Do nového roku se vrhneme se starou dobrou klasikou: Prince z Persie si z dětství pamatujeme snad všichni, dříve narození ještě jako klasickou bojovou 2D skákačku, mladá, nová generace si naopak představí propracovanou 3D adventuru s prvky erpégéčka v hlavní roli se stylovým namakaným chlápkem s 2 netradičními meči či žiletkovým řetězem. Dnes si povíme o druhé popsané verzi, budeme tedy mluvit o Warrior Within, hře, která již vyšla i na platformách jako je Wii, Xbox 360 nebo PSP.
První dojem
Prvních pět minut hry si vás nikterak nezíská. Po krátkém úvodním videu se ocitáte na lodi, na které je poměrně velký chaos jak morální (co se posádky týče), tak pixelový (co se iPadu týče). I když není grafika na úvod nic moc, aspoň se naučíte pár základních pohybů a trošku si zabojujete. Jakmile úvod skončí, objevíte se beze zbraně na ‚pustém‘ ostrově, který až zas tak pustý, jak se zdá, není, o čemž se přesvědčíte v několika následujících minutách hraní.
Co si mne získalo je právě ztráta zbraně. To u některých jiných her často postrádám, zvyšuje to zajímavost hry a je určitě větší zábava „pižlat“ první příšerky deseti údery klacku než je hned sekat třímetrovou sekerou vejpůl. Právě onen klacek vás donutí začít se studiem úderových komb, jelikož se s ním nějakou dobu budete muset protloukat a naučené grify určitě oceníte v budoucnu ve hře.
Stojí za zmínku, že hra je zde již přehlednější, do začátku již něco trochu umíte z lodi a lépe se vám sleduje okolí.
Hratelnost, styl, ovládání
Vývojáři z Gameloftu se jistě dodnes potí při představě nad tou fuškou, kterou museli zvládnout při vytváření hry. Ale určitě to stálo za to.
Ovládání, které mi ze začátku přišlo neergonomické a nadměrně složité má svůj význam. Pravda, na začátku ho také až tak nevyužijete, ale později budete sakramentsky rádi, že ho máte. Jakmile si na něj totiž zvyknete, láska ke hře vzroste o 1000%. Samotný ovládací panel je složen z joysticku a ovládání moci písků (vlevo) a z akčních, bojových a skákacích tlačítek (vpravo). Joystick můžete také vyměnit za šipky, pokud ale neplánujete učit se od začátku hry úplně jiný rozměr ovládání, který navíc není až tak přesný jako joystick, pak vám šipky doporučit nemohu.
Pohyb
K pohybu budete používat 2 základní pohyby (1. chůzi, běh, lezení 2. skákání) + jeden nereálný, který je nicméně zajímavý a také velmi užitečný, při různých okamžicích dokonce nezbytný. Buďme upřímní – kolik lidí na světě dokáže uběhnout po vertikální zdi do strany 20 metrů?
Není náhodou, že právě tyto pohyby vás donutí přemýšlet. Není to až tak komplikovanost terénu jako nutnost zkooperování pohybu na jeho překonání. Do detailu propracovaný pohyb je nejen v oblasti přemisťování, ale i v boji. Salta, skoky, odrazy, přemety, obtočení, to je jen malý výčet různých pohybových akcí při boji. Je velmi užitečné se je naučit, potkáte se totiž s protivníky, na které některé pohyby a útoky fungovat nebudou, naopak některé budou vyloženou nutností na jejich poražení.
Boj
Pohyb v boji jsem právě popsal, proto se budu nyní více věnovat taktice a protivníkům. Jak jsem výše zmínil, boj má mnoho tváří. Velice užitečné jsou techniky vrhu zbraně, které – pokud protivníka rovnou nezabijí – jej aspoň znehybní na pár okamžiků, což vám zajistí kupu času na rozcupování protivníka na cimpr campr. Jakožto milovník asijských bojových sportů jsem si velmi oblíbil techniku uchopení protivníka, jeho přeskočení a následné odhození dozadu. Technika mi připomněla techniku z Karate-do, která se sice provádí zepředu dopředu (ve hře ze zepředu nazad), nicméně podobnost vysledovat lze. Je neuvěřitelná sranda stát na kraji propasti, náhle skočit na protivníka a saltem nazad s nohama kolem jeho krku jej šupsnout do nekonečné rokle. Co se protivníků týče, budete jich mít relativně spoustu. Standartně narazíte na pár zombíků, semtam na duchy s meči, často pak na jakési akrobatky s dýkami a podobné jiné bestie co chtějí vaši hlavu nebo jakoukoliv jinou část těla. Až na poslední (konkrétně) zmíněné nemají nijak vyvinutou umělou inteligenci a nebývá přiliš problém je porazit.
To s takovou akrobatkou se zapotíte. Tyhle mrchy jsou strašně nevypočítavé. Hvězdy, přemety, dokonce i přeskoky ve „šňůře“ nad vaší hlavou, jen aby se vyhnuly vaší zbrani, to vše vám bude drásat nervy. A to zatím popisuji jen jejich nižší stádium: později narazíte i na takové, kterým nedělá naprosto žádný problém vás z fleku zabít, jejich komba čítají až 8 různých útoků (pro představu: vy jich budete mít málokdy polovic), jsou schopné proti vám běžet po zdi a snažit se vás seknout tak, abyste spadl do rokle a podobné vtipné triky, po kterých máte chuť vyhodit iPad z okna. A bohužel a naštěstí nejsou jedinné, se kterýma se dobře bojuje. Dalším filutou je Dahaka: velká, slizká, černá zbraň osudu ztělesněná do poboby pětimetrové obludy, která se vás bude čas od času snažit zabít, i když zabít je zde asi slabé slovo. Bohužel, není jiné cesty než před ní utéct. Ani se nesnažte ji porazit, pokud jí neutečete, skončíte špatně. Stačí jedinná chybička, jedinné otočení kolem trčící tyče navíc a stáváte se součástí útrob času. Ve hře objevíte ještě další nebezpečí v podobě protivníků, avšak ty vám zde nebudu odkrývat, abyste si vychutnali příběh.
Jiná nebezpečí
S jinými druhy nebezpečí se budete pravděpodobně potýkat více než s obludami: točící a pohybující se ostré kotouče či válce osypané noži, díry, zchátralé tyčky, zerodovaná půda která padá pod nohama – smrt zkrátka číhá všude. Jsou ale okamžiky, kdy hrozící nebezpečí pomůže v postupu dále, a pokud se správně využije, může dokonce znemožnit postup protivníkovi.
Atmosféra hry
U málokteré hry jsem měl takový „strach“. Není to až strach jako spíš obava z neuspěchu, bušící srdce a nervozita. Nejhorší to asi bývá s Dahakou: za zběsilého sprintu je třeba využívat nejen logiku, ale i zručnost prstů při přeskakování z klávesy na klávesu. A když už doufáte, že vám chybička projde, najednou je Dahaka příliš blízko a už jen následuje video, ve kterém vás ztělesněný osud vcucne do sebe.
Ještě horší než útěk před Dahakou je čekání, kdy se zase objeví. Semtam vlezete do zákoutí, které vypadá podobně jako při předchozím útěku a náhle začne hrát ponurá hudba. A čím delší je doba od posledního setkání, tím více je čekání drásající.
Existuje ale něco, co Dahaku zastaví, a pokud se k tomu dostanete, jste zachráněni. Ehm, tedy – prozatím, než si vás opět najde. A jakmile jste zachráněni, je pocit vítězství obrovský.
Do atmosféry hry lze zařadit i okolní vlivy a změny prostředí. Abychom byli přesnější, změny v „průběhu“ času. Určité etapy hry se odehrávají buď v přítomnosti, či v minulosti.
https://youtube.com/watch?v=1r0BolFOt3M
Hra Prince of Persia: Revelations stojí na Sony PSP přibližně 500 Kč (průměrná cena na zbozi.cz)
Hra Prince of Persia: Warrior Wthin stojí na iPad/iPhone/iPod touch 0,79 Euro = 19,80 Kč
Minulost
Minulost mám osobně o moc radši než přítomnost: prostředí, které není zchátralé ani pošmourné je přeci jen lépe působíci na psychiku a při hře se necítíte tak ohroženi.
Plusy minulosti: hezké prostředí, vše funguje jak má
Zápory minulosti: fungují bohužel také pasti a ve všech dírách najdete smrt.
Přítomnost
Přítomnost je celkem nepřívětivá: nejvíc ji nenávidím proto, že právě zde je schopná vás najít Dahaka (oproti minulosti, kde ještě vlastně neexistovala). Přítomnost je také pěkně otravná proto, že některé cesty jsou zavalené, jiné padají pod nohama, jiné už zmizely naprosto a musíte najít alternativu. Na druhou stranu, pasti už fungují málokdy.
Plusy přítomnosti: nefungující pasti
Zápory přítomnosti: Dahaka je vám v patách, prostředí je depresivní a necítíte se až tak bezpečně.
Funkce písků
Písky mají 4 funkce a jejich použití je omezené, i když doplnitelné a rozšířitelné. Na začátku nemáte žádnou funkci. Rozšíření nebo nové funkce se dají obdržet ve speciální svatyni po rozluštění jednoduché kombinace 4 vypínačů.
Funkce jsou následující:
FUNKCE „S“:
Vrácení času – spadli jste do díry? Zemřeli jste pod rukami protivníka? Pokud budete bystří a rychle zareagujete, máte příležitost vrátit se několik sekund v čase. To opravdu hodně pomůže, pokud jste třeba spadli donostnaaté jámy kousek od cíle; nemusíte jet celou misi odznova, prostě se kousek vrátíte a zkusit to nanovo.
Zpomalení času – jedna z nejužitečnějších věcí ve hře. Bez ní by byl (a pokud vám dojde moc písků, pak také je) průchod některými částmi hry nemožný. Funkce je snadno pochopitelná: zatímco pro vás se nic neděje, vaše okolí žije ve zpomaleném světě. To má hned několikeré využití: lépe proklouznete mezi zpomalenými pastmi, dostanete se k zavírajícím se dveřím včas či rychleji rozsekáte obří monstrum na kaši. Funkce je také výborným pomocníkem při útěku před Dahakou.
FUNKCE „F“:
Silná útočná vlna – relativně slabý útok, který působí na všechny nepřátele ve vašem blízkém okolí. Nic moc. Osobně ji prakticky nepoužívám. Je využitelná v jisté fázi ihned po získání, nadále je ale příliš složitá a zbytečná k použití. A její grafické zpracování taky není žádný zázrak.
Rychlý útok – tahle funkce je stejně jako předchozí ofenzivní: je ale podstatně použitelnější, zejména máte-li více moci písků (nemusíte se obávat nedostatku moci v dalších fázích). Princip funkce je podobný funkci zpomalení času. Je to víceméně invertovaná tatáž funkce. Okolí zůstává, princ je rychlý jako blesk a to platí i pro jeho útok. Je to dokonalá zbraň proti několika nepřátelům, zejména při nedostatku životní energie. V cukuletu rozdrtíte zombie tak rychle, že si ani nevšimnou, že (podruhé) zemřeli.
Celková úvaha o hře
Hra si mne svou diverzitou a hratelností získala víc, než kterákoliv jiná iOS hra. Od hry jsem dostal o hodně víc, než jsem očekával: víceméně je to pro mne první hra, která se hraje stejně dobře na iPadu jako na PC, pokud ne lépe; příběh je totiž úplně shodný s PC ekvivalentem hry. To platí i pro funkce pisků a princův um. Jedinné, co již tak skvělé není, je grafika, ale na display iPadu je dostačující a nic lepšího jsem v této oblasti ani neočekával. Dostala mne i akce na hru: za 0.79€ byla hra skutečně z hubičku. Toto je první aplikace, o které si myslím, že je podceněná a její hodnota je aspoň 10€.
Úžasný pokrok je pro mne i řada vedlejších misí, které – i přestože jsou pro postup nezbytné – jsou opravdu zajímavé, nejsou příliš krátké a každá z nich má v sobě něco zvláštního.
Co na hře miluju je její komplikovanost: donutí člověka přemýšlet o čase a dedukovat následující fáze. Neuvěřitelná je také nevypočítavost: když už čekáte konec hry, objeví se nová fáze, která je navíc navázaná na minulé části hry.
Resumé
Hru bych doporučil každému. Skutečně, není moc věcí, které bych mohl vytknout: skvělý příběh, špičková hratelnost, bezvadné ovládání, logický průběh, krásná intermezza, výborné boje… Velmi si vážim trpělivosti vývojářů, kteří hru udělali tak dlouhou, a přitom tak zajímavou. Zatím jsem na iPadu nehrál delší hru takové kvality, jakou nabízí PoP: WW. Jsou zde i přesto dva neduhy. Otrava například je, že hru je třeba hrát s vyšším jasem obrazovky, což zapříčiňuje rychlejší vyprázdnění baterky. Bez tohoto zvýšení není na hru až tak skvěle vidět.
Druhou, a zároveň poslední vadou na kráse jsou asi přehnané požadavky na hardwarové vybavení: iPad má občas problémy s hladkým přehráváním videa a začátek hry může být silně sekaný, tyto problémy jsou ale postupně minimalizovány a nakonec je ani nepostřehnete. Hru ale opravdu oceňuji a za sebe dávám hodnocení 95%.
Hru Prince of Persia: Warrior Wthin si můžete za cenu 0,79 Euro stáhnout v iTunes App Store na iPad zde.
Hru Prince of Persia: Warrior Wthin si můžete za cenu 0,79 Euro stáhnout v iTunes App Store na iPhone/iPod touch zde.
