Recenze Audioengine A2 – repráky pro váš Mac!

Mnozí uživatelé počítačů potřebují mít ke svému stroji připojenou reproduktorové soustavu. Dokonce si dnes Mac bez reproduktorů nedovedeme představit, protože počítače se stávají v domácnosti stále častěji jakýmsi multimediálním centrem. Počítačové hry bez zvuku nemají tu správnou atmosféru, na internetu si čím dále častěji přehráváme videa, posloucháme rozhlas či sledujeme TV. Řada z nás sleduje na počítačovém monitoru filmy, nebo pracuje s hudbou.

Ať již jsme pasivní posluchači, nebo aktivně nějakou hudbu na počítači vytváříme, potřebujeme mít při ruce možnost kvalitního monitoringu zvukového signálu. Prostě chceme slyšet hudbu tak, aby splňovala jistá základní kritéria. Těmi základními kritérii je nezkreslený signál, v rámci možností vyrovnaná kmitočtová charakteristika a dostatečné velký odstup signálu od šumu a rušivých napětí.

Přestože počítač zpravidla vydává nějaký ten rušivý zvuk různé hlasitosti (většinou několik ventilátorů, pevné disky a mechaniky), překvapivě je znát, zda připojíme k PC levná plastová „šumítka“, či zda zapojíme zvukově relativně kvalitní produkt. A to dokonce i v případě, že máme zvukovou kartu integrovanou na základní desce (naprostá většina případů). Ovšem zapojení na samostatnou, kvalitně odstíněnou zvukovou kartu, to je jinačí kafe! Výhledově se chystám představit kartu ASUS Xonar Essence STX, kterou řadím v rámci „rozumné“ cenové kategorie, k tomu nejlepšímu na našem trhu.

Ještě než se dostanu k samotnému popisu testovaných reproduktorových soustav, dovolte mi jednu důležitou poznámku. Sám jsem uživatelem PC s OS Windows, což je z recenze zřejmé, nicméně produkty Audioengine jsou svými funkcemi i designem velmi vhodné k počítačům Mac i dalším produktům Apple.

Popis

Balík s objednaným výrobkem na testování dorazil rychle, do dvou dnů od telefonické dohody se zastoupením firmy Audioengine. Součástí dodávky se staly rovněž silikonové podstavce pod reproboxy, na něž jsem slyšel poměrně dost zajímavou chválu. Jsem k těmto „doplňkům“ poměrně skeptický, a tak jsem uvítal možnost vyzkoušet jejich vliv na zvuk na vlastní uši.

Reproduktorové soustavy Audioengine A2 jsou menšími „sestrami“ většího modelu A5. Pokud někomu nestačí úroveň basů, je možné sestavu A2 i A5 doplnit aktivním subwooferem S8. To ovšem jednak výrazněji prodraží nákup a jednak basů přibude opravdu razantně, takže si troufám odhadnout, že větší přínos to bude mít pro milovníky nízkých kmitočtů (při sledování filmů, či hutného rocku). Doufám, že zamýšlená občasná spolupráce s firmou Positronix bude fungovat a dočkáme se spolu později dalších recenzí, a to jak na větší reproduktorové soustavy A5, tak na aktivní subwoofer. A v delším časovém horizontu počítám pravděpodobně i s bezdrátovým audio adaptérem Audioengine W1. Pokud se podaří zamýšlené představení zvukové karty ASUS Xonar Essence STX a Samson S.equalizer (sedmipásmový grafický „mini“ ekvalizér), mohlo by se jednat o všestranně zvukově zajímavý „rozjezd“ této nové sekce recenzí na mém webu. Záměrem je obsáhnout zajímavé produkty související s kvalitním stereofonním poslechem hudby, které využívají zdroj signálu PC jakožto multimediální centrum…

Ještě krátce k informaci o firmě Audioengine a jejím produktům. Firma vznikla a sídlí v USA (About Audioengine), výrobu však musela, jak tomu dnes bývá u velkého množství známých firem, přesunout do Číny, ovšem při zachování kvality výroby a velice důsledné výstupní kontroly všech produktů.

Při vybalování reproduktorových soustav jsem měl dobrý pocit z toho, jakým způsobem a jak pečlivě jsou tyto malé „klenoty“ chráněny před případným poškozením při přepravě nebo následně při manipulaci. V kartónové krabici je umístěná druhá krabice z tvrzeného kartonu a jednotlivé boxy umístěné odděleně pomocí výztuh z pěnového polyetylenu. Uvnitř jsou i dva sáčky se silikagelem, který pohlcuje případnou vlhkost. Boxy jsou dále zabalené v sympatických šedých semišových sáčcích s možností uzavření pomocí stahovacích provázků. Pokud jsou nové, jsou ještě uvnitř tohoto sáčku zabalené v papírovém obalu. Leštěný povrch je tedy důkladně chráněn a máme při ruce sáčky šité na míru, chránící reproduktorové soustavy při nějakém přesunu.

Samotné reproduktorové skříně (spíše „skřínečky“) jsou tvořeny 18mm !! silnou MDF deskou, což vylučuje jakékoliv nežádoucí rezonance, zvláště pokud si uvědomíme rozměry celého boxu ( cca 15 x 10 x 13 cm). Osobně mě až při setkání s reproduktory na vlastní oči zarazila jejich malost (nemohu napsat velikost). Všechny zkušenosti a předsudky se ve mně ozývaly a sdělovaly, že tohle přece nemůže hrát tak, jak pověst slibovala. Předsudky dostaly na frak, jak se později dozvíte.

Zepředu vypadají oba reproboxy stejně, zadní strana je přirozeně u levého boxu jiná než u pravého. V levé skříni je umístěn zesilovač, což lze dedukovat z osazení zadního panelu. Předně tu máme konektor pro napájení zesilovače (jako napájecí slouží konektor typu mini-DIN) +/- 17,5 V / 2.0 A . S povděkem jsem kvitoval umístění napájecího zdroje do externí krabičky. Z mnoha praktických i logických důvodů je velmi vhodné mít napájení aktivních boxů oddělené od zesilovače. Dále jsou na zadním panelu vstupní konektory: jednak dvojice zlacených konektorů RCA (cinch), což je značeno jako vstup A a konektor pro připojení stereofonního konektoru typu jack 3,5 mm označen jako vstup B. Co zaujme patrně nejvíce, je dvojice masivních (s ohledem na velikost boxů) zlacených reproduktorových terminálů. Slouží k propojení s identickými terminály na pravém boxu. Součástí dodávky je v balení propojovací reproduktorový kabel o délce 2 metry s více než dostatečným průřezem vodičů. A jako poslední bych jmenoval potenciometr pro regulaci hlasitosti, společný pro levý i pravý kanál. Umístění regulátoru hlasitosti na zadní stranu může mít ovšem i své odpůrce. Jednak je nutné při jakékoliv změně hlasitosti sahat dozadu, ale to je otázka cviku a jednak nevidíme ihned, v jaké úrovni hlasitosti se potenciometr právě nachází. Z hlediska estetického je ale umístění regulace na zadní straně jednoznačně pozitivní. Při pohledu na tyto malé boxy nic nenarušuje jejich ladné audiofilské vzezření.

Na čelní straně jsou nad sebou symetricky umístěné dva reproduktory. Střední části dominuje 7cm středobasový reproduktor s černou kevlarovou membránou a nad ním je v ose osazen 20mm výškový reproduktor s hedvábnou kalotou. Dolní část čelního panelu je zakončena bassreflexovou štěrbinou o rozměrech cca 70 x 6 mm. Při hlasitém poslechu o sobě dává tento bassreflex náležitě znát, stačí sáhnout prsty před štěrbinu.

Hrany skříně jsou zaoblené, není znát žádná nerovnost, povrch je hladký, matně lesklý. Bílé provedení boxů je až na barvy identické s černou variantou. Na spodní ploše skříní je nalepená slabá guma, která jednak tlumí případné zvukové rezonance, ke kterým by mohlo docházet při umístění přímo na desku stolu, a jednak brání eventuelnímu poškrábání spodní strany boxu.

Vzhledové stránce testovaných soustav musím udělit jedničku. Technické provedení, konstrukce i estetický dojem tvoří vyvážený celek.

Testovací sestava

Každý přístroj, který někdo testuje, má včleněný do určité sestavy, bez které by testovaný komponent nebyl schopen správné funkce. A aktivní reproduktorové soustavy ke svému životu potřebují zdroj audio signálu. Audioengine A2 jsem připojil jednak k mp3 přehrávači Cowon iAudio U5 (obrázek, nějaké info), a jednak k výstupu integrované zvukové karty (ADI AD2000B) na základní desce Asus P5Q-Deluxe (nějaké info u motherboardu: ASUS P5Q Deluxe Review :: ASUS P5Q Deluxe Layout :: Motherboards.org nebo na českých webech: Asus P5Q Deluxe: přetaktování má v srdci | ExtraHardware nebo třeba: Asus P5Q Deluxe – Intel P45 – Czech Computer | czc.cz). Propojení bylo pomocí 200cm kabelu (jack 3,5mm na obou koncích), který je součástí balení testovaných reproduktorových soustav. Cowon iAudio U5 byl propojen druhým kabel z příslušenství testovaných soustav o délce 30cm.

Jako sw přehrávač jsem použil ten, který standardně používám na přehrávání hudby, což je foobar2000. Tento přehrávač (prý) patří k tomu nejlepšímu, co lze na přehrávání hudby na PC použít. Pár odkazů: foobar2000, foobar2000 – Wikipedia, the free encyclopedia, foobar2000 – Wikipedie, otevřená encyklopedie, Foobar2000 – alternativní audio přehrávač. Operační systém W-7 32-bit

Foobar2000 tak jak ho používám:

Celá PC sestava: |CPU: C2D E7200 2,53@3,60GHz 1,24V (400×9,0) Arctic Cooler Freezer 7 Pro | MB: Asus P5Q-Deluxe ( BIOS 0803 ) | RAM: 2x2GB DDR2-800MHz Patriot CL4 @ 1066MHz CL6 | GPU: ASUS EAH3650 SILENT 512M DDR3 | HDD: 4x WD6400AAKS (System + RAID1 + Data)| DVD-RW/RAM: Samsung SH-S223F | PSU: CORSAIR Power Supply HX520 | Case: COOLERMASTER Centurion 532 |

Zvuk

Kvalita zvuku je výborná, lepší než jsem čekal, ale nelze od malých bedýnek čekat zázraky. Optimální poslech je lokalizován na „blízko“, to jest nějakých 50-100cm od reproduktorů, ve středové ose. Z toho vyplývá, že zvuk v místnosti, když nesedíme před monitorem u PC, je již „normální“ a ničím neohromí (ale ani neurazí).

Pokud toužíme pohybovat se po místnosti, pobývat jinde a přitom poslouchat „hutný“ zvuk, tak musíme volit jinou variantu (jiné boxy, nebo A2 se subwooferem, odhaduji …) Poloha na stole vedle monitoru jim nesedí, lepší je použít originální podstavce, nebo ještě lépe na masivní podstavce cca 30-40 cm vysoké, abychom měli boxy před sebou a aby byl jejich střed ve výšce našich uší – výrazně se zlepší detaily, středy jsou čistší a basy zřetelnější. Pokud necháme reprosoustavy na pracovní desce stolu ve výšce loktů, dosáhneme tím silného zdůraznění basů, ovšem za cenu jejich menší zřetelnosti, a bohužel jisté ztráty vysokých kmitočtů a ztráty detailů ve středním pásmu.

Hluboké basy chybí, ale to je fyzika, s tím nic neuděláme. Ale velice dobře je fyzika využita ve prospěch vyšších basů někde mezi 40-100 Hz pomocí optimálně vytvořeného bassreflexu ve formě oné horizontální štěrbiny pod středobasovým reproduktorem, což dává subjektivně pocit velice silných a pevných basů, které bychom podvědomě očekávali od soustav výrazně většího rozměru než Audioengine A2.

Ohledně vyšších středů a výšek se domnívám, že řada posluchačů bude preferovat trochu jim přidat pomocí ekvalizace. Jak ale říkám, pokud si pohrajeme s polohou (umístěním reproboxů), dá se toto částečně eliminovat.

Paradoxně je velkou výhodou testovaných reprosoustav jejich malý rozměr. Zvuk vychází jakoby z jednoho bodu a výtečně promyšlený bassreflex zdůrazňuje basy subjektivně způsobem, který navozuje v posluchači iluzi plných a hutných nízkých kmitočtů. Odstup od rušivých napětí má tabulkově hodnotu pod 95dB, výhoda externího zdroje napájení se zde rovněž projevuje. Čisté a detailní výšky se snoubí s vyrovnaným středním pásmem. Lidský hlas zní přirozeně, akustické nástroje mají v malém prostoru (doporučeného blízkého poslechu) jasně definované tvary. Duše hudebního fajnšmekra plesá, příznivec hutného dunění, při kterém vibruje bránice, bude muset buď dokoupit aktivní subwoofer, nebo sáhnout po jiných reprosoustavách.

Pro mě osobně je ale čistota zvuku, jeho detailnost a prostorová přesnost, tím parametrem, který řadím na čelní místo ve zvukových prioritách. Tím pádem pro mne představují testované reproduktorové soustavy Audioengine A2 zvukový etalon.

Technické parametry

Žádná měření jsem neprováděl. Veškeré údaje uvedené níže v souhrnné tabulce jsem převzal jednak z firemních materiálů, a také z informací na webu – především z rozsáhlé a velmi kvalitní recenze na stránkách Stereophile

Parametr	Hodnota
Typ:	Systém 2.0 aktivních multimediálních reproduktorů
Vstupy:	Stereo jack 3,5 mm, RCA L/R
Napájení:	110 – 240 V, 50/60 Hz, automaticky se nastavující
Typ zesilovačů:	Dvojitý monolitický, třída AB
Výstupní výkon:	60 W celkový špičkový výkon (15 W RMS, 30 W špičkově na kanál), AES
Reproduktory:	7 cm středobasové s kevlarovou membránou, s technologií „Advanced Voice Coils“ a 20 mm výškové s hedvábnou kalotou a s neodymovým magnetem
Odstup signál-šum:	> 95 dB (typical, A-weighted)
THD:
Přeslech mezi kanály:
Frekvenční rozsah:	65 Hz – 22 kHz, +/- 2.0 dB
Citlivost:	88 dB SPL (1W@1m)
Vstupní impedance:	10 kOhm, unbalanced
Ochrany:	Omezení výstupního proudu, senzor přehřátí, ochrana reproduktorů při zapnutí / vypnutí.
Rozměry (VxŠxH):	15,5 x 10,0 x 13,5 cm (každý z reproduktorů)
Hmotnost (levý):	1,6 kg
Hmotnost (pravý):	1,4 kg
Transportní hmotnost:	4,5 kg (kompletní balení)
Rozměry transportního obalu:	26,7 x 38,1 x 17,8 cm
Skříň – použitý materiál:	18 mm silné MDF desky
Obsah balení:	Reproboxy (2ks – L a R), síťový kabel, síťový zdroj, reproduktorový kabel (16AWG) o délce 2 metry, propojovací audio kabel délky 2 metry s konektory jack 3,5 mm, propojovací audio kabel délky 30 centimatrů s konektory jack 3,5 mm, látkový sáček na kabely, látkový sáček na síťový zdroj, látkové sáčky na reproboxy (2ks), uživatelská příručka

Na webových stránkách vynikajícího amerického high-endového magazínu Stereophile jsem našel rozsáhlou recenzi, jejíž součástí je, tak tomu je pro tento časopis typické, i řada měření a grafů z naměřených hodnot. Autorem textu této recenze je Robert J. Reina a měření zajistil a popsal John Atkinson .

Následující grafy jsem převzal ze stránky Stereophile: Audioengine 2 powered loudspeaker z kapitoly Sidebar 3: Measurements.

Další obrázky naleznete zde:   Grafy z měření ve Stereophile

Fotografie

Použité snímky jsem pořídil ve své pracovně pomocí fotoaparátu Nikon D80, objektivu Nikon 18-200mm VR a za pomoci přirozeného světla a stativu. Snad se mi podaří přenést část informace o vzhledu testovaných reproduktorových soustav do nul a jedniček digitálního obrázku.

Hodnocení

Hodnotit tyto malé reproduktorové soustavy je relativně snadné. Snadné z toho důvodu, že představují bezesporu to nejlepší co lze na poli miniaturních aktivních reproduktorových soustav, primárně určených k poslechu hudby na PC, na našem trhu pořídit.

Fyzika se nedá ošálit, přesto jsem měl při hlasitějším poslechu modelů A2 firmy Audioengine pocit, že se to jejich konstruktérům povedlo. Vtipně a účelně zdůrazněná oblast vyšších basů dává pocit přítomnosti nějakých větších reproboxů v místnosti.

Pokud se povzneseme nad onu miniaturní velikost a půjde nám především o zvuk, tak nemám moc argumentů, co bych tomuto modelu mohl vytknout. A jestliže někdo chce při sledování filmů na PC mít intenzivní basy, má dvě možnosti: buď si ponechat excelentní zvuk A2 a basy realizovat cestou pořízení firemního subwooferu (recenzi mám v plánu v blíže neurčené, ale snad dohledné době), nebo vůbec zavrhnout miniaturní boxy k PC a pořídit velké výkonné, které ale budou mít zas jiné nešvary.

Za sebe mohu říci, že reproduktory k poslechu hudby u PC jsem odzkoušením tohoto modelu přestal hledat. Pokud bych chtěl vylepšovat, nabízí se možnost kvalitnější zvukové karty, externího ekvalizéru, důslednějšího odhlučnění PC a drobného doladění poslechového prostoru.

Závěr

Redaktor renomovaného časopisu Stereophile píše, že nebyl ničím tak ohromen jako tím, co předvedly miniaturní reproduktorové soustavy Audioengine A2. Já osobně jsem k tomuto výrobku přistupoval obezřetně a spíše s opatrnou skepsí. Bál jsem se příliš velkého očekávání, ale výrobek se nakonec choval tak, jak jsem ve skrytu duše doufal. Zklamání se naštěstí nekonalo. Nyní, po téměř měsíci rozehrávání a poslechu testovacích nahrávek, mohu s klidem zkonstatovat, že boxy A2 se americké firmě Audioengine opravdu povedly. Při jejich kvalitách se stává miniaturní rozměr v podstatě velkou předností, a nikoliv nedostatkem. Ideální reprosoustava by totiž měla zvuk vyzařovat z jednoho bodu, což se v případě velkých i drahých audiofilských soustav realizuje velice těžko. Miniboxy typu A2 mají v tomto ohledu výhodu. Pokud si navíc trochu pohrajeme s jejich optimálním umístěním v prostoru a zabezpečíme jim další podmínky, jakými jsou kvalitní zdroj signálu (opravdu nám náležitě „provětrají“ naši sbírku hudby), odmění se tím, že hudba při práci na PC nás bude pohlcovat. Hrají prostě tak, že nás, v případě kvalitních nahrávek, donutí zaposlouchat se do prostoru presentované nahrávky.

Důrazně doporučuji, pro zachování co nejvíce předností testovaných soustav, použít přinejmenším firemních silikonových podstavců, pomocí nichž se zvedne osa poslechu směrem k uším posluchače. Nebo ještě lépe, vyrobit si malé reproduktorové podstavce, které umístíme po stranách monitoru a na ně stabilně postavíme reproboxy. Nároky na kvalitu zvuku mám, za léta psaní recenzí a poslechu stovek různých zařízení, celkem vysoké. Na druhou stranu netrpím již žádnou formou tzv. „Audiophila Nervosa“ a jsem schopen zachovat si chladnější odstup. Audioengine A2 jsou kvalitním výrobkem, který mi na českém trhu citelně chyběl. Za odpovídající cenu dostáváme řemeslně výborně zpracovaný produkt disponující zvukem, který uspokojí i náročného posluchače. Ale musíme si uvědomit, že stále píšu o poslechu „na blízko“ a mluvím o poslechu hudby při práci na PC. Nemůže samozřejmě konkurovat highendovým sestavám za mnoho desítek až stovek tisíc korun, což dozajista každý soudný zájemce o hudbu chápe.

Další významný prvek a využití je při propojení boxů s kvalitním mp3 přehrávačem. Pak je zázrak téměř dokonalý, protože za zhruba 5 tisíc korun českých získáme opravdu okouzlující hifi sestavu, za jejíž zvuk by se nemusel stydět mnohý daleko dražší audio produkt.

Líbí se mi separátní napájení boxů (oproti zdrojům umístěným ve většině případů do jedné ze skříní). Pro další zlepšování kvality zvuku doporučuji nějakou kvalitní PC zvukovou kartu (např. zmíněnou ASUS Xonar Essence STX), externí ekvalizér (pro korekce signálu v případě nevyrovnaných nahrávek) a samozřejmě rozsáhlou sbírku hudebních děl ve formátu flac (či jiném bezztrátovém formátu). Při delším poslechu zjistíte, že komprese je komprese a poslouchat byť vysoký datový tok formátu mp3 je horší než bezztrátová komprese formátu flac. Ale nebojte, kvalitní mp3 320 kbps CBR se dá také vcelku dobře poslouchat. Bojím se, že pokud si pořídím Xonar Essence, již tomu tak nebude.

Na závěr ještě překlad a pár citací z výborné recenze na stránkách amerického Stereophile:

„Nikdy jsem nebyl tak ohromen tím, co jsem testoval pro Stereophille, jako v případě AE2.“
„Zvuk je detailní, artikulovaný, dynamický, za všech okolností není co kritizovat, s neuvěřitelným poměrem cena/užitná hodnota.“
„Díky tomu, jak je box malý a přenosný, rozšiřuje to možnosti, kdy a kde můžeš kvalitně poslouchat hudbu.“
„Nenapadá mě žádný důvod, proč by každý čtenář neměl jít si okamžitě koupit AE2.“
„Nemohl jsem se rozhodnout, jestli se mi víc líbí černé nebo bílé, tak mám oboje (bílý mu ladí k MacBooku).“
„Bral jsem je s sebou na dovolenou, měl jsem je v hotelu apod…“
„A kamarád audiofil, který má ve své haciendě super domácí kino s promítacím plátnem a špičkový sound-system v autě, tak na ten zázrak jenom koukal a ptal se, kolik prý stojí a kde se dají sehnat.“

Reproduktory na testování zapůjčila společnost POSITRONIX – oficiální zastoupení značky Audioengine pro český trh. www.audioengine.cz

Autor recenze: Petr Püschel

Původní nekrácená verze recenze byla zveřejněna na serveru www.puschpull.org.