Muž který stojí za filmem Steve Jobs jakožto scénárista není nikdo jiný než Aaron Sorkin, který stojí za filmy jako Newsroom, Západní křídlo, The Social Network nebo například Pár správných chlapů. Právě díky Sorkinovi jsou ve filmu scén, které zde jsou a mnoho lidí jsitě zjaímá, proč volil právě tyto scény. Na to a i mnoho dalších věcí získáte odpovědi z exkluzivního rozhovoru, který jsme získali díky spolupráci se společností Bontonfilm, která uvede již 16. 3. 2016 DVD a Blu-ray disky s filmem Steve Jobs v ČR a SR.
Jak jste přistupoval k biografii Waltera Isaacsona „Steve Jobs“ coby zdroji informací pro tento film? A jak blízko si myslíte, že má filmový charakter Steva Jobse ke skutečné postavě Steva Jobse?
Kniha „Steve Jobs“ je ve své niterné podstatě kus ryzí, pečlivě a dlouze zpracovávané žurnalistiky z pera prvotřídního novináře – Walter je bývalý šéf CNN a bývalý šéfredaktor Time. Walter musel být objektivní. Já si mohl dovolit být subjektivní, protože mým cílem bylo umění. Toto je můj obraz komplikovaného muže a jeho vztahů. Všichni, kdo spolupracovali na filmu, popořadě přidávali své subjektivní interpretace – Danny Boyle, Michael Fassbender, výtvarník Guy Dyas, hudební skladatel Daniel Pemberton, střihač Elliot Graham a desítky dalších.
Danny a já jsme byli skálopevně přesvědčeni, že nehledáme ztělesnění Steva Jobse, ztělesnění Steva Wozniaka, ztělesnění Johna Sculleyho. Jak už jsem řekl, film Steve Jobs se prezentuje jako obraz, a ne jako fotografie. Jediná událost, která se konala stejně jako ve skutečnosti, bylo předvedení Macintoshe, kdy se nepodařilo, aby Mac řekl „Ahoj“ akcionářům. Další dvě zahájení se uskuteční, ale na různých místech, a jsem si jistý, že ve skutečnosti se vše odehrálo úplně jinak, než jak jsem si představoval. Všechny události, které se točily kolem těchto zahájení, jsou mým splynutím konfliktů, které jsem vybral, aby ukázaly Stevův život, zhuštěné do 40 minut reálného času.
Doufám, že postava Jobse zanechá dojem nesmírně komplikovaného a brilantního člověka, hluboce chybujícího, který ale přesto snil ve velkém a dokázal vyburcovat ostatní k obrovskému výkonu. Nakonec doufám, že v něm diváci uvidí i člověka, někoho, kdo by patrně mohl být šťastnější, kdyby si nemyslel, že laskavost a genialita jsou binární.
Můžete říci něco více o unikátní struktuře filmu? Jak vám a Dannymu Boyleovi umožňuje vyprávět příběh, který chcete říct? A jak jste svůj specifický proces zkoušení zahrnuli do vyprávění příběhu?
Já jsem svým založením spíše dramatik. Cítím se nejpohodlněji na klaustrofobických místech, s tikajícími hodinami v jasně definovaném prostoru. Myslel jsem si, že by bylo zajímavější, pokud hlavní postava byla sledována během tří zlomových bodů ve své kariéře. Takže jsem to navrhl a studio mi to posvětilo.
Při procházení Isaacsonovy knihy, a také v rozhovorech se Stevem Wozniakem, Joannou Hoffman, Johnem Sculleym, Andym Hertzfeldem, Lisou Jobs a Chrisann Brennan, jsem objevil pět klíčových mezilidských konfliktů ve Stevově životě a našel způsob, jak je spojit s uvedením jeho produktů. Všechny mé myšlenky jsou domněnky založené na Walterově knize a zárověň na informacích, které jsem shromáždil prostřednictvím osobních rozhovorů s kolegy a rodinou Steva.
Výsledný stoosmedsátidvoustránkový scénář je postaven na dialogu. To by mohlo vypadat jako neproniknutelná džungle výzev pro většinu režisérů, ale Danny Boyle se tohoto úkolu velice rád ujal. Zformoval slova ze scénáře je do něčeho neuvěřitelně filmově i vizuálně fascinujícího. Dokáže vzít něco tak zdánlivě obyčejného jako je ladění hlasového záznamu a natočí to tak, jak ostatní režiséři natáčejí akční sekvence.
Natáčeli jsme každou sekvenci jako samostatný film, chronologicky, v různých lokalitách. Produkce počítala se třemi týdny zkoušení před samotným natáčením první části – s následnými bloky dvou týdnů zkoušení před částí druhou a třetí. Měli jsme pocit, že tohle dá hercům možnost nejen se naučit dialog, ale také zvládnout jazyk.
Steve upřímně věřil, že jeho metody dostanou z lidí, které zaměstnává, to nejlepší. Často vracel první návrh se slovy: „Můžete to udělat lépe. Udělejte to znovu.“ Poté, co dostal druhou verzi, vrátil ji a řekl: „Můžete to udělat lépe. Udělejte to znovu.“ Třikrát, čtyřikrát. Ve skutečnosti se nikdy nepodíval na první, druhou, třetí ani čtvrtou verzi. Jeho očekávání – ne vždy opodstatněné – bylo, že kdokoliv to může udělat lépe. To se může zdát nesnesitelné, ale je to vlastně velký dar mít někoho, kdo vás podněcuje k těm nejlepším výsledkům. V tomto ohledu byl úspěšný. Ale myslím, že neoblíbené způsoby jeho chování měly více co do činění s jeho osobností než s jeho snahou dostat z lidí to nejlepší. Ačkoliv mohl znát i jiné manažerské strategie, přesto dosáhl toho, o co mu šlo.
Woz má ve filmu repliku: „Tvoje výrobky jsou lepší než ty, brácho“, a Steve odpovídá: „A to je ten nápad, brácho“. Proč bylo pro vás důležité zahrnout tuto výměnu názorů?
Umělci vkládají lepší verze sebe samých do svých výtvorů. Snažíme se najít určitou dokonalost, která v životě nemůže existovat, a to je přesně to, čeho se Steve snaží dosáhnout svými produkty. Steve se velice rozzlobí již v 70. letech, kdy Woz říká: „Počítače nejsou malby“. To naznačuje, že to, co Steve vytvářel, nebylo umění, a jeho to rozzuřilo. Klíčovou motivací je jeho touha vykompenzovat své osobní nedostatky tím, co světu přinese. Myslím, že během svého života Steve vždy hledal kontrolu – od začátku svého života neměl rád věci mimo kontrolu. Svízelná historie jeho adopce na něj měla dopad po zbytek jeho života. Celý jeho tvůrčí život byl křížovou výpravou za kontrolou, snahou, aby vše bylo vždy pod kontrolou, o čemž se domníval, že zajistí, aby jeho výrobky ukazovaly jeho lepší já.
Co může tento film říci o síle vizí jednoho člověka, o amerických ambicích a o podnikání obecně?
Steve Jobs možná byl jedním z posledních velkých vynálezců v této zemi. Snažil se vytvořit to, co mnozí v té době považovali za vzdušné zámky. On vyvinul to, čemu se říkalo „oblast zkreslené reality“, a která mu dobře sloužila. On vzal designera nebo inženýra a řekl: „Chci, aby toto zařízení bylo takhle velké, a chci, aby bylo schopné udělat toto„. Vývojář se mohl bránit, že v té velikosti to zkrátka není možné, anebo možná kdyby opravdu chtěl, aby to takhle fungovalo, muselo by být zařízení jiné velikosti. Jeho odpověď byla něco ve smyslu: „Tak to jsi ignorant, nevíš, co děláš, a já si najdu někoho jiného, kdo dokáže udělat to, co chci“. A nakonec ten člověk dokázal to, u čeho by všichni ostatní řekli, že to udělat nejde.
Ve filmu se mnohokrát vynoří Stevova otázka „Cože to přesně děláš?“. Neuměl ani psát kódy. Nebyl ani vystudovaný inženýr, ani počítačový specialista. Nebyl nikdo, žádným „nástrojem“ v orchestru… ale stál v čele skupiny kreativně myslících lidí, a byl dokonalým dirigentem.
