul do té druhé skupiny – neuvědomil jsem si, jakou součástí Apple byl Steve Wozniak, dokud jsem nezačal pracovat na filmu. V případě mé postavy to může být tak, že Wozniak byl pravděpodobně ten, kdo řekl: „Každý by mohl mít počítač“. To je, jako kdyby dnes někdo řekl: „Každý by měl mít před domem letadlo“. To by bylo naprosto směšné. Ale on to tak chtěl, tak našel způsob, jak vyrobit letadlo za pár tisíc dolarů, které by se vešlo do vaší garáže. To byl skutečně úspěch. Také si myslím, že za vše mluví i to, že i když Steve Wozniak opustil práci na plný úvazek v Apple na počátku 80. let, zůstává dodnes jediným zaměstnancem společnosti, který byl, a stále je, na výplatní listině od prvního dne vzniku Apple.

Dnes jsou Jobsovy úspěchy považovány v podstatě za samozřejmost – neumíme si představit život bez přístrojů, které vymyslel. Přesto všechny tyto věci by nebyly možné bez dvou „Stevů“ v rodinné garáži Jobsových.

Silicon Valley v 70. a 80. letech bylo něco jako Hollywood. Byla to izolovaná společnost kreativních lidí, z nichž většina měla stejné schopnosti, stejné zájmy. Jak Hollywood, tak Silicon Valley nejsou jen dva kolosální podniky pojmenované podle míst, kde se nacházejí – představujete si, že každý, kdo tam v té době byl, musel mít něco do činění s daným oborem. Pro mě bylo na Sorkinově scénáři nejpřekvapivější to, že jen velmi málo vysvětloval věci napřímo, včetně onoho zásadního objevu v garáži. Je to mnohem víc lidský příběh. Myslím si, že diváci zjistí, že Steve Jobs byl velmi chybující člověk, který však snil svůj velký sen… a možná mohl být šťastnější, kdyby si nemyslel, že laskavost a genialita jsou binární.

Můžete trochu víc přiblížit svůj poslední komentář?

Steve Jobs měl svůj vlastní způsob probíjení se životem a motivace lidí kolem sebe, kterou je ve finále přiměl dosáhnout nepochopitelného. Jobs si získal reputaci – není pro to lepší výraz – šéfa, se kterým je opravdu hodně těžké pořízení. Měl pocit, že slouží-li se geniální myšlence, je používání drobných laskavostí v každodenním životě a komunikaci ztráta času. V jeho světě tyto dvě vlastnosti, genialita a laskavost, existují v binárním systému: je to buď jedna, nebo druhá, nula nebo jednička, ano nebo ne. Woz je nesmírně laskavý muž, a takového jsem ho hrál.

Jakou jste měl zkušenost s prací s Dannym Boylem? Jaký dojem jste si odnesl?

Kdybych se měl vydat na expedici do nějaké neprozkoumané džungle, tak bych tím určitě pověřil Dannyho. Ví, jak udržet věci v pohybu, hledá i nejmenší příležitosti, kterým by dodal na zajímavosti či zvláštním významu. Je to jako ve škole: vzpomínám si na cvičení, která nás měla naučit zrychlit čtení a současně i porozumět textu – slova se vám míhala před očima a vy jste je museli rychle číst a pochopit jejich význam. A pak se to ještě zrychlilo. A pokud jste nedávali pozor a nesoustředili se, tak jste brzy prošvihli něco skutečně důležitého. Danny vzal všechna Aaronova slova a vložil je do úst všech těch neustále se pohybujících se postav, a pak to celé zrychlil, takže všechno je rychlé a zběsilé, ale ne nějak děsivě. Pochopíte, co se děje a pomyslíte si: „Fajn, člověče, je to fakt superrychlá jízda, ale je to skvělé“. Danny si je vědom toho, že být v zákulisí s lidmi, co jdou chodbou a mluví o počítačích, může působit dosti omezujícně, ale je to také neotřelé. Neustále hledá způsoby, jak tomu něco dodat, jak to zachovat zajímavé, jak udržet dynamiku představení.

Jedna z věcí, které vyjdou na světlo během těchto zákulisních výbuchů, je konfrontace mezi Wozem a Jobsem. Co vedlo k jejich nesouhlasu?

Jedna z věcí, která se mi na scénáři líbí, je, že namísto přímočarého vyprávění Jobsova životního příběhu ve smyslu „narození, adopce, škola, Woz, A-ha!“ máte před sebou postavu Steva procházejícího všemi konflikty předcházejícími uvedení jeho produktu na trh. Pokud by ten chudák chlap měl něco tak šíleného zvládat pokaždé, když došlo k uvedení něčeho nového, nemyslím si, že by to udělal tolikrát. Woz má pár nepříjemných věcí, o kterých je potřeba si promluvit se Stevem – a Danny skončil provoláním „Woz nemá šanci“. Nejúspěšnějším výrobkem až do iMac byl Apple II, což byl produkt vytvořený mou postavou, a mohl fungovat i s jiným hardwarem, nejen s věcmi z Apple. Steve trval na tom, že jeho počítače v sobě nebudou mít cizí komponenty. Podle scénáře Woz obvykle říká něco jako „Ale to je to, co spotřebitelé chtějí!“. Steve nenáviděl Apple II, i když to tehdy byl zlatý důl. Ve scénáři se moje postava zeptá na maličkost – a je z toho řev na kluky z týmu Apple II za všechnu jejich tvrdou práci. To oni byli ve skutečnosti ti, kdo platí účty. Ale protože se to neslučovalo se Stevovou vizí – pro něj to nebyl „čistokrevný“ počítač – nechce s ním znehodnotit svou prezentaci. Tak se z toho stala trvalá žádost: „Můžeš prosím…?“ – „Ne.“ – „No tak, jenom…“ – „Ne.“ Woz neměl šanci. A podle Aarona a Dannyho právě tento okamžik vypovídá o tom, jaký kdo je a jaký je jejich vztah.