Kate Winslet patřila ve filmu Steve Jobs hlavní vedlejší role a její výkon byl natolik dobrý, že často zastínila i samotného Steva Jobse v podání Michaela Fassbendera. Za svou roli ve filmu Steve Jobs získala tato hvězda stříbrného plátna ocenění pro nejlepšího herce ve vedlejší roli dle Britské filmové akademie, neboli BAFTA. My máme díky exkluzivní spolupráci se společností Bontonfilm možnost přinést rozhovor s hvězdou filmu Steve Jobs, který vychází 16. 3. 2016 na DVD a Blu-ray v ČR a SR.
Co jste si myslela o scénáři?
Četla jsem scénář v polovině prosince, v odlehlé části Austrálie, a věděla jsem, že když to všechno vyjde, budu zkoušet devátého ledna v San Franciscu. Vypadalo to jako obrovský a velmi zajímavý projekt. Scénář Aarona Sorkina mi připadal spletitý, byl tam tlak vytvořený intenzitou a způsobem psaní. Považovala jsem to za náročný projekt a velmi jsem stála o to, abych mohla být Michaelovi partnerem na této obrovské výpravě.
I když jsem měla svou roli, seznámila jsem se se všemi dialogy, a vše bylo naprosto přirozené – to je způsob, jak Aaron píše. Později při zkoušení jsem se zeptala Jeffa na radu, jak mám ke své roli přistupovat, protože Jeff s ním pracoval už léta. Řekl jen: „Nauč se svůj dialog, prostě se jen nauč svůj dialog. Nenech se rozhodit, nezastavuj, nepokoušej vůbec nic měnit. Jen se nauč dialogy, tak jak jsou napsaný na tý zatracený stránce. Nenechávej nic náhodě – věř mi“. A měl naprostou pravdu.
Mohla byste jít víc do detailů, co se týče zkoušení?
Proces příprav na zkoušení fungoval dobře, měli jsme dost času. Zkoušeli jsme opravdu od základů, takže když došlo k natáčení jednotlivých sekvencí, všichni jsme znali své dialogy a věděli jsme přesně, co máme dělat. Byl to luxus, a dokazovalo to, jak už tomu často bývá, že čím víc uděláte domácích úkolů, tím větší máte prostor k tomu, abyste to pak hodili za hlavu a ukázali, co ve vás je. Nerada bych zněla moc „herecky“, ale opravdu nás to všechny velmi sblížilo, když jsme byli všichni na jedné stránce, bez ohledu na velikost role a všichni jsme byli v tom prostoru společně.
Ve zkušebních prostorách byly chodby, pokoje, vchody, všechno vyznačené lepicí páskou na podlaze. Danny řekl: „Takže když překročíte ten kus pásky, procházíte prvními dveřmi. Tenhle kousek pásky jsou druhé dveře, a když jdete do té malé věci, co vypadá jako krabice, tak to je točité schodiště“. Doba zkoušení byla zásadní, protože tam byly velké scény, které trvaly 13, 14 stránek, což bylo natáčení desetiminutového dialogu, vše za chůze, a kdybychom to neznali skrz naskrz, prostě by se to nenatočilo. Celé by se to sesypalo.
Staré filmy byly důležitým zdrojem, protože mi poskytly nejen ten správný pocit, ale i to, jak Joanna vypadala v jednotlivých časových obdobích, její chování, způsob, jak mluvila. Byla poměrně výraznou postavou, i když po fyzické stránce byla drobná, asi stošedesát pět centimetrů, myslím. Ale byla tu ta obrovské gesta a neuvěřitelná vřelost a zápal.
Když jsem mluvila se skutečnou Joannou Hoffman o této postavě, byla jsem velmi opatrná, aby se o ní mluvilo ve třetí osobě. Charakter Joanny je ve velké míře inspirován skutečnou Joannou Hoffman a jejím příběhem, ale její duch je to, co jsem se snažila zachytit a uctít. Joannu pobavil popis její postavy coby Stevovy „pracovní manželky“ na začátku filmu, protože ničím takovým nikdy nebyla. Řekla, že nikdo by si nevybral někoho tak chaotického a roztržitého, jako je ona, za „pracovní manželku“! Ve skutečnosti tam bylo mnoho silných a schopných žen, které společně plnily tuto profesní úlohu, takže Aaron používal tuto postavu jako kombinaci těchto žen.
Co si myslíte o schopnostech Michaela Fassbendera v této roli?
Michael je profík – nebyl kolem toho žádný humbuk. Prostě na tom zamakal, použil svůj vlastní jedinečný způsob práce a zvládl to. Jasně si pamatuji nás všechny, jak přicházíme do zkušebny, když se natáčely sekvence jedna a dvě, a začala se zkoušet třetí část. Všichni seděli kolem stolu a všichni herci, včetně mě, měli své scénáře před sebou. Michael ten svůj ani nevyndal z batohu, a to jenom proto, že své dialogy znal a chtěl sám sobě dokázat, tím myslím opravdu jen sám sobě, že to zvládne. Nejen že nám všem nastavil laťku dost vysoko, ale také dělal vše pro to, aby upevnil svou vlastní sebejistotu v hraní této role.
Prozraďte nám nějaké zajímavosti z práce s Dannym Boylem?
Danny byl neoblomný v tom, jak by měl být vyprávěn tento příběh – tak věrohodně, jak je to možné, což muselo být přímo v San Franciscu. Nebylo nás tam moc, ani herců, ani lidí ze štábu; bylo to takové komorní. Často jsme se v noci, poté, co show skončila a operní umělci, baletní tanečníci a hudebníci odešli, sem vplížili a snažili se nasát tu atmosféru po skončení představení, která byla ve vzduchu. Potěšilo mě, že se hodně natáčelo na Steadicam – [natáčení na ni] propůjčuje totiž příběhu zvláštní kouzlo. Skoro se zdálo, že scény jsou mezi Michaelem a mnou, mezi kameramanem a zvukařem.
Těsně před skončením jsem měla příležitost poděkovat Dannymu. Přistihla jsem se, že říkám: „Začíná to svrchu, každý je hrdý na to, že tu je právě kvůli tobě“. Je to tak milý člověk, dělal vše pro to, aby se každý cítil součástí a aby nebyl opomíjen, což je pro režiséra docela kumšt dokázat, aby se štáb i herci takto cítili.
Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla účastnit toho, když se dával dohromady Joannin vzhled. Prošli jsme si hromadu jejích starých záběrů a snímků, vše, co jsme našli. Joanna nám také zapůjčila některé z jejích šatů, které si ponechala. Když jsme s ní mluvili, popsala nám oblečení, které nosila, do takových detailů jako jsou ramenní vycpávky a oblíbené boty, a protože neměla ráda symetrii, nosila záměrně buď jen jednu náušnici, anebo dvě, které k sobě nepasovaly. To nás přivedlo k myšlence na asymetrický účes z 80. let v druhé části. Suttirat Larlarb, naše kostýmní výtvarnice, věnovala prostudování tehdejšího oblečení mnoho času a také se inspirovala některými ze svých oděvů z 80. let. Ve třetí části jsem skutečně chtěla vnímat její věk a také skutečnost, že byla matkou – to, jak se vám změní postava poté, co máte děti – a to, že i celkově se stala více mateřskou. Maskérka Ivana Primorac, se s tou myšlenkou také ztotožnila, a proto jsme přidali pár šedin do jejích černočerných vlasů, které měla v sekvenci jedna a dvě.
Jaký dojem si z filmu Steve Jobs odnese divák?
Myslím, že to byl pozoruhodný génius, který, navzdory mínění mnohých, měl v sobě velkou vřelost, a domnívám se, že je to ve filmu znát. Byl zapálený a odhodlaný a chtěl z lidí dostat to nejlepší. Bylo pro něj obtížné pracovat s někým, o kom si myslel, že ze sebe nevydával maximum. Často byl přesvědčený o tom, že to nejlepší z lidí dostane silou a považoval to za správné, protože i on ze sebe vydával to nejlepší. Jeho zaměstnanci byli špičkou ve svém oboru. Měl velmi vysoké standardy, kterým nebylo snadné dostát. Jsem si jista, že za takových okolností bylo těžké pracovat, ale takový Steve prostě byl. A podívejte se, čeho dosáhl.
