Stephen Fry z prestižních novin The Telegraph měl možnost pořídit exkluzivní interview s Jonym Ive, který se před pár dny stal ředitelem designu v Applu. Právě v tomto rozhovoru se poprvé prozradilo, že Jony Ive byl povýšen. Mimo jiné se Stephen Fry setkal i s Timem Cookem, s kterým pohovořil o vesmírných lodích, o designu, o novém a právě konstruovaném Spaceship kampusu, ale i o Stevovi Jobsovi. Celé interview vám tak přinášíme z pohledu Stephena Frye. Jedná se o přímy překlad originálního článku, veškeré myšlenky jsme přeložili a přinášíme vám tak exkluzivní rozhovor v češtině.
Nejlepší adresa ve vesmíru
Minulý týden jsem stál u vchodu do 1 Infinite Loop, v Cupertinu, té nejlepší adresy ve vesmíru. Vzpomínal jsem tak na to, jak jsem měl možnost setkat se se Stevem Jobsem a jak jsem ho trochu dokázal naštvat.
Pro mě ten muž byl Willym Wonkou a pokaždé, když jsem do Cupertina přijel, jsem byl Charliem, který navštívil jeho čokoládovou továrnu. Nevadí mi říct, že tu nikdy nebyl nikdo, koho bych více obdivoval a koho bych rozhodně nechtěl naštvat. K tomu se ale dostanu za chvíli, teď vám dám potřebný background. Jsem si ale jistý, že ho znáte.
Spolu s technologickým kouzelníkem a programátorem Stevem Wozniakem Jobs založil Apple Computers v polovině sedmdesátých let minulého století. Poté, co s jeho týmem pracoval na Macintoshi, což byl první počítač s myší, s vysouvacím menu a s grafickým uživatelským prostředím, byl ale ze své firmy vyhozen/nucen odejít.
Mimo Apple Jobs založil firmu NeXT Inc, která vyvinula počítač, na kterém Tim Berners-Lee vytvářel programy a protokoly pro jeho inovaci v podobě World Wide Web.
Poté se dostalo na Pixar, počítačovou grafickou společnost. Tu za nějaký čas koupilo Disney, Jobs se tak stal největším akcionářem tohoto giganta. O pár let později se Jobs do Applu vrátil. Společnost na tom ale nebyla dobře, dokonce byla blízko bankrotu. Během jednoho roku začal Jobs pracovat na vydání nového iMacu.
Tempo bylo rychlé. Na trh pak přišly MacBooky, iPody, iPhony, iPady… V našem životě se nikdy neudálo něco tak neuvěřitelného. Alespoň co se týče technologického světa, vždyť ten příběh je úžasný.
To všechno se událo v sektoru, který mě vždy fascinoval až tak, že jsem s extází slintal, sténal a chvěl se. Svět digitálních zařízení. Jsem si jistý, že jsem lidi dostatečně unudil tím, jak neustále mluvím o mém nákupu druhého prodaného Macintoshe po Douglasovi Adamsovi v Evropě vůbec.
Osudy velkého Applu jsem tak sledoval z dálky a z blízka více než 30 let. Někteří lidé kupují Ferrari, tifosi se jim říká. Někdo miluje Apple produkty. Těm se říká fanbois. A ano, to je to správné hláskování. Za to se omlouvám.
Už je tomu spousta let, co příběh Applu byl porovnatelný s příběhem Davida a Goliáše v podobě IBM, nebo s příběhem St. George, propichujícího bok velkého a ohnivého draka v podobě Microsoftu. Apple je a byl tím velkým mužem na kampusu více než 10 let. Kampus. O něm později.
Dědictví Steva Jobse
Legenda zní takto: dědictví Steva Jobse bylo naprosto maniakální micro-managment záležitostí, když se začal prodávat nový produkt, a téměř mistrovským frmolem, když se dostalo na samotný prodej. Jeho charisma a dovednosti showmana byly v tom nudném digitálním světě unikátní. Jobs poté dokázal najít kolegu Jonyho Iva, perfekcionistu a britského designéra s elegancí, úpravou, jednoduchostí a pozorností pro detail. Tyto faktory z něj udělaly tu nejvlivnější a neoslavovanější osobu ve svém oboru. The Telegraph ho dokonce zvolil tím nejvlivnějším Britem v Americe. V roce 2012 byl Ive pasován na rytíře. Vždyť on dokonce získal zlatý odznak Blue Peter.
Jobs nešťastně a těžce onemocněl a nakonec od Applu kompletně ustoupil. Lidé po celém světě a hlavně na Wall Street a na stránkách technologickým časopisů spekulovali, kdo bude jeho nástupcem. Přežije společnost bez jeho dovedností? „Mluvte o něm jako o malém obchodníkovi nebo jako o géniovi, ale on je Apple.” To si všichni mysleli. To byl ten výkřik.
Tim Cook, nástupce Jobse coby CEO Applu, mnohým připadal jako bledý následovník. Vysoce kvalifikovaný manažer, mistr detailů ve vlastním specifickém způsobu, ale v otázkách zásob a prodeje patřil k těm horším. Alespoň to si všichni mysleli. Jak by mohl Cook doufat v oživení pracovní síly, dezorientované po ztrátě nedůtklivého, náladového, ale magického vůdce? Jednočlenná kapela ztratila svého jednoho muže.
To všechno ale nenastalo. Naopak, Apple posílil a všechny statistiky a grafy vstoupaly směrem vzhůru. Ta čísla jsou neuvěřitelná.
Nejhodnotnější společnost na Zemi
Apple je teď s přehledem tou nejhodnotnější společností na Zemi. Analýzy průmyslu, tech-blogeři a obchodníci s akciemi jsou ohromeni tím úžasným a nekončícím úspěchem. Webové stránky se snaží přirovnat úspěch Applu k něčemu historickému: Apple má větší hodnotu než celý Americký akciový trh v roce 1977. Více než celosvětový kávový průmysl.
Tato přirovnání počítala s hodnotou 500 miliard dolarů. Teď je to ale 764 miliard. Hodnota navíc stoupá. Nebude tomu dlouho a za chvíli to bude jeden bilion. Tisíc miliard dolarů. Jak si to vůbec kdokoliv z nás dokáže představit?
Dokázal toto Tim Cook pokrytím nějaké šedé korporátní deky přes Apple? Tím, že by utahoval finanční a fiskální šrouby? Nevypadá to tak. Tim Cook dělá to, co dělal Steve Jobs, ale přece jen trochu jinak. Zaměřuje se na design, design, design. Za jeho vlády se dostalo na nové výborné produkty a na evoluci softwaru. Cook dal design do středu zájmu jako nikdo jiný.
O designu, stejně jako o jídle v Británii, se dříve nemluvilo. Byl to blesk, slabě zženštilý a upřímně cizí. Ano, samozřejmě, někdy se to pravítko vytáhnout muselo. Člověk někdy musel sáhnout po propisce a nakreslit technický výkres, který by mohl ukázat, jak je něco funkční a jak by to mohlo vypadat.
Ale nebyl to design s velkým D. Jak domýšlivé. Císařovy nové šaty. Nesmysl. Všechno trochu dánské a podivné. Nikdo tomu ale už nevěří. Byl čas, kdybyste mohli slyšet, že úspěch Applu je výsledkem stáda poháněného mentalitou elegantního raného osvojitele, výsledkem blázna, kteří by rychle přišel o své peníze. Pouze dnes by ale blázen věřil, že právě tohle byl hlavní jev Applu.
Jedinečný chlapec
Jony Ive, muž v centru úspěchu giganta z Cupertina pod Jobsem a i pod Cookem, je naprosto a i trochu vyčerpávaně vášnivý o každém posledním detailu, který je součástí jeho tvorby. Náklady na vývoj a čas od prvního iPodu do prvních hodinek od Applu byly a jsou mnohem vyšší, než by jakákoli jiná společnost v tomto odvětví byla schopna tolerovat.
Výsledkem toho jsou výnosy mnohem, mnohem větší, něž u jakékoli jiné společnosti. Jsou to výnosy, o kterých jiní jen sní. Čím více času a peněz tráví Ive na vývoj, tím lepší a žádoucí produkty se dostanou na trh. Čím lepší produkty, tím lepší výnosy. Steve Jobs s Ivym blízce spolupracoval. Často rušil britské zvyky, které spočívají v osamocené a klidné práci. Ive sám přiznal, že ho to často přivádělo k šílenství, i tak ho ale absolutně miloval.
Tim Cook hodnotí Iva stejně vysoce, jako to dělal Jobs. Před několika lety mu dal na starost Human Interface (HI) oddělení, což se jen přidalo pod Ivovo vedoucí roli u Industrial Design (ID). Tím mu Cook dal kompletní kontrolu celého tažení nákladů na vývoj a na celkový proces Apple Design.
Industrial Design je o fyzických produktech, Human Interface je o obrázcích, zvucích, interakcích a pocitech ze softwaru, se kterým se setkáváme v Apple produktech.
Kontrolou obou odvětví byl Ive schopen změnit mobilní a desktopové operační systémy z jejich starých skeumorfických podob plných reálných prezentací našeho světa (kroužkové, roztrhané stránky u kontaktů, kalendáře) na jasnější, čistší sadu, která obsahuje skvěle navržené obrázky, které hovoří sami za sebe. Ivovo vynalézavost je nejlépe vyjádřena tím, kolik patentů patří jeho jménu. Je jich 5000. Chcete-li nějaký bod pro porovnání, Edison jich měl 2332.
Kdyby nic jiného, Ivy alespoň udělal Británii obrovskou laskavost. Apple totiž nedávno vyvinul standardní britský napájecí nabíječku, jehož hroty se elegantně složí zpět do jeho těla, a to v jedné rovině. Jsou tak snadno uloženy, pryč s bolestí, pokud na nabíječku šlápnete. Je to samostatné a zcela odlišné řešení, než které nabízí známý Mu Plug.
„Trvalo to celou věčnost,” řekl Ive.
V tom to celé je. Nikoho jiného to nezajímá. Jasně, že to trvá věčnost, vždyť na tom nikdo jiný nepracuje. To utrpení, které Ive a jeho tým podstupují, je velice, velice neobvyklé.
Vezměte si například balení. Měli bychom za to Apple obejmout. Každé balení od Applu se otevře velice snadno, bez nůžek, nože nebo zbytečných manévrů. Apple to má všechno dokonale promyšlené, malé proužky okolo balení, sloužící pro otevření, se o vše postarají. Po otevření na vás čeká nádherné origami řešení, které jen přidá rozkoš a radost z nového produktu. Pokud o tom chcete být cyničtí, tak jde o přidanou hodnotu, ale to je právě ten specifický kruh dobrého designu. Ten je propracovaný pro své vlastní účely, ale nese s sebou výhodu navíc, která přispívá k celkové hodnotě produktu.
Spaceship kampus
Do Cupertina jsem přiletěl minulý týden, abych se dozvěděl o nových, nastávajících změnách v Applu. Když se někdo blíží k 1 Infinite Loop, musí minout obchod společnosti, kde najdete všechny Apple věci. Na jednou tričku stálo: „Navštívil jsem mateřskou loď – jen abyste věděli, jak moc jsem smutný.” Tim Cook se ke mně přidal (dali jsme si džus) pod slunečníky, které chladí nádvoří u Caffé Macs, což je jídelna celého kampusu. Ano, kampus. V Americe je normální, že se tak říká budovám společností, ne jen univerzitám. Cook mi prozradil, že stoly, u kterých sedíme, designoval Jony Ive. Kruhovité, bílé/šedé, mramorové disky. Alespoň mi přijde, že jsou mramorové. Materiál by se klidně mohl pojmenovat po Jonym, něco jako Ivelon nebo Jonathanite. Až na to, že by taková marnost slavného Jonyho nejspíš nezajímala. Cook zcela jasně Jonyho zbožňuje. A to ne jako husu, která prostě pokračuje v pokládání nových zlatých vajec (ryzího zlata v případě Apple Designer Watch), ale jako kolegu a osobu. Všichni ho zbožňují. Je nemožné zůstat v klidu, když vidíte Jonyho jak vážně a váhavě vyjadřuje svou hluboce soustředěnou vášeň. Cook mi trochu připomíná ředitele Skinnera z The Simpsons, ale tam, kde Seymour není tím nejostřejším nožem, Tim Cook má mysl jako laser.
Nejsem ten typ člověka, kdo by se často setkával s lidmi, kteří mají velkou moc a důležitou pozici v korporátním světě. Moje láska pro technologii mi umožnila setkat se alespoň s několika velikány. Poznat Tima Cooka osobně je podobné poznat slavného muzikanta nebo sportovce. Vždy vás napadne jen jedno shrnutí: „Tento člověk,” řeknete si, „se nevyšplhal tak vysoko nějakou náhodou.” V tomto případě mají Tim Cook a Jony Ive na starost tu nejcennější společnost na planetě. Cook je roztomile upřímný ohledně šokujícího, nečekaného a enormního tempa růstu ve společnosti. „Přesahuje to naše očekávání.” Tak to Tim Cook shrnuje. Cook má spoustu akcií a opce, které mají dechberoucí hodnotu. To ale nic nemění. CEO Applu nedávno oznámil, že jakmile bude zaplaceno vysokoškolské vzdělání svého synovce, celé jmění bude postupně rozebráno a darováno do různých odvětví. Ten, kdo zemře s penězi v bance, ztrácí, to shrnuje nová filantropie. V roce 2009 byl růst Applu už dost velký na to, aby Jobs neváhal zahájit výstavbu nového kampusu s názvem – překvapivě – Apple Campus 2. Práce začaly v roce 2012, stavba má být dokončena a připravena k nastěhování koncem příštího roku, nebo okolo začátku roku 2017. „Možná by se to mělo jmenovat Steve Jobs kampus?” navrhl jsem. „Oh, Steve nám své vize jasně a zřetelně zdůraznil.” Mluvíme o starém kampusu, kde právě sedíme. Je přesně 23 let starý, což je na poměry v Silicon Valley celkem dlouhá doba. Přesně tuto myšlenku proměním ve slova, doufám, že nezním nedostatečně vlídně ke své hostitelské zemi. Celá oblast se poměrně značně vyžívá v infantilismu, to lze vidět u jídel, komiksů, filmů, nápojů.… To lze vidět u spoustu kampusů, ale ne u Applu. Příklad: Mountain View Googleplex campus, kde sídlí Google, hostí spoustu oblastí pro hry, kde najdeme třeba skluzavky. Menlo Park patřící Facebooku byl inspirován Disneylandem. Zajímalo mě tak, proč tyto prvky nenajdeme u Applu a jestli by Apple vyrobil kampus, který by sice nebyl značně ovlivněn zábavou, ale který by nebyl nudný, chladný a temný, že byste chtěli šeptat. „No, můžeš mi říct, co si myslíš. Proč tě tu neprovedeme?” Tim Cook vstal, zdvořile řekl na shledanou zítra a už kráčel přes nádvoří na svůj další meeting. Cítím se velmi, velmi privilegovaně. Nikdo nesmí vidět Apple Campus 2. Dokonce jsem slyšel, že ani samotní stavaři nesmí vidět celou stavbu pohromadě a z dálky. Nosí tak nějaké šátky, nebo co. Ale nejdříve mám schůzku s Jonym Ive. Do teď byla Jonyho pozice Senior Vice President of Design. Teď už ale můžu odhalit, že Jony Ive byl povýšen na novou pozici Apple Chief Design Officer. Je to tak pro něj vzrušující období. Uvnitř jeho proslulého designového studia (kde vidím pokrývky přes dlouhé stoly, které ukrývají nové a vzrušující prototypy) stojí Jony a další dva muži. I oni dva dostali povýšení. Jeden z nich se jmenuje Richard Howarth. „Richard bude novým vedoucím Industrial Design,” sdělil mi Jony. „A tady je Alan Dye, nový vedoucí User Interface sekce.”
Alan Dye – taller gentleman
Richard Howarth – shorter, blue t-shirt and blazer
Apple executives Tim Cook and Jonathan Ive.
Všichni mi ukázali své kanceláře a oddělení, kde se nachází příjemné výtvarné pokoje, poslední nápady, které jsou pověšeny na stěnách, knihy pro informace, všechno od středověku po nejnovější a nejčerstvější zdroje. Nová role Když mluvím s Jonym o samotě, zeptám se ho, proč opustil obě oddělení, které byly pod jeho kontrolou tak moc úspěšné. „No, stále se starám o to samé,” sdělil mi. „Moje pozice je teď Chief Design Officer. Mám k dispozici Alana a Richarda, kteří mi pomůžou s administrativou a managmentem, což jsou oblasti, které… které…” „Které nejsou tím nejlepším, pro co jste byl stvořen?” „Přesně tak. Ty dva jsou ti nejlepší. Richard byl u začátku iPhonu. Všechno to zná, od prvních prototypů po první model, který jsme vydali. Alan je génius, co se týče lidského prostředí a jeho designu. Spousta částí operačního systému u Apple Watch je jeho práce. S jejich pomocí můžu…” „Přemýšlet jasněji?” „Ano!” Ive teď bude více cestovat. Jeho energie se mimo jiné přenese i na – jako tomu ostatně bylo od samého začátku – na Apple Story, které se rozšiřují po celém světě. Maloobchodní prostory společnosti jsou jedním z největších mimořádných úspěchů společnosti. Apple Story byly z počátku poháněny Jobsovo tvrdohlavým naléháním, prvních pár se jich otevřelo i přes obrovskou skepsi veřejnosti. Dnes to jsou nejziskovější prostory na světě (alespoň co se týče měřítka čvterečních stop na čtvereční stopu). A to v každém sektoru. Navíc se tyto obchody pyšní nádherným interiérovým designem a briliantním využitím místa. Nebál bych se je přirovnat k velkým národním projektům. Nová prodejna v Chang-čou v Číně je toho skvělým příkladem, je to totiž architektický skvost, který obsahuje úchvatné první patro.
Vše to je výsledek dlouholeté a přátelské spolupráce mezi Applem a Foster + Partners – mohlo by se říct, že spíše mezi Sirem Jonathanem Ive a Lordem Foster of Thames Bank. Norman Foster je samozřejmě známý díky jeho slavným dílům, jako je Wembley Stadium, Millau Viaduct u Londonského Gherkinu a Reichstag v Berlíně. Teď se Foster zaměřuje na největší soukromou konstrukci v Americe. Na tu, kterou mi Tim Cook slíbil ukázat. Apple Campus 2, několik mílí od Infinite Loop, je šíleně obrovská oblast. Tím největším prvkem je kruhovitá a obrovská budova, která je 4 patra vysoká – 2 nad zemí, 2 pod zemí. Vnější obvod budovy je jednu míli dlouhý. K místu se dostanu s Timem Cookem a Jonym Ive v jeepu, který řídí Dan Whisenhunt, manažer projektu. Jony mi hned vysvětluje, jak funguje zateplování budovy (něco o okolním vzduchu, přírodní ventilaci… těmto faktům nikdy moc nerozumím). Hodně mluvíme o prefabrikovaném lisování, stejně jako o prázdných deskách stropů. Člověk by si myslel, že se tu staví mezinárodní letiště. Ostatní budovy mají u sebe i parkoviště pro 6000 vozidel a divadlo, které Applu umožní inscenovat své produkty a tiskové konference, a to přímo na místě. Momentálně Infinite Loop pojme 5000 zaměstnanců. Apple Campus 2 jich pojme až 13 000. Dozvídám se, že jeho energie bude 100% obnovitelná. 80% sídla bude volný prostor, který bude hustě zalesněn. Jonyho vliv je vidět všude. U dubových židlí, u desek, které pracovníci mohou polohovat pomocí malých tlačítek. Foster + Partners mají 70 až 80 lidí pracujících na projektu v Londýně a dalších 40 přímo na výstavbě. Je to masivní závazek. Přemýšlím nad tím, zda je na světe jiná společnost, která by designovala naprosto všechno, od nábytku zaměstnanců, po vitríny v Apple Storech, obrázky na displeji, materiál u telefonu a balení hodinek. Tolik technologie kombinované s uměním.
Stevovo rozloučení
To mi připomíná, že vám ještě musím povědět ten můj příběh. Jak jsem naštval Steva Jobse. V lednu roku 2010 přišel mesiáš v černém roláku na pódium Yerba Buena Cenre v San Franciscu, aby představil zbrusu nový produkt, která se nakonec, i přes údiv a zesměšňování světa, jmenoval iPad. „Zní to jako hygienický ženský produkt!” někdo vykřikl. Jobs stál před grafickou reprezentací dvou cest, které se spojovaly v jednu. „Vidím Apple,” řekl, „jako existující křižovatku mezi technologií a svobodným uměním.” V sale jsem byl přítomen a seděl jsem v publiku a přemýšlel jsem nad tím, proč vynechal tu třetí cestu. O sedm týdnů později jsem přišel do 1 Infinite Loop, abych se s ním setkal. To byl ten moment, kdy jsem ho naštval. „Určitě,” řekl jsem, „tu jsou tři cesty. Není pravdivější říct, že Apple je křižovatka mezi technologií, svobodným uměním a obchodem?” „Proč byste něco takového řekl? Proč byste to řekl?” Aaaah. Vypadal opravdu naštvaně. „Ale tohle je Amerika,” vykoktal jsem, „není obchod dobrou věcí?” Bubnoval svými prsty, změnil sedící polohu. „Hm…” Nebylo to tak, že by mě mohl udeřit, nebo vyhodit. Ale měl tu silnou kvalitu něčeho, co nevím, jak se nazývá… nazval bych to osobností. „Jo, máte pravdu. Obchod. To je asi ta cesta. Nejspíš.” Ale bylo jasně vidět, že Steve nechtěl uznat tu třetí cestu a přiřadit ji k Applu. To bylo naposledy, co jsem ho viděl. Myslím, že jsem měl pravdu. Ta cesta jménem „Obchod” tam určitě měla být, ale přál bych si ale, abych to tenkrát neřekl.
*Zdroj: The Telegraph, foto: Gabriela Hasbun pro The Telegraph
Naprosto perfektní článek! Díky!
Rozhovor s Timem Cookem a Johny Ivem z Campusus 2 http://t.co/P4wUV3gcHO