Zavřít reklamu

Když Apple jako první v roce 1998 odvážně opustil u svých počítačů iMac zabudovanou disketovou jednotku (viz. minulý článek), vyvstal nejen u mne problém načíst do počítače něco z archivu na disketách či udělat zálohu dat, provést instalaci ovladače tiskárny, modemu ap. (internet začínal, distribuce software na CD nebyla zatím standardem a USB disky či flashky byly z říše snů – jiné počitače s nimi zatím stejně neuměly pracovat, neměly většinou USB). Proto jsem uvítal možnost zakoupení externí mechaniky od firmy Imation s označením SuperDisk LS-120, která se prodávala normálně v bílé barvě. A nebyl by to Apple, kdyby neměl od firmy Imation exkluzívní řadu této mechaniky v modrozelené firemní barvě souběžného modelu iMacu Bondi Blue. Označení této mechaniky mělo registrovaný název SuperDisk™ USB Drive For Macintosh. Vyráběla se přímo v U.S.A. z dovezených komponentů, jak je patrné z výrobního štítku této periferie. Ve stylové barvě byl i konektor speciálního připojovacího USB kabelu mechaniky. Název SuperDisk se velice často zaměňuje s označením SuperDrive také z dílny Apple (CD/DVD-R/DVD-RW). Po přečtení tohoto článku a po prohlédnutí mých fotografií tomu možná u některých napříště nebude.

V této mechanice se daly číst a zapisovat jednak klasické diskety 3,5″ s maximální kapacitou 1,4 MB (HD) a pak dosti podobné speciální málo známe SuperDiskety (foto 7 a 8) s označením LS-120 s ultrahustým záznamem s kapacitou 120 MB. I správně fungující mechanika vydávala v případě obou výše uvedených médií velký hluk při přejíždění magnetické hlavy i roztáčení disku. Předvedení hlučnosti přístroje na krátkém videu ZDE.

Přístupová doba byla velice malá a na následujícím videu si můžete udělat obrázek o tom, jak rychle se dala data pomocí této technologie kopírovat.

Dnes nejčtenější

.